|
Bezlepková dieta - realita ve školních zařízeních
JIRÁČKOVÁ, Marie
Tématem této bakalářské práce je bezlepková dieta realita ve školních zařízeních. Cíli mé práce bylo zmapování počtu školních jídelen v Kraji Vysočina, ve kterých je možnost bezlepkového stravování, posouzení znalostí zaměstnanců školní jídelny o přípravě bezlepkové diety a popsání spolupráce mezi školní jídelnou a rodinou bezlepkově stravovaného žáka. Školní stravování je důležité kvůli zajištění optimálního příjmu živin během doby, kterou tráví dítě ve škole, kvůli výchově ke správným stravovacím návykům a z důvodu lepšího začleňování dítěte do kolektivu. Bezlepková dieta je nezbytné léčebné opatření především pro celiaky, u kterých dochází vlivem působení lepku k atrofii střevní sliznice, a alergiky, u kterých může po požití lepku dojít až k anafylaxi. Dodržování bezlepkové diety se doporučuje i lidem s diagnózou neceliakální glutenové senzitivity, ačkoliv u nich vyvolává konzumace lepku pouze krátkodobé obtíže, většinou intestinálního charakteru. Pro zpracování praktické části bakalářské práce byla zvolena metoda kvalitativního i kvantitativního výzkumu, výzkumný soubor tvořilo 8 školních jídelen Kraje Vysočina, které svým žákům bezlepkové stravování umožňují. Polostrukturovanými rozhovory s vedoucími jednotlivých školních jídelen, případně s kuchařkami, které se přípravou diety zabývají, jsem zjišťovala jejich informovanost o zásadách bezlepkové diety. Součástí mého výzkumu byl propočet dvoudenního jídelního lístku každé jídelny pomocí programu Nutriservis Profesional. Výsledky jsem porovnávala s doporučenou denní dávkou energie, bílkovin, tuků a sacharidů pro žáky základních a středních škol. Z výsledků kvantitativního výzkumu vyplývá, že bezlepkovou dietu připravuje velmi malé procento školních jídelen v Kraji Vysočina. Z výsledků kvalitativního výzkumu je patrná dostatečná informovanost kuchařek o bezlepkové dietě, informovanost kuchařek, které se přípravou diety přímo zabývají, je na výrazně vyšší úrovni. Zároveň jsem zjistila, že spolupráce s rodiči bezlepkově stravovaných žáků je spíše nárazová a omezuje se většinou na domluvení balíčků s trvanlivými bezlepkovými potravinami.
|
|
Vývoj struktury plemen loveckých psů na správním území města Nymburk.
Suchánková, Růžena ; Hanzal, Vladimír (vedoucí práce)
Zpracování přehledu o vývoji struktury loveckých plemen a jejich četnosti na správním území města Nymburk a snaha zjistit zda je vztah ke struktuře lovené zvěře.
Metodou porovnání statistických výkazů čerpaných ze správních území města Nymburk.
Kynologické statistiky-počty odchovaných psů zapsaných v Plemenné knize, počty psů zapsaných na jarní svody, počty psů kteří vykonaly zkoušky z výkonu, počty chovných jedinců.
Poměr malých a velkých plemen psů v určitém časovém úseku.
Módní vlny v chovu loveckých plemen v daném časovém období.
Statistiky chovu a lovu zvěře na daném území v tomtéž časovém období. Statistiky zazvěření v dané lokalitě.
Výsledky po zpracování mezi sebou porovnat a potvrdit vztah k struktuře lovené zvěře.
Závěrem je doporučení pro praxi v daném území.
|
|
Využití různých typů turbín v malých vodních elektrárnách
Picek, Tomáš ; Polák, Martin (vedoucí práce) ; Adamovský, Radomír (oponent)
Bakalářská práce se zabývá vývojem využití vodní energie pomocí vodních motorů. Obsahuje základní parametry vodních toků a klasifikaci malých vodních elektráren. Dále popisuje základní rozdělení, konstrukci, princip činnosti a oblast využití nejpoužívanějších vodních turbín v malých vodních elektrárnách.
Druhá část bakalářské práce se zabývá malou vodní elektrárnou Skála Hlaváčkův mlýn na Perlovém potoce. Popisuje historii a umístění budovy elektrárny, hydroenergetický potenciál Perlového potoka v dané lokalitě a celkové ekonomické hodnocení investice do vybrané malé vodní elektrárny
|
|
Chov rosely pestré v evropských klimatických podmínkách
Baierlová, Nikola ; Ledvinka, Zdeněk (vedoucí práce) ; Zita, Lukáš (oponent)
Souhrn
Tato práce se zaměřuje na chov papouška z rodu Rosela v Evropě, tedy ve zcela odlišných klimatických podmínkách, než jaké jsou v jihovýchodní a jižní Austrálii odkud
tito ptáci pocházejí. Je zde uveden přehled výskytu v přírodě, zhodnocen biotop, potrava
a uvedeny informace o jejich chovu v péči člověka.
Rosely pestré (Platycercus eximius) žijí v párech a každý pár si tvrdě hájí své hnízdní teritorium. Mimo dobu hnízdění vytváří malé skupinky, které se toulají krajem.
V přírodě se tito papoušci živí semeny trav a plevelů, zrním a plody keřů, stromů
a ovocem.
Hnízdní sezóna probíhá od srpna do února. V přírodě rosely hnízdí v dutinách stromů, větví, sloupů i na kůlech plotů, dutých pařezech i v králičích norách.
Nejvhodnější chov rosely pestré je ve venkovní voliéře, která nejvíce přibližuje přirozené životní prostředí. Evropskou zimu snáší bez problémů. Dobře snáší i silné mrazy, což umožňuje celoroční chov v zahradní voliéře.
Rosela pestrá se obvykle krmí jako ostatní druhy papoušků slunečnicí, prosem, lesknicí a ovsem. Důležitým doplňkem je pak zelené krmení, čerstvé ovoce a zelenina, větve k okusu, minerální látky a denně čerstvá pitná voda. V době hnízdění a odchovu mláďat je nezbytné předkládat ptákům vaječnou směs, jako důležitý zdroj bílkovin.
Chov rosely pestré je poměrně snadný, hnízdí spolehlivě i v menších prostorách. Nejoptimálnější rozměry budky jsou 25 x 25 x 60 až 70 cm s vletovým otvorem 7 až 8 cm. Budky je nutné ve voliéře zavěšovat co nejvýše v její chráněné části. Samička snáší 5 až 7 bíle zbarvených vajec, na kterých sedí 21-22 dní. Mladí ptáci opouštějí budku ve věku 28-35 dní a pak jsou samečkem ještě 10 až 14 přikrmováni.
Mezi nejčastější nemoci rosel patří nemoci nepřenosné, jako např. hypovitaminózy
a urikóza; dále nemoci parazitární, plísňová onemocnění, nakažlivé nemoci či poruchy opeření tzv. francouzské pelichání.
Chov rosely pestré nevyžaduje zkušeného chovatele. Při správné péči se rosely dožívají 25 až 30 let a po celou dobu si drží plodnost.
|
|
Gastrointetsinální hlístice divokých přežvýkavců ČR
Heinclová, Pavla ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Vynikalová, Lucie (oponent)
Bakalářská práce je zaměřena na výskyt gastrointestinálních hlístic u jelenovitých v České republice. Cílem práce bylo zjistit druhová skladbu gastrointestinálních hlístice srnce obecného (Capreolus capreolus) a daňka evropského (Dama dama). Při výzkumu byla přítomnost parazitů v trávicím traktu srnce obecného a daňka evropského zjišťována parazitologickou pitvou, která byla prováděna v laboratoři katedry zoologie a rybářství FAPPZ ČZU v Praze podle K. I. Skrjabina.
Pitevní materiál byl získáván z ulovených kusů v letech 2009 - 2014. Celkem bylo uloveno a pro výzkum použito 15 kusů zvěře pocházejících ze Středočeského, Ústeckého a Libereckého kraje. Z tenkého střeva byly určeni jednotliví jedinci za pomoci mikroskopu a determinančního klíče. Mezi determinační znaky určované u samic patří celková délka, šířka těla, tvar a velikost vulvy, přítomnost vulvalní chlopně, vzdálenost vulvy od řitního otvoru, tvar konce těla. U samců byly sledovány znaky: celková délka, tvar a velikost spikul, gubernákula. Mezi společné sledované znaky patřilo utváření hltanu a ústní kapsuly. Každá z hlístic byla změřena a zařazena do druhu a rodu.
Mezi společné sledované znaky patřilo utváření hltanu a ústní kapsuly. Každá z hlístic byla změřena a zařazena do druhu a rodu. Nález obsahoval Trichostrongylus capricola, Nematodirus fillicolis a Oesophagostomum venulosum, Cooperia pectinata a následně vyhodnocena prevalence.
Z výsledků pitvy tenkého střeva vyplývá, že nejvyšší prevalence u srnčí a dančí zvěře dosahuje Trichostrongylus capricola (60 %) a Nematodirus filicollis (20 %). Nejnižších prevalence dosahovali shodně Oesophagostomum venulosum a Cooperia pectinata (6,7 %).
Mezi společné sledované znaky patřilo utváření hltanu a ústní kapsuly. Každá z hlístic byla změřena a zařazena do druhu a rodu. U vzorků byla dále počítána prevalence výskytu. Prevalence byla shodná s výzkumy provedenými v dalších státech Evropy. Při porovnání s výzkumy v ČR u Trichostrongylus capricola došlo oproti jinému výzkumu z roku 2008 k snížení prevalence.
|
|
Drobné sakrální stavby na území Máchova kraje
Sobotková, Lenka ; Zilvar, Josef (vedoucí práce) ; Tomáš, Tomáš (oponent)
Souhrn
Diplomová práce mapuje a identifikuje drobné sakrální památky v krajině a menších sídlech na katastrálním území obcí spolku Máchův kraj. Katastrální území spolku se nachází z větší části jihozápadní části Libereckého kraje částečně zasahuje na jihu do Středočeského kraje. Tyto drobné stavby sakrálního charakteru byly zakládány na křižovatkách cest, kupeckých stezek, v blízkosti studánek, ale i jako projevy vděčnosti či jako vzpomínka na veselou, významnou či tragickou událost. Každá tato drobná sakrální stavba působí na vnímání okolí člověka, obohacuje prostor vesnice i krajiny a spolu s doprovodnou zelení, která plnila funkci útočiště na cestách, orientačního bodu či funkci bleskosvodu, tvoří společnou výtvarnou i tradiční hodnotu. Své poslání ztratily částečně nebo úplně nevhodným přemístěním.
Hlavním přínosem a cílem této práce je zjištění současného stavu těchto památek ve vybraném území a vytvoření podrobného katalogu, sloužící jako zdroj informací pro turistický ruch, pro regionální rozvoj jako je zapojení do stávajících a též i do nově vznikajících turistických, cyklistických nebo naučných stezek, ale také jako podklad pro dílčí analýzy v rámci hodnocení krajinného rázu, při tvorbě územního plánu, návrhu plánu při pozemkových úpravách nebo pro potřeby konkrétní obce.
Katalog je sestaven na základě odborné a regionální literatury, podrobného terénního průzkumu, zahrnujícího katastrální území všech obcí, které jsou součástí dobrovolného svazku obcí Máchův kraj, mapových podkladů a výpovědi některých starousedlíků. Stavby jsou fotograficky zdokumentovány a popsány jak z hlediska současného stavu, tak z hlediska krajinářského významu, je zde uvedeno umístění stavby s uvedením GPS souřadnic a zakreslení v současné aktuální mapě vybraného území.
|
|
Obnova historických parků u drobných panských sídel na příkladu studie obnovy zámecké zahrady v Doudlebách nad Orlicí ve východních Čechách
Faltysová, Lenka ; Buttry, Ivana (vedoucí práce) ; Jakub, Jakub (oponent)
Cílem této práce je zpracování metodiky a představení postupu, jak obnovu památky zahradního umění provést. Na příkladu revitalizace zámecké zahrady, nemovité kulturní památky Zámku Doudleby nad Orlicí, a to na základě studia literatury, obdobných zásahů a rozboru a interpretací různých typů archivního materiálu, bylo provedeno vyhodnocení současného stavu historické zahrady. Vychází z terénního průzkumu, který se skládá z dendrologického průzkumu, rozboru autenticity dřevin a ze zhodnocení všech shromážděných dokumentů, historických pramenů a odborné literatury. Návrh obnovy zámecké zahrady vychází ze závazného stanoviska odborného orgánu státní památkové péče.
Renesanční zámek v Doudlebách nad Orlicí stojí ve východní části obce na mírně vyvýšeném návrší při pravém břehu řeky Divoké Orlice. Na tomto místě již ve 13. století existovala dřevěná středověká tvrz s hospodářským dvorem. Mikuláš starší z Bubna dal v roce 1588 vystavět lovecký zámek v renesančním stylu jako letohrad, který byl dostaven v roce 1590. Význam renesančního sídla, které doplňují raně barokní prvky z konce 17. století, je umocněn bohatou a působivou sgrafitovou výzdobou tzv. kobercového vzoru, pokrývající všechna vnější i vnitřní průčelí, restaurovanou v roce 1886 Kirchnerem. Součástí výzdoby jsou i vysoké komíny v nádvoří, ozdobené rovněž sgrafitem. Zámecký areál je tvořen po svém obvodě hospodářskými budovami a objektem pro bydlení. Objekt vlastního zámku je oddělen parkovou úpravou se starým stromovím a novějšími trávníky (Hieke, 1984).
Zámecký park v Doudlebách nad Orlicí byl založen roku 1809 v kompoziční návaznosti na budovu renesančního zámku. Se zámkem tvoří jeden organický celek. Zakladatel se snažil podobně jako v zámeckých místnostech i zde demonstrovat své bohatství, svůj smysl pro umění a své botanicko-dendrologické znalosti. Park je vytvořen jako úzká dispozice v krajinářském slohu a komponován jako dlouhý průhled na zámek. Rozloha krajinářského parku dnes činí 3,76 ha.
Literární rešerše je věnovaná zvláště renesanci a jejímu vztahu k zahradnímu umění. V této části je představena památková péče v České republice, činnost odborné organizace památkové péče Národního památkového ústavu v Josefově.
V metodické příručce jsou popsány použité podkladové materiály a vzniklé výstupy na základě nichž jsou prováděna taková opatření, která povedou ke zlepšení zdravotního stavu a vitality stávajících perspektivních stromů a nové výsadby dřevin, které jsou v souladu s původní kompozicí s důrazem na její obnovu a zvýšení historické hodnoty objektu. V rámci celkové revitalizace zámeckého parku dojde k ošetření dřevin v parku a doplňkové výsadbě.
V praktické části je popsán současný stav vegetace památky zahradního umění. Základním nástrojem pro analýzu současného stavu vegetace památky zahradního umění je inventarizace dřevin. Inventarizace, která má poskytnout kvalitní podklad pro návrh obnovy, by se zároveň měla v určitých částech zabývat i vlastnostmi jednotlivých dřevin (Krejčiřík, 2015).
Výsledky terénních šetření byly kompletně zaznamenány do grafických výstupů.
|
|
Ověřování vhodnosti vybraných substrátů a postupů při množení Taxus x media a Magnolia 'Suzanne'
Petránková, Jana ; Tolar, Václav (vedoucí práce) ; Kofránková, Věra (oponent)
Tato bakalářská práce, je rozdělena na dvě části. Část teoretickou, ve které jsou zpracovány informace získané z literatury, kde jsem se zaměřila především na způsoby množení rostlin, obecným popsáním řízkovaných druhů a jejich způsobu množení, dála také popsáním konkrétního kultivaru. Dále také substráty, stimulátory, jejich složením a použitím. Stavbami používanými v zahradnictví, mlžením řízkovaných rostlin, či houbovými chorobami.
Praktická část se zabývá vyhodnocováním výsledků získaných provedením pokusu v zahradnictví Okrasné školky Jašovi.
Pokus se prováděl ve dvou letech po sobě a to v létě množením Magnolia ´Susan´ a v zimě množením Taxus x media ´Hickii´.
Byla předpokládána rozdílnos rstu rostlin na dvou množárenských stanovištích jimiž byl fóliovník a sklení, na každém stanovišti ještě v různém substrátu, a to v říčním písku a řízkovacím substrátu.
Cílem pokusu bylo zjistit, v jakých podmínkách nejlépe porostou množené druhy.
Ve výsledcích se ukázaly malé rozdíly, mezi pokusy u Magnolia ´Susan´ byli výsledky v substrátu výrazněji lepší, jež bylo pravděpodobně způsobeno trichodermou, jež podporuje kořenění řízků. U varianty Magnolia řízkované do písku a umístěné ve fóliovníku došlo k odumření rostlin v důsledku nedostatečného zavlažování a velké propustnosti písku.
Taxus byl řízkovaný v zimě a díky tomu nedocházelo k přeschnutí řízků před vytvořením kalusu a kořínků. Proto byla tato metoda úspěšnější, avšak celkové množství ujmutých rostlin bylo nižší, než u Magolia.
|
|
Vývoj početnosti vrabce domácího (Passer domesticus) a dalších druhů synantropních ptáků v malých sídlech v okolí Prahy
Řezáčová, Andrea ; Šmejdová, Lucie (vedoucí práce) ; Zasadil, Petr (oponent)
V okolí Prahy, stejně jako v mnoha dalších částech Evropy došlo v posledních letech ke sníţení početnosti populací synantropních druhů. Tyto změny početnosti jsou připisovány změně vyuţívání zemědělské krajiny, úbytku drobných chovů drůbeţe a především změně charakteru výstavby.
Cílem této práce bylo zjištění početnosti vybraných druhů synantropních ptáků a porovnání jejich početností s daty získanými v roce 2012. V této studii byly také vyhodnoceny rozdíly početnosti těchto druhů v lokalitách staré a nové zástavby. Ze všech sledovaných druhů byli pro statistické zpracování výsledků vybráni 3 hlavní představitelé, a to vrabec domácí (Passer domesticus), vrabec polní (Passer montanus) a hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto). Sčítání probíhalo celkem na 40 čtvercích, z nichţ 20 se nacházelo ve staré zástavbě a 20 v zástavbě nové. Všechny lokality leţí v oblasti s vysokou mírou suburbanizace, ve středočeském kraji, v blízkém okolí Prahy. Studované plochy o rozloze 200 x 200 metrů byly navštíveny celkem dvakrát během hnízdního období na jaře roku 2015.
Z výsledků vyplývá preference staré zástavby pro vrabce domácího a hrdličku zahradní. Vrabec polní byl početnější v lokalitách charakterizujících novou zástavbu. U hrdličky zahradní byl pozorován vzrůstající trend početnosti, zatímco u obou druhů vrabců byl zaznamenán její pokles.
Nejpočetnějším druhem byl vrabec domácí s celkovým počtem 209 jedinců, naopak nejméně jedinců, a to 23, bylo zaznamenáno u zvonohlíka zahradního (Serinus serinus).
|
|
Genetická struktura lokálních plemen domestikantů
Neradilová, Silvie ; Baranyiová, Eva (vedoucí práce)
Přechod od výhradně loveckého způsobu života k počátkům zemědělství byl zásadním zlomem pro člověka a vývoj civilizace. Tato doba byla příhodná pro domestikační procesy. Prvními domestikanty vůbec byli psi. Jejich chov je spojován s obranou sídel, ale především dobytka, pomáhají také při pastevectví a lovu potravy, a v některých kulturách jsou dodnes sami zdrojem potravy. Nejnovější trendy vedou k šlechtění nových ras a rozdělování původní genetické rozmanitosti do menších uzavřených skupin, kde následně dochází ke zvyšování homozygotnosti a projevu recesivně podmíněných onemocnění. Nejvýrazněji se tyto efekty uplatňují u malých lokálních plemen, které mají malou populační velikost. Globální ochranou genetické diverzity skotu, drůbeže a prasat se již zabývalo mnoho studií, zřejmě z důvodů vysoké ekonomické hodnoty těchto živočichů. Impakt domestikovaných šelem na člověka je však srovnatelný a vzhledem k rostoucímu trhu v oblasti veterinárních služeb je potřeba ochraňovat dostatečnou genetickou variabilitu různých unikátních ras. Cílem zadané práce je srovnat vybraná lokální plemena psů z různých oblastí původu, vyhodnotit jejich celkovou genetickou diverzitu, zjistit výskyt kandidátních typů onemocnění a porovnat jejich frekvenci u těchto plemen. Ze získaných parametrů doporučit vhodné postupy k ochraně genofondu těchto unikátních ras. Bude vybráno středoevropské plemeno (např. Český fousek), subtropické plemeno (např. šarplaninec), tropické kontinentální plemeno (např. Basenji), tropické ostrovní plemeno (např. Novoguinejský zpívající pes). Materiál bude sbírán na výstavách a ve spolupráci s lokálními chovateli. Vzorky budou zpracovány klasickými postupy populační genetiky v laboratoři molekulární genetiky FTZ ČZU.
|
host ::
