Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.02 vteřin. 


Stellvertretung (zástupnictví) jako klíčový pojem v křesťanském životě - Karl Heinz Menke
Weinrich, Robert ; Ventura, Václav (vedoucí práce) ; Novotný, Vojtěch (oponent)
Resumé Stellvertretung (zástupnictví) jako klíčový pojem v křesťanském životě - Karl Heinz Menke Robert Weinrich Stellvertretung - zástupnost vznikla v 18. století v teologii ve sporu mezi sozzínim a lutherskou ortodoxii o to, jaký má význam vykoupení. Zásadní otázkou je, co znamená, že Ježíš Kristus za nás, pro nás zemřel. Zástupnost se stala hermeneutickým klíčem k porozumění Ježíšovy smrti. K.-H. Menke představil tři modely vlastní zástupnosti ("traditio", "persona corporativa" a dialektický vztah mezi obrazem a praobrazem - mezi člověkem stvořeným Bohem a Bohem samým). Vstupovat na místo někoho jiného, neznamená ho nahradit, nýbrž přispět k uschopnění přijmout své místo. Menkeho zásadní tezí je: vlastní zástupnost se zakládá na proporcionálním vztahu mezi jednotou a odlišností dvou skutečností, jež se nenahrazují, nenegují, nejsou identické, nýbrž se vzájemně určují. Nejčastějším ekvivalentem zástupnosti je pojem "repraesentatio". Jde o vztah mezi reprezentujícím a reprezentovaným. Pojem "repraesentatio" vyjadřuje inklusivní vztah mezi dvěma skutečnostmi. Klíčová slova: zástupnost hamartologie teologie smlouvy dialektika obrazu a pra-obrazu persona corporativa Počet znaků: 144 888

Být rodičem dítěte s pohybovým postižením
Chrzová, Dušana ; Vágnerová, Marie (vedoucí práce) ; Stuchlíková, Iva (oponent) ; Votava, Jiří (oponent)
Výzkum, o němž pojednávám v této disertační práci, je zakotven v přirozeném kontextu mé praxe speciální pedagožky pracující ve Speciálně pedagogickém centru při JUS. Podstatnou součástí této praxe j e řešení problémů týkajících se začleňování dětí s pohybovým postižením do systému standardního vzdělávání. Ve své praxi se pohybuji na hranici mezi dvěma světy: mezi "světem zdravých" a "světem postižených". Na této hranici (a také přes ní) se pohybuji spolu s několika zúčastněnými "stranami": především s dětmi a jejich rodiči. Oblast mého působení má však i další zúčastněné: jsou to učitelé, pedagogičtí asistenti a ředitelé škol, do kterých jsou děti integrovány, a je to také širší institucionální kontext těchto procesů. Zmíněná hranice mezi "světem zdravých" a "světem postižených" a pohyb přes ní má různý význam pro různé "strany": je něčím jiným pro dítě, něčím jiným pro rodiče, podobně pro učitele, asistenty či úředníky. Ve své profesi se vyskytuji v prostoru určitého obecného "zadání", kterým j e pomáhat dětem s pohybovým postižením a jejich rodinám překonávat hranice a omezení "světa postižených" a začleňovat se do "světa zdravých". Často však jsem nucena se ptát: Čím je toto obecné "zadání" v konkrétních případech jednotlivých zúčastněných? Jak tyto věci vlastně prožívají ti, o které se tu především...