|
|
Faktory ovlivňující vývoj parthenogenetických embryí myši
Jettmarová, Dominika ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Kaňka, Jiří (oponent)
Vývoj haploidních parthenogenetických embryí myši (Mus musculus) nedosahuje stejné úrovně jako je tomu u normálních embryí. Cílem této diplomové práce bylo zjistit, zda se haploidní parthenogenetická embrya myši odlišují nukleocytoplasmatickým poměrem. Objem jádra parthenogenetických embryí roste s ploiditou. Nukleocytoplasmatický poměr haploidních embryí se mezi dvoubuněčným a čtyřbuněčným stádiem statisticky neliší (p = 0.052), u diploidních a tetraploidních embryí byl naopak statisticky významný rozdíl (p < 0.001). Nestandardní nukleocytoplasmatický poměr by mohl souviset s problematickým vývojem. Pochopení faktorů ovlivňujících preimplantační vývoj parthenogenetických embryí zvýší efektivitu derivace haploidních embryonálních kmenových buněk.
|
|
|
Diferenciace v polyploidním komplexu Libanotis pyrenaica (Apiaceae)
Přívozníková, Hana ; Chrtek, Jindřich (vedoucí práce) ; Vít, Petr (oponent)
Polyploidizace patří u rostlin mezi hlavní evoluční mechanismy. V čeledi Apiaceae není častá, mezi zajímavé polyploidní komplexy tu paří Libanotis pyrenaica, s doposud zjištěným diploidním (2n = 2x = 22), tetraploidním (2n = 4 x = 44) a vzácně i triploidním (2n = 3x = 33) cytotypem. Předložená diplomová práce se zaměřila na geografický pattern ploidní diferenciace ve střední Evropě, genetickou variabilitu a některé biologické vlastnosti tohoto druhu. Použita byla metoda průtokové cytometrie, analýzy dvou úseků chloroplastové DNA (trnF-trnL a cp018-cp020), morfometrika a analýza klíčivosti semen v experimentálních podmínkách. Diploidní cytotyp byl zjištěn v celé zkoumané oblasti; v České republice zejména v Českém středohoří, jižních Čechách a roztroušeně na Moravě, na Slovensku zejména v karpatské oblasti na západní a střední části státu a v Pieninách. Tetraploidní cytotyp se vyskytuje hlavně ve východní části střední Evropy; v České republice se vyskytuje hlavně ve východním Polabí a v okolí moravských úvalů; na Slovensku zejména v Pováží, Slovenském rudohoří a Belanských Tatrách. Smíšená populace byla nalezena jen jedna (Polsko), bez objevení triploidních rostlin. Diploidní populace jsou vesměs vázané na přirozená stanoviště, tetraploidní naopak na člověkem často do značné míry ovlivněná...
|
|
|
Důsledky polyploidizace pro invazní potenciál druhu Vicia cracca
Líblová, Zuzana ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Mihulka, Stanislav (oponent)
Náplní této práce jsou informace o většinově se vyskytujících cytotypech, respektive diploidech a tetraploidech druhu Vicia cracca. První část je věnována rozmístění cytotypů studovaného druhu v Severní Americe, kde je tento druh invazní. Rozmístěním cytotypů se zabývám v rámci hypotézy, že polyploidní druhy se mezi invazními druhy vyskytují častěji než druhy diploidní. Jejich vyšší úspěšnost může být dána větší variabilitou genů, získanou polyploidizací a případnými genovými subfunkcionalizacemi. Všechny invazní populace Vicia cracca zahrnuté v této práci byly výhradně tetraploidní, což podporuje hypotézu o vyšší invaznosti polyploidů. Polyploidizované druhy totiž mohou být například lepšími kompetitory a to díky vlastnostem, které plynou právě ze znásobení genomu. Mezi tyto vlastnosti lze zahrnout různé růstové charakteristiky nebo zvýšenou stresovou odolnost vůči některému faktoru. Druhou částí mé práce je proto testování hypotézy, že polyploidi jsou více variabilní ve velikosti různých částí rostlinného těla a proto jsou schopni více vyrůst i v podmínkách, které nejsou vhodné pro diploidy. Jak předpovídá tzv. EICA hypotéza (evolution of increased competitive ability), rostliny v sekundárním areálu mají více prostoru pro další evoluci a lze tedy očekávat, že jejich růstové charakteristiky se...
|
|
|
Faktory ovlivňující vývoj parthenogenetických embryí myši
Jettmarová, Dominika ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Kaňka, Jiří (oponent)
Vývoj haploidních parthenogenetických embryí myši (Mus musculus) nedosahuje stejné úrovně jako je tomu u normálních embryí. Cílem této diplomové práce bylo zjistit, zda se haploidní parthenogenetická embrya myši odlišují nukleocytoplasmatickým poměrem. Objem jádra parthenogenetických embryí roste s ploiditou. Nukleocytoplasmatický poměr haploidních embryí se mezi dvoubuněčným a čtyřbuněčným stádiem statisticky neliší (p = 0.052), u diploidních a tetraploidních embryí byl naopak statisticky významný rozdíl (p < 0.001). Nestandardní nukleocytoplasmatický poměr by mohl souviset s problematickým vývojem. Pochopení faktorů ovlivňujících preimplantační vývoj parthenogenetických embryí zvýší efektivitu derivace haploidních embryonálních kmenových buněk.
|
|
|
Diferenciace v polyploidním komplexu Libanotis pyrenaica (Apiaceae)
Přívozníková, Hana ; Chrtek, Jindřich (vedoucí práce) ; Vít, Petr (oponent)
Polyploidizace patří u rostlin mezi hlavní evoluční mechanismy. V čeledi Apiaceae není častá, mezi zajímavé polyploidní komplexy tu paří Libanotis pyrenaica, s doposud zjištěným diploidním (2n = 2x = 22), tetraploidním (2n = 4 x = 44) a vzácně i triploidním (2n = 3x = 33) cytotypem. Předložená diplomová práce se zaměřila na geografický pattern ploidní diferenciace ve střední Evropě, genetickou variabilitu a některé biologické vlastnosti tohoto druhu. Použita byla metoda průtokové cytometrie, analýzy dvou úseků chloroplastové DNA (trnF-trnL a cp018-cp020), morfometrika a analýza klíčivosti semen v experimentálních podmínkách. Diploidní cytotyp byl zjištěn v celé zkoumané oblasti; v České republice zejména v Českém středohoří, jižních Čechách a roztroušeně na Moravě, na Slovensku zejména v karpatské oblasti na západní a střední části státu a v Pieninách. Tetraploidní cytotyp se vyskytuje hlavně ve východní části střední Evropy; v České republice se vyskytuje hlavně ve východním Polabí a v okolí moravských úvalů; na Slovensku zejména v Pováží, Slovenském rudohoří a Belanských Tatrách. Smíšená populace byla nalezena jen jedna (Polsko), bez objevení triploidních rostlin. Diploidní populace jsou vesměs vázané na přirozená stanoviště, tetraploidní naopak na člověkem často do značné míry ovlivněná...
|
|
|
Důsledky polyploidizace pro invazní potenciál druhu Vicia cracca
Líblová, Zuzana ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Mihulka, Stanislav (oponent)
Náplní této práce jsou informace o většinově se vyskytujících cytotypech, respektive diploidech a tetraploidech druhu Vicia cracca. První část je věnována rozmístění cytotypů studovaného druhu v Severní Americe, kde je tento druh invazní. Rozmístěním cytotypů se zabývám v rámci hypotézy, že polyploidní druhy se mezi invazními druhy vyskytují častěji než druhy diploidní. Jejich vyšší úspěšnost může být dána větší variabilitou genů, získanou polyploidizací a případnými genovými subfunkcionalizacemi. Všechny invazní populace Vicia cracca zahrnuté v této práci byly výhradně tetraploidní, což podporuje hypotézu o vyšší invaznosti polyploidů. Polyploidizované druhy totiž mohou být například lepšími kompetitory a to díky vlastnostem, které plynou právě ze znásobení genomu. Mezi tyto vlastnosti lze zahrnout různé růstové charakteristiky nebo zvýšenou stresovou odolnost vůči některému faktoru. Druhou částí mé práce je proto testování hypotézy, že polyploidi jsou více variabilní ve velikosti různých částí rostlinného těla a proto jsou schopni více vyrůst i v podmínkách, které nejsou vhodné pro diploidy. Jak předpovídá tzv. EICA hypotéza (evolution of increased competitive ability), rostliny v sekundárním areálu mají více prostoru pro další evoluci a lze tedy očekávat, že jejich růstové charakteristiky se...
|
|
|
Libanotis pyrenaica - unikátní polyploidní komplex v čeledi Apiaceae
Přívozníková, Hana ; Chrtek, Jindřich (vedoucí práce) ; Vít, Petr (oponent)
5 Abstrakt Libanotis pyrenaica je občas opomíjenou rostlinou naší květeny z čeledi Apiaceae. Vyskytuje se na xerotermních a bazických stanovištích, zejména vápencích. Najít ji můžeme na keřnatých, kamenitých nebo travnatých stráních, drolinách, v lomech, na pastvinách, ve světlých lesích, podél silnic, na železničních náspech, březích řek nebo na zříceninách hradů. U nás je Libanotis pyrenaica původní, ale v některých územích se sekundárně šíří (podél toků řek, železničních tratí...) Druhotný výskyt je u nás uváděn zejména z východních Čech. Z českých zemí známe dvě ploidní úrovně, 2n = 2x = 22 a 2n = x = 44. Diploidní rostliny se vyskytují na jihu Čech (Sušicko-horažďovické vápence a Českokrumlovské Předšumaví), zatímco tetraploidní cytotyp byl zatím zjištěn ve východních Čechách a na jižní Moravě. V ostatních evropských státech je naproti tomu rozšířenější diploidní cytotyp. Frekvence a přesnější geografické rozšíření obou ploidních úrovní jsou zatím neznámé. Klíčová slova: Libanotis pyrenaica, Seseli, žebřice pyrenejská, diploid, tetraploid, rozdílnost mezi cytotypy, Apiaceae, průtoková cytometrie
|
|
|
Tvorba tetraploidních odrůd u druhu Phlox paniculata v podmínkách in-vitro
Konopíková, Alžběta ; Matiska, Pavel (vedoucí práce) ; Sedlák, Petr (oponent)
Phlox paniculata (plamenka latnatá) patří mezi nejvýznamnější trvalky a často se objevuje v sortimentu zahrad a parků. Tvorba tetraploidních odrůd má u tohoto druhu význam převážně ze šlechtitelského hlediska, kde je využíváno především větších rozměrů tetraploidních buněk, a z důvodu většího počtu párů chromozomů, i větší variability při dalším množení. V této bakalářské práci byla zkoumána možnost indukce tetraploidních odrůd u druhu Phlox paniculata s cílem zjistit nejvhodnější kombinaci regulátorů rostlinného růstu, podporujících regeneraci a chemomutagenů indukujících tetraploidy. Jako rostlinný materiál byly zvoleny listové segmenty velikosti cca 1 cm2, jejichž kultivace probíhala na MS médiu. Kultivace založených pokusů probíhala po celou dobu v inkubátoru s řízenou teplotou i fotoperiodou. Byly zkoumány účinky auxinu IAA (kyselina indolyl-3-octová) a cytokininů BAP (6 - benzylaminopurin) a TDZ (thidiazuron) na regeneraci listových segmentů. Dále byly zkoumány účinky chemomutagenů kolchicinu a oryzalinu na vznik tetraploidů. Nejlepších regeneračních účinků bylo dosaženo na MS médiu s přídavkem TDZ 3 mg . l-1 a IAA 1 mg . l-1, kdy kontrolní varianty tohoto média dosahovaly 100 % regenerace listových segmentů. Jako nevhodný chemomutagen pro tuto práci se ukázal kolchicin, u něhož došlo k 100 % úhynu listových segmentů odrůdy ´Starfire´. Jako účinnější chemomutagen se naopak prokázal oryzalin při koncentraci 14 mg . l-1 působící 14 dní, u této varianty byla zjištěna regenerace 18,6 %. Následná regenerace explantátů po působení chemomutagenů je časově náročná, a proto nebylo doposud možné ověřit skutečné množství potenciálně získaných tetraploidů. Toto téma bude předmětem následné bakalářské práce dalšího studenta.
|
host ::
RSS.