|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypů u gekonů (Squamata: Gekkota)
Koubová, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Choleva, Lukáš (oponent)
Gekkota je početná a velmi rozmanitá skupina šupinatých plazů (Reptilia: Squamata) s téměř globálním rozšířením. O fylogenezi skupiny byla stanovena řada hypotéz, tradičně založených na morfologických poznatcích. Klíčový přerod ve fylogenetických vztazích skupiny nastal s příchodem molekulárních analýz, jejichž výsledky se oproti tradičnímu pojetí výrazně liší, a to i postavením základních vnitřních linií. Tento fakt má klíčový význam pro studium karyotypové evoluce skupiny. Za ancestrální karyotyp je považován karyotyp 2n=38 se všemi chromozomy akrocentrickými. U některých druhů zůstal tento karyotyp zachován, u jiných je prokazatelný vliv chromozomových přestaveb, kterým dominují Robertsonovské fúze a pericentrické inverze. Diploidní počet chromozomů v sadě se pohybuje od 16 k 46, ale nejběžnější je karyotyp o 38 chromozomech, převážně akrocentrických, postupně klesajících ve velikosti. Zajímavou charakteristikou skupiny je nebývalá variabilita ve způsobech určování pohlaví. Najdeme zde druhy s teplotně určeným pohlavím i druhy s genotypicky určeným pohlavím, a to obou typů XX/XY a ZZ/ZW. Data o pohlavních chromozomech jsou dosud známá pouze u 17 druhů. Pohlavní chromozomy se velmi liší v morfologii a dosud nebyla prokázána jejich homologie u žádných sesterských druhů. Vše nasvědčuje tomu, že ke vzniku...
|
|
|
Spolehlivosti metody navržené Klales et al. (2012) k odhadu pohlaví podle pánevní kosti na základě CT snímků pánve
Firlová, Radka ; Brůžek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Galeta, Patrik (oponent)
Studie je primárně zaměřena na testování metod odhadu pohlaví z os pubis, kterou původně navrhl Phenice (1969) a kterou ve své práci modifikovali Klales et al. (2012). Tato modifikace pracuje s myšlenkou, že původní metodu Phenice (1969) lze zpřesnit rozšířením hodnotící škály tří morfoskopických znaků ze dvou hodnot - přítomný / nepřítomný, na pět vývojových stupňů. Naše práce předpokládá, že úspěšnost metody Phenice (1969) souvisí se stupněm pohlavního dimorfismu hodnocené populace a tedy, že rozšíření hodnotící školy nepovede ke zvýšení přesnosti metody a zároveň bude mít za důsledek snížení její reliability. Nejprve byla hodnocena individuální intraobservační chyba metod Phenice (1969) a Klales et al. (2012) na vzorku 30 izolovaných pánevních kostí ze sbírky Katedry antropologie a genetiky člověka Univerzity Karlovy v Praze a teprve následně byl hodnocen celý testovací vzorek, který sestával z 200 třírozměrných modelů pánevních kostí vysegmentovaných z CT snímků dospělých jedinců současné francouzské populace. Na tomto souboru byla hodnocena intraobservační chyba pomocí Cohenovy kappy, přesnost, senzitivita a specificita pomocí chybové matice a vztah mezi specificitou a senzitivitou dané metody byl testován na základě ROC křivky a dle plochy pod výslednou křivkou (AUC - area uder curve)....
|
|
|
Spolehlivosti metody navržené Klales et al. (2012) k odhadu pohlaví podle pánevní kosti na základě CT snímků pánve
Firlová, Radka ; Brůžek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Galeta, Patrik (oponent)
Studie je primárně zaměřena na testování metod odhadu pohlaví z os pubis, kterou původně navrhl Phenice (1969) a kterou ve své práci modifikovali Klales et al. (2012). Tato modifikace pracuje s myšlenkou, že původní metodu Phenice (1969) lze zpřesnit rozšířením hodnotící škály tří morfoskopických znaků ze dvou hodnot - přítomný / nepřítomný, na pět vývojových stupňů. Naše práce předpokládá, že úspěšnost metody Phenice (1969) souvisí se stupněm pohlavního dimorfismu hodnocené populace a tedy, že rozšíření hodnotící školy nepovede ke zvýšení přesnosti metody a zároveň bude mít za důsledek snížení její reliability. Nejprve byla hodnocena individuální intraobservační chyba metod Phenice (1969) a Klales et al. (2012) na vzorku 30 izolovaných pánevních kostí ze sbírky Katedry antropologie a genetiky člověka Univerzity Karlovy v Praze a teprve následně byl hodnocen celý testovací vzorek, který sestával z 200 třírozměrných modelů pánevních kostí vysegmentovaných z CT snímků dospělých jedinců současné francouzské populace. Na tomto souboru byla hodnocena intraobservační chyba pomocí Cohenovy kappy, přesnost, senzitivita a specificita pomocí chybové matice a vztah mezi specificitou a senzitivitou dané metody byl testován na základě ROC křivky a dle plochy pod výslednou křivkou (AUC - area uder curve)....
|
|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypů u gekonů (Squamata: Gekkota)
Koubová, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Choleva, Lukáš (oponent)
Gekkota je početná a velmi rozmanitá skupina šupinatých plazů (Reptilia: Squamata) s téměř globálním rozšířením. O fylogenezi skupiny byla stanovena řada hypotéz, tradičně založených na morfologických poznatcích. Klíčový přerod ve fylogenetických vztazích skupiny nastal s příchodem molekulárních analýz, jejichž výsledky se oproti tradičnímu pojetí výrazně liší, a to i postavením základních vnitřních linií. Tento fakt má klíčový význam pro studium karyotypové evoluce skupiny. Za ancestrální karyotyp je považován karyotyp 2n=38 se všemi chromozomy akrocentrickými. U některých druhů zůstal tento karyotyp zachován, u jiných je prokazatelný vliv chromozomových přestaveb, kterým dominují Robertsonovské fúze a pericentrické inverze. Diploidní počet chromozomů v sadě se pohybuje od 16 k 46, ale nejběžnější je karyotyp o 38 chromozomech, převážně akrocentrických, postupně klesajících ve velikosti. Zajímavou charakteristikou skupiny je nebývalá variabilita ve způsobech určování pohlaví. Najdeme zde druhy s teplotně určeným pohlavím i druhy s genotypicky určeným pohlavím, a to obou typů XX/XY a ZZ/ZW. Data o pohlavních chromozomech jsou dosud známá pouze u 17 druhů. Pohlavní chromozomy se velmi liší v morfologii a dosud nebyla prokázána jejich homologie u žádných sesterských druhů. Vše nasvědčuje tomu, že ke vzniku...
|
host ::
RSS.