|
|
Plastika z let 1966-1989 ve veřejném prostoru Prahy. Současná recepce a způsoby zacházení
Krausová, Sára ; Bendová, Eva (vedoucí práce) ; Czumalo, Vladimír (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje z období let 1966 ve veřejném prostoru města Prah Skrze konkrétní příklady děl j prezentovány nejvýraznější formy umění ve veřejném prostoru závislé na současné recepci a způsobu zacházení Pojednávané období í vyhlášky o řešení uplatnění výtvarné výzdoby investiční výstavbě Vládní usnesení zásady pro zajištění finančních prostředků ve výš jednoho až čtyř procenta na výtvarné řešení staveb, veřejných prostranství a urbanistických konceptů. Díky státní podpoře umění vzniklo na území Československa velké množství realizací, které byly po pádu režimu často ponechány chátrání a likvidaci. Úvodní kapitola zaznamenává kulturněhistorické okolnosti těchto uměleckých děl veřejných prostranství v . Hlavní část práce se zabývá podrobným konkrétních sochařských realizací s důrazem na jejich současný stav Tato díla kategorizována následovně odstranění, nahrazení, absence péče a zachování uměleckého díla. Zvláštní pozornost je věnována občanské a institucionální podpoře umění ve veřejném hám o znovuzavedení procenta na umění. Klíčová slova umění ve veřejném prostoru, Praha, sochařství, normalizace
|
|
|
Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť (1945–1989)
Kořínková, Jana ; Bartlová, Milena (oponent) ; Hrůša, Petr (oponent) ; Chamonikolasová, Kaliopi (vedoucí práce)
Disertační práce je zaměřena na problematiku začleňování výtvarného umění do architektury v poválečném Československu se zvláštním zřetelem k vývoji v městě Brně. Hlavní výzkumné otázky – Proč se v Československu po roce 1945 do architektury vrátilo výtvarné umění a jaká koncepční řešení byla uplatněna v případě brněnských sídlišť? – jsou zodpovězeny ve dvou navazujících oddílech. Prvním je výzkum institucionálního pozadí pro uplatňování výtvarného umění v architektuře s přihlédnutím k dění v městě Brně (1945–1993), závěrečná část je věnována třem případovým studiím, které ilustrují lokální vývoj v období socialistického realismu, tvůrčího uvolnění 60. let a politické normalizace. Cílem práce je poukázat na komplexnost zkoumaného tématu a vyvrátit populárně tradované přesvědčení, že začlenění výtvarného umění do architektury bylo v období socialismu motivováno výhradně komunistickou propagandou, a ukázat, že pokus o vytvoření syntézy umění a architektury byl podložen jak předválečnými teoretickými úvahami o výchovné funkci umění a jeho působení na člověka, tak potřebou zlepšit ekonomickou situaci výtvarníků po skončení druhé světové války.
|
|
|
Autonomie umění mimo instituce umění
Hauser, Filip ; Piaček,, Martin (oponent) ; Dub,, Petr (oponent) ; Klímová, Barbora (vedoucí práce)
Disertační práce reaguje na aktuálně probíhající proměny veřejného prostoru a na stále častější laické i odborné diskuse o jeho kvalitách a významech pro současnou demokratickou společnost. Téma disertační práce „Autonomie uměleckého díla mimo instituce umění“ se zaměřuje na hledání autonomie uměleckého díla umístěného ve veřejném prostoru v návaznosti na způsob, jakým se dílo do tohoto prostoru umístí. Práce popisuje konkrétní díla, která byla do veřejného prostoru umístěna různými metodami, ať již formou výtvarné soutěže, bez soutěže, darem, či skrze dočasné umístění. Tyto metody podléhají zkoumání, které dopomáhá hledat míru autonomie. Na základě provedených analýz práce hodnotí míru autonomie díla ve veřejném prostoru, a nakolik byla metoda umístění vzhledem k výsledku efektivní. Pomocí terénního výzkumu byl subjektivní, sochařský a umělecký pohled aplikován na současnou praxi umisťování uměleckých děl do veřejného prostoru a jako relevantní názor na tuto problematiku je dále určen zejména odpovědným orgánům, které mají na tvorbu veřejného prostoru nezanedbatelný vliv. Autor práce si klade za cíl posunout získané poznatky do praktické a reálné roviny ve formě poskytnutého odborného názoru pro nové zpracování vládního strategického dokumentu – Politiky architektury a stavební kultury České republiky, zpracovávaného Ministerstvem pro místní rozvoj. Praktické výstupy disertační práce jsou tak zaměřeny především na cesty, kterými lze v současnosti veřejný prostor kultivovat a propagovat nezanedbatelnou roli umění v něm. Ať již skrze vliv na konkrétní vládní strategie, či skrze občanský aktivismus ve formě iniciativy Je to i tvoje město v Jindřichově Hradci.
|
|
|
Veřejný prostor v Českých Budějovicích jako nástroj ideologie
NOVOTNÁ, Anna
Magisterská diplomová práce s názvem Veřejný prostor v Českých Budějovicích jako nástroj ideologie se zabývá tématem z širšího pohledu. Diskutovaným obdobím jsou 70. léta státního socialismu, konkrétně roky 1971 a 1976, kdy se v Českých Budějovicích hojně oslavovalo a připomínalo výročí vzniku Pařížské komuny. Cílem práce bylo ukázat na konkrétních událostech rozsah ideologie a propagandy, která zasahovala do nejrůznějších odvětví společenského života. Veškeré zmíněné příklady, ať už je to architektura, výtvarné umění, umělecký přednes nebo rituály, nějakým způsobem ovlivňovaly veřejný prostor a dění v něm. Práce obsahuje, jak části o teoretickém a historickému pozadí, tak konkrétní příkladky a situace.
|
|
|
Problematika umění ve veřejném prostoru v době normalizace na příkladu pražského metra
Němcová, Alice ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Czumalo, Vladimír (oponent) ; Rathouská Štroblová, Kateřina (oponent)
Tato disertační práce se zabývá problematikou umění ve veřejném prostoru v období normalizace na příkladu pražského metra. Prostředí metra si vyžádalo formální omezení výtvarných děl, která ho měla doplnit. Z bezpečnostních důvodů se výtvarná díla nesměla nacházet na nástupištích ani v příchozím středním tunelu a mohla se objevit pouze v prostorách vestibulů, veřejných pasáží či v uliční úrovni při východech ze stanice. Na jedné straně bylo pražské metro jasně politicky angažovaným projektem, zdůrazňujícím přátelské vztahy se Sovětským svazem jakož i klíčové zapojení sovětských odborníků pro existenci moderní dopravy v Praze. Na straně druhé ten samý projekt umožnil výtvarné realizace umělců, jejichž volnou tvorbu režim odmítal. V úvodu práce stručně shrnuji historii pražského metra a fenomén podzemní dopravy jako takový, následuje část věnovaná vlivu moskevského metra na pražské prostředí. Hlavní prostor je věnován výtvarnému generelu, okolnostem vzniku, posuzování, financování a realizování uměleckých děl v pražském metru. Tato část je rozdělena do sekcí věnovaných stanicím, jež byly po roce 1989 přejmenovány, reflexi historie a tvorbě životního prostředí, které tvořily důležité námětové linie výtvarného generelu. V závěrečné části se zaměřuji na vývoj plánování a dosavadní průběh výtvarné...
|
|
| |
|
| |
|
|
Autonomie umění mimo instituce umění
Hauser, Filip ; Piaček,, Martin (oponent) ; Dub,, Petr (oponent) ; Klímová, Barbora (vedoucí práce)
Disertační práce reaguje na aktuálně probíhající proměny veřejného prostoru a na stále častější laické i odborné diskuse o jeho kvalitách a významech pro současnou demokratickou společnost. Téma disertační práce „Autonomie uměleckého díla mimo instituce umění“ se zaměřuje na hledání autonomie uměleckého díla umístěného ve veřejném prostoru v návaznosti na způsob, jakým se dílo do tohoto prostoru umístí. Práce popisuje konkrétní díla, která byla do veřejného prostoru umístěna různými metodami, ať již formou výtvarné soutěže, bez soutěže, darem, či skrze dočasné umístění. Tyto metody podléhají zkoumání, které dopomáhá hledat míru autonomie. Na základě provedených analýz práce hodnotí míru autonomie díla ve veřejném prostoru, a nakolik byla metoda umístění vzhledem k výsledku efektivní. Pomocí terénního výzkumu byl subjektivní, sochařský a umělecký pohled aplikován na současnou praxi umisťování uměleckých děl do veřejného prostoru a jako relevantní názor na tuto problematiku je dále určen zejména odpovědným orgánům, které mají na tvorbu veřejného prostoru nezanedbatelný vliv. Autor práce si klade za cíl posunout získané poznatky do praktické a reálné roviny ve formě poskytnutého odborného názoru pro nové zpracování vládního strategického dokumentu – Politiky architektury a stavební kultury České republiky, zpracovávaného Ministerstvem pro místní rozvoj. Praktické výstupy disertační práce jsou tak zaměřeny především na cesty, kterými lze v současnosti veřejný prostor kultivovat a propagovat nezanedbatelnou roli umění v něm. Ať již skrze vliv na konkrétní vládní strategie, či skrze občanský aktivismus ve formě iniciativy Je to i tvoje město v Jindřichově Hradci.
|
|
|
Restaurování sgrafit na cementové podložce
Machačko, Luboš ; Bláha, Jiří
Hlavním záměrem předkládaného památkového postupu bylo popsat specifika sorelového sgrafita, pojmenovat hlavní problémy jeho restaurování a na postupech ověřených zkušebními zásahy navrhnout vhodné řešení. Podkladem stanovení postupu jsou výsledky terénního a laboratorního výzkumu získané v průběhu výzkumného projektu. Úvodní tezí výzkumu, který stanovení památkového postupu předcházel, byl literaturou často opakovaný fakt, že se pro sorelová sgrafita využívala cementové omítky. Objevoval se nejen v recentní literatuře, ale zdůrazňovaly jej i dobové příručky. Při samotném restaurátorském průzkumu a laboratorním vyhodnocení odebraných vzorků byl vyvrácen. Ukázalo se, že sgrafita 50. let byla ve většině případů prováděna tradiční vápennou technologií. Samotné cementové sgrafito se stalo až výsadou 60. a 70. let 20. století a často bylo využíváno v poloprofesionálním či přímo amatérském prostředí. Hlavním rozdílem mezi sorelovými sgrafity a sgrafity předchozích etap vývoje tak byla volba podkladu. Sorelová sgrafita byla často prováděna na cementovém (betonovém) podkladu, resp. na panelech. Ve zkoumaných příkladech nevyplynuly z této skutečnosti závažnější problémy, které by bylo nutné při restaurátorských zásazích aktuálně řešit. Předkládaný památkový postup tak především definuje ostatní problémy, s nimiž se restaurátoři setkali, a popisuje metody restaurování, které byly použity při vzorových restaurátorských zásazích, a které je možné aplikovat i na další památky z této skupiny.
Plný text:  PDF
|
|
|
Restaurování betonové sochy
Červinka, Josef ; Říhová, Vladislava
Současné domácí i zahraniční bádání věnuje problematice sanace betonu velkou pozornost, většinou je však zaměřena na architektonická díla a jejich povrchy. Soustředěný výzkum věnovaný konzervačním a restaurátorským metodám drobnějších sochařských děl z betonu je ojedinělý. Cílem předloženého památkového postupu bylo ověřit na referenčním zásahu (socha Hudebník Aloise Šutery z roku 1965 ze hřbitova v Přerově) způsob opravy betonové sochy, který by splňoval v maximální možné míře podmínky pro sanaci betonových konstrukcí a zároveň byl proveden v intencích restaurátorských zásahů obvyklých na památkově chráněných sochách z anorganických materiálů. Při restaurování této sochy byla použita inovativní technika úpravy povrchu sochy, která by do budoucna mohla být cestou k efektivní ochraně bez výrazných estetických změn a setření stop dokládajících existenci díla v čase. Tato technika je na bázi minerálního nátěru, jehož cílem je zaplnění drobných trhlin a větších pórů v povrchu sochy, aniž by byla setřena struktura povrchu umožňující čitelnost starších, z části snad autorských, doplňků.
Plný text: PDF
|
host ::
RSS.