|
|
Povinná mlčenlivost ve zdravotnictví (§ 99 TŘ a další ustanovení)
Pilcová, Kateřina ; Sovová, Olga (vedoucí práce) ; Císařová, Dagmar (oponent)
Resumé Povinná mlčenlivost ve zdravotnictví (§ 99 trestního řádu a jiná ustanovení) Cílem této diplomové práce je představit problematiku povinné mlčenlivosti v českém právním řádu. Ač se práce zaměřuje především na trestněprávní souvislosti povinné mlčenlivosti, věnuje se též výkladu samotného pojmu povinné mlčenlivosti a některým sporným momentům, například jejímu rozsahu. Dále popisuje právní prameny povinnosti zachovat mlčenlivost, a to jak ty tuzemské, tak mezinárodní, právně vymahatelné i nevymahatelné. Práce v další kapitole poukazuje na spojitost povinné mlčenlivosti a zdravotnické dokumentace a dále se pak zaobírá výjimkami z povinné mlčenlivosti a trestněprávní a disciplinární odpovědností za její porušení. Práci uzavírá krátký výklad k situaci ohledně povinné mlčenlivosti v Anglii a Spolkové republice Německo. Celá práce již zohledňuje nově platný zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. účinný od 1.4.2012.
|
|
|
Ochrana osobních údajů v procesu poskytování zdravotní péče
Zeman, Marek ; Šustek, Petr (vedoucí práce) ; Hendrychová, Michaela (oponent)
Oblast poskytování zdravotní péče je oblastí, kde, s ohledem na specifickou povahu poskytovaných informací, je třeba zvýšeně dbát na ochranu osobních údajů pacientů. Základním pramenem, který dané vztahy upravoval, byl po více než 40 let zákon o zdraví lidu. Vzhledem k historické době jeho přijetí a paternalistické koncepci na které byl vystavěn, již nebyl tento zákon schopen obstát ve světle mezinárodních závazků České republiky, zásad demokratického právního státu a v neposlední řadě i překotného technického pokroku, a to i přesto, že byla přijata Úmluva o biomedicíně, která znamenala poměrně značný odklon od dosavadní paternalistické koncepce. Byl proto nahrazen zákonem o zdravotních službách, který již plně reflektuje pojem vztahu mezi lékařem a pacientem jako vztah rovný, partnerský. Jedním z klíčových institutů oblasti ochrany osobních údajů ve zdravotnictví je povinná mlčenlivost, které podléhá poskytovatel zdravotní péče a další skupiny osob v zákoně uvedené, a jejíž porušení je sankcionováno. Hrozba až trestněprávní sankce za porušení povinné mlčenlivosti podtrhuje význam ochrany osobních údajů v oblasti poskytování zdravotní péče. Za zákonem stanovených okolností je však možné danou povinnou mlčenlivost prolomit a některé údaje konkrétním osobám sdělit. Další zásadní oblastí pro ochranu...
|
|
|
Ochrana osobních údajů v procesu poskytování zdravotní péče
Zeman, Marek ; Šustek, Petr (vedoucí práce) ; Hendrychová, Michaela (oponent)
Oblast poskytování zdravotní péče je oblastí, kde, s ohledem na specifickou povahu poskytovaných informací, je třeba zvýšeně dbát na ochranu osobních údajů pacientů. Základním pramenem, který dané vztahy upravoval, byl po více než 40 let zákon o zdraví lidu. Vzhledem k historické době jeho přijetí a paternalistické koncepci na které byl vystavěn, již nebyl tento zákon schopen obstát ve světle mezinárodních závazků České republiky, zásad demokratického právního státu a v neposlední řadě i překotného technického pokroku, a to i přesto, že byla přijata Úmluva o biomedicíně, která znamenala poměrně značný odklon od dosavadní paternalistické koncepce. Byl proto nahrazen zákonem o zdravotních službách, který již plně reflektuje pojem vztahu mezi lékařem a pacientem jako vztah rovný, partnerský. Jedním z klíčových institutů oblasti ochrany osobních údajů ve zdravotnictví je povinná mlčenlivost, které podléhá poskytovatel zdravotní péče a další skupiny osob v zákoně uvedené, a jejíž porušení je sankcionováno. Hrozba až trestněprávní sankce za porušení povinné mlčenlivosti podtrhuje význam ochrany osobních údajů v oblasti poskytování zdravotní péče. Za zákonem stanovených okolností je však možné danou povinnou mlčenlivost prolomit a některé údaje konkrétním osobám sdělit. Další zásadní oblastí pro ochranu...
|
|
|
Povinná mlčenlivost ve zdravotnictví (§ 99 TŘ a další ustanovení)
Pilcová, Kateřina ; Sovová, Olga (vedoucí práce) ; Císařová, Dagmar (oponent)
Resumé Povinná mlčenlivost ve zdravotnictví (§ 99 trestního řádu a jiná ustanovení) Cílem této diplomové práce je představit problematiku povinné mlčenlivosti v českém právním řádu. Ač se práce zaměřuje především na trestněprávní souvislosti povinné mlčenlivosti, věnuje se též výkladu samotného pojmu povinné mlčenlivosti a některým sporným momentům, například jejímu rozsahu. Dále popisuje právní prameny povinnosti zachovat mlčenlivost, a to jak ty tuzemské, tak mezinárodní, právně vymahatelné i nevymahatelné. Práce v další kapitole poukazuje na spojitost povinné mlčenlivosti a zdravotnické dokumentace a dále se pak zaobírá výjimkami z povinné mlčenlivosti a trestněprávní a disciplinární odpovědností za její porušení. Práci uzavírá krátký výklad k situaci ohledně povinné mlčenlivosti v Anglii a Spolkové republice Německo. Celá práce již zohledňuje nově platný zákon o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. účinný od 1.4.2012.
|
|
|
Povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb
PRÁŠKOVÁ, Martina
Tato bakalářská práce se zabývá povinnostmi poskytovatelů zdravotních služeb v České Republice. Cílem práce bylo zmapovat, zda z pohledu pacienta poskytovatelé dodržují povinnosti, které jim ukládá zákon. Teoretická část definuje poskytovatele zdravotních služeb, způsoby získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb a další podmínky související s poskytováním zdravotních služeb dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Pro lepší orientaci v tématu jsou v práci rozebrány druhy zdravotnických zařízení, ve kterých dochází k poskytování zdravotních služeb. Dále jsou v bakalářské práci zmíněny některé obecné povinnosti poskytovatelů a poté blíže popsány a rozebrány specifické a často diskutované povinnosti, jako například informovaný souhlas, povinná mlčenlivost a s tím související zdravotnická dokumentace či problematika utajeného porodu. Praktická část zahrnuje kvantitativní výzkum prováděný formou dotazníkového šetření. Dotazník vyplnilo 100 respondentů z různých krajů České Republiky. Otázky byly směřovány tak, aby došlo k potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz. Na základě odpovědí respondentů došlo k potvrzení všech čtyř hypotéz. Bylo zjištěno, že poskytovatelé dodržují povinnost poskytování zdravotních služeb s informovaným souhlasem pacienta a toto informování provádí srozumitelným způsobem. Dále z výzkumu vyplynulo, že respondenti považují za správné zohledňovat názor nezletilého pacienta na poskytnutí zamýšlených zdravotních služeb. I poslední hypotéza ohledně respektování soukromí pacienta byla potvrzena. Stanovený cíl práce byl splněn. Poskytovatelé dodržují zákonné povinnosti, které jim jsou uloženy zákonem. V bakalářské práci jsou zmapovány povinnosti poskytovatelů, se kterými se pacient může běžně setkat a případně upozornit na jejich nedodržování. Práce může pomoci laikům při orientaci v problematice povinností poskytovatelů a při uvědomění si svých práv, o kterých často ani netuší.
|
|
|
Problém dostupnosti gynekologické péče pro nezletilé po nabytí účinnosti zákona 372/2011
PROKOPOVÁ, Jana
Dostupnost zdravotní péče je definována jako schopnost zdravotnického systému uspokojovat zdravotní potřeby obyvatelstva cestou zavedených postupů a prostřednictvím existujících zdravotnických služeb. Jedním ze zavedených postupů je nový zákon č.372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který mimo jiné stanovuje pravidla pro poskytování služeb nezletilým. Od 1.4.2012 byl k poskytování péče nutný souhlas a doprovod jednoho z rodičů. Osoba starší 15 let mohla po předložení písemného souhlasu rodiče s péčí chodit napříště k lékaři bez doprovodu. V zákoně byla ale podmínka souhlasu obou rodičů u výkonů, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit zdravotní stav nebo kvalitu života nezletilého. Zákon však dotčené výkony blíže nespecifikoval. V oblasti gynekologické péče o nezletilé dívky nastala sporná situace například při preskripci antikoncepce nebo u nepovinného očkování proti HPV infekci. Zákon byl během mé práce na tématu novelizován a od 14.3.2013 je platná nová úprava. Novela je prakticky návrat k právnímu stavu před přijetím zákona o zdravotních službách. Cílem práce bylo zjistit, zda se po nabytí účinnosti zákona o zdravotních službách změnila dostupnost gynekologické péče pro nezletilé. Byly položeny dvě výzkumné otázky: Jak probíhala gynekologická péče o nezletilé před přijetím zákona, měly dívky doprovod rodičů? Jak ovlivnila podmínka souhlasu zákonného zástupce gynekologickou péči o nezletilé, měly dívky se získáním souhlasu potíže? Výzkumné šetření bylo vedeno formou kvalitativního výzkumu. Technikou sběru dat byl individuální, polostrukturovaný rozhovor. Výzkumu se zůčastnilo 6 nezletilých dívek od 15 let, registrovaných v privátní gynekologicko - porodnické ambulanci MUDr. Mejchara v Plzni. Zde probíhal i výzkum. Z rozhovorů byl pořízen zápis a následně byly pro větší přehlednost přepsány. Z výzkumu jasně vyplynulo, že se dívky před přijetím zákona bez potíží zaregistrovaly u poskytovatele služeb v oboru gynekologie a porodnictví. Lékaře si volily nejčastěji na doporučení již registrovaných pacientek. Souhlas s gynekologickou péčí dala dívka sama ústně. Nezletilé absolvovaly preventivní prohlídky, samy se rozhodly nechat se očkovat proti HPV infekci nebo zažít s užíváním antikoncepce. Na vyšetření chodily většinou bez doprovodu zákonného zástupce. O nutnosti písemného souhlasu rodičů v souvislosti s gynekologickou péčí se dívky vesměs dozvěděly, až když přišly na vyšetření, od lékaře nebo porodní asistentky na recepci ambulance. Všechny tak musely navštívit ordinaci nejméně dvakrát. Při první návštěvě byly pouze poučeny, dostaly formulář pro rodiče a v tu dobu odkladná péče jim nebyla poskytnuta. Což dívky nesly dost nelibě. Z výzkumného souboru měla polovina dívek se získáním souhlasu vážné potíže. Šlo o dívky z neúplných rodin, kde jeden z rodičů nechtěl dát souhlas s péčí nebo byl nedostupný. V jednom případě žila dívka s oběma rodiči, ale souhlas s péčí nedostala ani od jednoho. Výsledek výzkumného šetření potvrdil nutnost změny sporného předpisu. Dívky měly obtíže se získáním souhlasu od rodičů a docházelo tak zbytečně k prodlení při poskytování neakutní péče. Lékař často balancoval na hraně zákona, zda souhlas rodičů požadovat či ne, došlo i k nárůstu administrativy. Uvedenou práci je možné využít pro laickou i odbornou veřejnost jako ucelenou informaci o problematice dostupnosti gynekologické péče pro nezletilé. Poskytovatelé péče mohou z výzkumného šetření získat námět ke zlepšení poskytovaných služeb.
|
host ::
RSS.