|
|
Energetická náročnost cvičení na stabilních a nestabilních plochách
Muniová, Zuzana ; Jebavý, Radim (vedoucí práce) ; Blažek, Dušan (oponent)
Název: Energetická náročnost cvičení na stabilních a nestabilních plochách Cíl: Cílem práce bylo zjistit rozdíl cvičení na nestabilních plochách proti cvičení na stabilních plochách vzhledem k energetickému výdeji organismu. Metody: Studie se zúčastnilo 10 trénovaných mužů ve věku 27,4 ± 2,67 let, současných studentů či absolventů tělovýchovného směru na UK FTVS. Jednalo se o vnitroskupinový randomizovaný experiment. Energetický výdej (EV) organismu byl zjišťován pomocí spiroergometrie na základě nadechovaného O2 a vydechovaného CO2. K měření respiračních parametrů byl použit metabolický analyzátor MetaMax 3B. Naměřená data byla analyzována prostřednictvím základních statistických operací. Výsledky: U dynamických cvičení na nestabilních plochách byl naměřen nejvyšší průměrný EV 252,6 kJ. U dynamických cvičení na stabilních plochách byla hodnota průměrného EV 225,7 kJ. Následoval EV statického cvičení na nestabilních plochách, kde průměrná hodnota byla 205,4 kJ. Nejnižší EV vykazovali probandi při statickém cvičení na stabilních plochách, jehož průměrná hodnota činila 177,5 kJ. Průměrný rozdíl statického cvičení na nestabilních plochách proti statickému cvičení na stabilních plochách činil 15,9 %. U dynamického cvičení na nestabilních plochách proti dynamickému cvičení na stabilních plochách činil...
|
|
|
OVLIVNĚNÍ EFEKTIVITY STIMULACE VYTRVALOSTNÍ SÍLY PROSTŘEDNICTVÍM CVIČENÍ NA NESTABILNÍCH OPORNÝCH PLOCHÁCH
Jebavý, Radim ; Perič, Tomáš (vedoucí práce) ; Zháněl, Jiří (oponent) ; Turek, Milan (oponent)
Ovlivnění efektivity stimulace vytrvalostní síly prostřednictvím cvičení na nestabilních oporných plochách V naší studii se zabýváme porovnáním a ověřením účinnosti experimentálního intervenčního silového programu na nestabilních a stabilních oporných plochách pro stimulaci vytrvalostní síly. Výzkumný soubor byl tvořen muži (nesoutěžní sportovci) ve věku 21 - 39 let (n = 75). Probandi byli randomizovaně přiděleni do tří skupin. Experimentální faktor představoval specifický intervenční silový program (cvičení na nestabilních oporných plochách, cvičení na stabilní podložce, bez cvičebního programu). Intervenční silový program trval 10 týdnů a obsahoval 22 intervenčních jednotek. Cvičení na nestabilních i stabilních oporných plochách se statisticky i věcně významně projevilo v nárůstu vytrvalostní síly v dynamickém i statickém režimu. U intervenčního silového programu na nestabilních oporných plochách byla tendence vyššího přírůstku počtu opakování oproti intervenci na stabilní podložce především v počátku programu v dynamickém režimu. V druhé části experimentu se hodnoty přírůstků obou skupin výrazněji neodlišovaly. Zařazení silových cvičení na nestabilních oporných plochách může představovat i jednu z forem kompenzačních prostředků ve sportovní přípravě nesoutěžních sportovců sloužící ke zlepšení...
|
|
| |
|
|
OVLIVNĚNÍ EFEKTIVITY STIMULACE VYTRVALOSTNÍ SÍLY PROSTŘEDNICTVÍM CVIČENÍ NA NESTABILNÍCH OPORNÝCH PLOCHÁCH
Jebavý, Radim ; Perič, Tomáš (vedoucí práce) ; Zháněl, Jiří (oponent) ; Turek, Milan (oponent)
Ovlivnění efektivity stimulace vytrvalostní síly prostřednictvím cvičení na nestabilních oporných plochách V naší studii se zabýváme porovnáním a ověřením účinnosti experimentálního intervenčního silového programu na nestabilních a stabilních oporných plochách pro stimulaci vytrvalostní síly. Výzkumný soubor byl tvořen muži (nesoutěžní sportovci) ve věku 21 - 39 let (n = 75). Probandi byli randomizovaně přiděleni do tří skupin. Experimentální faktor představoval specifický intervenční silový program (cvičení na nestabilních oporných plochách, cvičení na stabilní podložce, bez cvičebního programu). Intervenční silový program trval 10 týdnů a obsahoval 22 intervenčních jednotek. Cvičení na nestabilních i stabilních oporných plochách se statisticky i věcně významně projevilo v nárůstu vytrvalostní síly v dynamickém i statickém režimu. U intervenčního silového programu na nestabilních oporných plochách byla tendence vyššího přírůstku počtu opakování oproti intervenci na stabilní podložce především v počátku programu v dynamickém režimu. V druhé části experimentu se hodnoty přírůstků obou skupin výrazněji neodlišovaly. Zařazení silových cvičení na nestabilních oporných plochách může představovat i jednu z forem kompenzačních prostředků ve sportovní přípravě nesoutěžních sportovců sloužící ke zlepšení...
|
|
|
Fyzioterapie u pacientů s vertebrogenními obtížemi v oblasti bederní páteře se současným využitím labilních ploch
ŘEZÁČOVÁ, Lucie
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou fyzioterapie u pacientů s vertebrogenními obtížemi v oblasti bederní páteře se současným využitím labilních ploch. Vertebrogenní obtíže či pojem vertebrogenní algický syndrom je označení pro bolesti v různých částech páteře. Tyto obtíže jsou velmi častým důvodem návštěvy lékaře a také jedna z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti. Počet těchto nemocných stále stoupá a nejzávažnější je, že tyto obtíže postihují čím dál více také mladší generaci. Bolesti zad jsou tak časté z toho důvodu, že mají mnoho příčin. Mezi jednu z nich můžeme zařadit i způsob dnešního života, změnu životního stylu a dá se říci, že i určitou pohodlnost obyvatelstva. Cílem teoretické části této bakalářské práce bylo popsat vertebrogenní obtíže, jejich příčiny, vyšetření a terapii, včetně několika možností fyzioterapie u vertebrogenních obtíží, což zahrnovalo také využití labilních ploch. Cílem praktické části práce bylo zmapovat efekt cvičení s využitím labilních ploch u konkrétních pacientů s vertebrogenními obtížemi v oblasti bederní páteře, čehož bylo dosaženo pomocí kvalitativního výzkumu, pomocí čtyř kazuistik, které tvořili čtyři pacienti s vertebrogenními obtížemi v oblasti bederní páteře. U každého z nich bylo provedeno osm terapií, při nichž byly současně využívány labilní plochy. Výsledky byly posuzovány dle vstupního a výstupního kineziologického rozboru. U všech pacientů došlo ke zlepšení stavu, ovšem samozřejmě na podkladě jejich pravidelnosti cvičení. U některých pacientů docházelo k nepravidelnosti či vynechání cvičení, nebo k nevhodné ergonomii činností a tím byla také ovlivněna bolest, které ustupovala méně, než u pacientů, kteří cvičili pravidelně a snažili se dodržovat ergonomii práce. Lze tedy s jistotou říci, že pokud dochází k pravidelnému cvičení, dochází ke zlepšení zdravotního stavu pacientů včetně zlepšení jejich psychického stavu, díky vymizení bolesti a s tím spojenému omezení v provádění určitých činností.
|
host ::
RSS.