| |
|
Studium fotodynamického jevu na buněčných liniích melanomu
KOLÁČKOVÁ, Zdeňka
Fotodynamická terapie (PDT) je léčebná metoda kombinující použití fotodynamicky aktivní látky a světla za přítomnosti kyslíku. Rozšiřuje možnosti léčby nádorových a nenádorových onemocnění, doplňuje tak chirurugickou léčbu, radioterapii, chemoterapii a imunoterapii. Podstatou PDT je zvýšená akumulace fotosenzitivní látky v patologickém ložisku. Následné ozáření světlem vhodné vlnové délky navodí fotodynamické reakce, které vedou ke vzniku reaktivních forem kyslíku a k biologické odpovědi, vedoucí k poškození nádorových buněk. Výsledný efekt je závislý na typu sensitizeru, jeho koncentraci v cílové tkáni a použitém zdroji záření. Cílem práce je ověření fotodynamických vlastností nově vyvíjené fotodynamicky aktivní látky ftalocyaninu ClAlPcS2 a možností jejího využití pro navození fotodynamického jevu v buňkách melanomu. Vlivem absorpce světla dochází v sensitizeru ke vzniku excitovaných stavů, a dále pak excitovaná forma sensitizeru reaguje přímo se substrátem za vzniku volných radikálů substrátu nebo dochází k transferu energie z sensitizeru na kyslík a ke vzniku vysoce reaktivní singletové formy kyslíku. Volné radikály, především radikály lipidických složek buněčných membrán, jsou příčinou destrukce nádoru. Úspěšnost PDT závisí nejen na typu sensitizeru a hladině kyslíku v nádorové buňce, ale také na použitém světelném zdroji. Jako zdroj záření byly použity luminiscenční diody (LEDs). Tvorba ROS po PDT byla detekována pomocí fluorescenčních značky CM-H2DCFDA na spektrofluorimetru Synergy HT a fluorescenčním mikroskopu Olympus IX 81 s analýzou obrazu. Z našich výsledků vyplývá, že produkce ROS závisí na koncentraci sensitizeru ClAlPcS2 a dávce záření. Ověřili jsme, že sensitizer ClAlPcS2 je vhodnou fotodynamicky aktivní látkou a navozuje fotodynamický jev v nádorových buňkách.
|
|
Fotodynamická diagnostika a terapie
Stádník, Bohumil ; Javorský, Stanislav
Je předložen předběžný návrh na výrobu dvou lékařských přístrojů, a to diagnostického fluometru a terapeutického ozařovače pro diagnostiku a terapii rakovinných nádorů kůže a tzv. dutinovách orgánů člověka jako na př. dýchacích a močových cest, zažívacího traktu apod. pomocí fotodynamické metody.
|
|
Taneční terapie jako pomoc při integraci osob s dětskou mozkovou obrnou
Šourková, Barbora ; Ortová, Marie (vedoucí práce) ; Olšiaková, Jasmína (oponent)
Taneční terapie je formou psychoterapie, kdy hlavním prostředkem změny je pohyb. K této změně člověk používá své vlastní tělo, neboť tělo je fyzickým aspektem osobnosti. Tato terapie pomáhá při vytvoření si pozitivního obrazu o svém těle. Tím také pomáhá k vytvoření pozitivní představy o sobě. Je to nová profese, která je stále v procesu definování sebe sama. Taneční vzdělání a umělecký výkon nejsou v této terapii cílem. Při této terapii se nebere ohled na estetickou stránku pohybu. Řecké sloveso terapie se významově shoduje s českým slovem doprovázeti. Terapeut je tím, kdo doprovází klienta na jeho cestě za uzdravením a sebepoznáním. Hlavním momentem taneční terapie je spojení mezi pohybem těla a prožitkem emocionálním. Spojení body - mind (tělo - mysl) je systém, který musí fungovat snadno a v harmonii. Porušení plynulosti tohoto systému může poukazovat na psychický či fyzický stres. Jedince charakterizuje vztah mezi emocí a pohybem. Vypovídá o tom výraz tváře, postoj těla, velikost prostoru, v němž se tělo pohybuje atd. Pokud psychoterapie změní psychický postoj, dojde ke změně i na úrovní tělesné. V taneční terapii tento princip funguje také, ale opačně. Aktérem změny v chování člověka je tělo. Na povrch vychází také skutečnost, že s rozvojem řeči u člověka se fyzická komunikace stává méně významnou. U...
|
|
Rozdílná působení eufunkční a rozvádějící se rodiny na život dítěte
POLÁKOVÁ, Markéta
Tato bakalářská práce je zaměřena na okruh problémů týkajících se rozvodu manželství a především jeho působení, vlivu a následků na život dětí. V bakalářské práci je porovnána rodina eufunkční a rodina procházející rozvodem. V souvislosti s tím také rozdílná chování a reakce dětí z obou typů výše uvedených rodin, druhy a možnosti porozvodové terapie pro děti.
|
| |
| |
|
Úloha radiologie při screeningu dětských kyčlí v Nemocnici Pelhřimov p. o.
CHADIMOVÁ, Jana
Tématem této bakalářské práce je porovnání využití zobrazovacích metod při screeningu dětských kyčlí a zjištění výskytu vývojové dysplazie kyčelní v Nemocnici Pelhřimov p. o. Jedná se o nejčastější vývojovou vadu pohybového aparátu, která se vyskytuje zhruba u 5 % novorozenců. Zahrnuje poruchu vývoje kyčelní jamky, hlavice stehenní kosti, špatnou centraci do kloubní jamky, nepřiměřený rozsah kloubního pohybu nebo kombinaci všech zmíněných. Vzniká spolupůsobením genetických faktorů a zevních příčin. Pokud se vývojová dysplazie kyčelní (VDK) vyskytuje v rodině, riziko u novorozence se výrazně zvyšuje. Nejzávažnějším stupněm této vady je vykloubení kyčlí, ale mnohem častěji se setkáme s lehčí formou vady, což je mělká kyčelní jamka. V České republice je na základě Metodického listu Ministerstva zdravotnictví z roku 1996 stanoven systém po sobě jdoucích kontrol novorozenců a kojenců. Vyšetření probíhá ve třech etapách v tzv. "systému trojího síta". Při těchto kontrolách zaujímá nezastupitelnou úlohu ultrazvuk. Hodnocení nálezů a zařazení do skupin dle rakouského profesora Grafa je v současnosti nejpoužívanější metodou, používanou i v Nemocnici Pelhřimov p. o. Zhruba po prvním roce věku, kdy dochází k pokročilé osifikaci struktur, nelze nález touto metodou standardně posuzovat. Rentgenové vyšetření se uplatňuje v případě diagnostických nejasností a hlavně u dětí s již zjištěnou VDK při plánování následné léčby. Při zjišťování anatomických repozičních překážek, po neúspěšné primární repozici, nalézají své uplatnění opět zobrazovací metody. Lze využít ultrazvuk, magnetickou rezonanci, přednost však dostává artrografie. Je sice metodou invazivnější, ale na rozdíl od výše zmíněných má významnou přednost: může být zároveň i metodou terapeutickou. V teoretické části se práce věnuje anatomii, vývoji a růstu kyčelního kloubu, je uvedena etiologie a historie této vývojové vady. Následuje popis systému klinických kontrol a vlastní diagnostiky VDK. Další část teoretické práce je věnována jednotlivým zobrazovacím modalitám, konkrétně ultrazvuku, rentgenovému zobrazení, artrografii a magnetické rezonanci. Zobrazovací modality dětského věku tvoří velice specifickou část oboru radiodiagnostiky. Dětští pacienti rozhodně nejsou malí dospělí, jejich snímkování by mělo být omezeno na minimum a samozřejmě má svoje specifika. Vyšetření musí být provedeno rychle a přesně, aby se nemuselo opakovat. Možnosti terapie se liší dle závažnosti poškození kyčelního kloubu. Lehčí poškození kyčelního kloubu je řešeno konzervativním způsobem za pomoci různých abdukčních pomůcek, mezi které patří abdukční balení, Frejkova peřinka či Pavlíkovy třmeny. Závažnější případy je nutné řešit za hospitalizace, pomocí distrakční terapie či operačního zásahu. Cílem práce bylo analyzovat počet dětských pacientů, zjistit jaké zobrazovací metody u nich byly indikovány i provedeny a porovnat výskyt vrozených vývojových vad kyčlí dle pohlaví, vše v rámci Nemocnice Pelhřimov p. o. Hypotéza této bakalářské práce byla formulována následovně: Při screeningovém vyšetření dětských kyčlí v Nemocnici Pelhřimov p. o. je zjišťován vyšší výskyt vrozených vývojových vad kyčelního kloubu u dívek než u chlapců. Smyslem této bakalářské práce bylo vytvoření přehledného textu, zabývajícího se problematikou využívání zobrazovacích metod při zjišťování vývojových vad dětských kyčlí. Teoretická část práce může sloužit jako informační materiál pro odbornou veřejnost a výsledky lze využít jako statistický materiál.
|
|
Alternativní fyzioterapeutické postupy u Parkinsonovy nemoci
Tupá, Veronika ; Pánek, David (vedoucí práce) ; Malá, Jitka (oponent)
NÁZEV: Alternativní fyzioterapeutické postupy u Parkinsonovy nemoci CÍLE PRÁCE: Cílem práce je shromáždit nové poznatky týkající se rehabilitace u lidí s Parkinsonovou nemocí. Dále tyto informace rešeršní formou zpracovat, aby mohly nalézt uplatnění pro využití v běžné praxi. METODA: Do současnosti bylo provedeno množství studií, které se zabývají méně obvyklými postupy pro terapii, doposud však nenašly uplatnění v běžné praxi. V práci budou tyto studie představeny. Práce bude rozdělena na dvě části, kdy v první bude shrnuta problematika Parkinsonovy nemoci a druhá část se bude zabývat vlastními alternativními postupy v terapii. Do této části byly vybrány studie zjišťující efekt taneční terapie, tai-či, chodicích pásů, či- kungu a boxu na symptomy Parkinsonovy nemoci. Zároveň hodlám v diskuzi zmínit konvenční terapii (rehabilitaci) Parkinsonovy nemoci stejně jako doporučené postupy sepsané v naší republice. KLÍČOVÁ SLOVA: Parkinsonova nemoc, rehabilitace, fyzioterapie, tanec, terapie, tai-či, treadmill, chodicí pásy, chůze
|
|
Ošetřovatelská péče o dětského pacienta s diabetes mellitus I. typu na inzulinové pumpě
MARŠÁLKOVÁ, Blanka
Smyslem této bakalářské práce bylo přiblížit péči o dětského pacienta s diabetem mellitem 1. typu, který je léčen za pomocí inzulinové pumpy. Poukázat nejen na pozitivní stránky této terapie, ale také na úskalí, která vyvolávají ze stran dětských pacientů a jejich rodičů obavy ze změny léčby. Teoretická část vychází z odborné literatury, věrohodných odborných článků a internetových zdrojů. Vysvětluje podstatu a příčinu onemocnění, poukazuje na akutní a chronické komplikace, blíže osvětluje léčbu v režimu inzulinové pumpy, přičemž tomu předchází léčba inzulinovými pery a nezapomíná na role sestry, která je v léčbě diabetu nezastupitelným článkem a měla by být rovnocenným partnerem lékaře a oporou pro dětské pacienty a jejich rodiče. Empirická část stanovuje výzkumné cíle, na jejichž základě byly stanoveny čtyři výzkumné otázky a byla zpracována formou kvalitativního výzkumného šetření, které využilo metod polostandardizovaného rozhovoru, skrytého pozorování a obsahové analýzy dat. Prvním cílem bylo zjistit, zda rodina pečující o dítě s diabetem mellitem 1. typu vnímá rozdíly v péči o dítě při jeho převodu z léčby inzulinovým perem na léčbu pomocí inzulinové pumpy. Druhý cíl stanovoval zjistit připravenost dětí s diabetem mellitem 1. typu a jejich rodičů na léčbu pomocí inzulinové pumpy. Třetím cílem bylo zjistit komplikace vyskytující se u dětského pacienta s diabetem mellitem 1. typu léčeného pomocí inzulinové pumpy. Čtvrtý cíl zkoumal role sester při ošetřování dítěte s diabetem mellitem 1. typu léčeného pomocí inzulínového pera, inzulinové pumpy a při přechodu dítěte z léčby inzulinovým perem na léčbu pomocí inzulinové pumpy. Výzkumné otázky byly stanoveny takto: 1. Jaké rozdíly vnímá rodina pečující o dítě s diabetem mellitem 1. typu při jeho přechodu z léčby inzulínovým perem na léčbu inzulínovou pumpou? 2. Využívají děti s diabetem mellitem I. typu a jejich rodiče získané informace související se změnou léčby? 3. Jaké komplikace se vyskytují u dětského pacienta s diabetem mellitem I. typu léčeného pomocí inzulínové pumpy? 4. Jaké jsou role sester v ošetřovatelské péči o dítě s diabetem mellitem I. typu léčeného inzulínovým perem, inzulínovou pumpou a které je převedeno z léčby inzulínovým perem na léčbu inzulínovou pumpou. Výsledky výzkumného šetření, poslouží dětem s diabetem mellitem 1. typu a jejich rodičům k lepšímu pochopení smyslu léčby inzulinovou pumpou a budou využity jako forma prezentace při některém z edukačních setkání.
|
host ::
