|
|
Congenital disorders of glycosylation and their impact on cellular and energetic metabolism
Rychtárová, Lucie ; Hansíková, Hana (vedoucí práce) ; Hodek, Petr (oponent) ; Pecinová, Alena (oponent)
Dědičné poruchy glykosylace (CDG) jsou velkou skupinou více než 160 typů metabolických poruch způsobených genetickými defekty, které vedou k poruše biosyntézy a modifikace glykanů. Nezastupitelnou roli v biosyntéze glykanů hraje lipid dolichol. Glykany hrají klíčovou roli ve funkci a struktuře proteinů a lipidů a jejich nedostatek vede k závažným klinickým příznakům. CDG se obvykle projevuje v dětství jako multisystémová porucha. Rodiny tak čelí závažnému zdravotnímu problému vzhledem k progresivní a velmi variabilní povaze onemocnění, nepříznivé prognóze a až na výjimky nedostupnosti léčby. V současné době stále nemáme k dispozici dostatečnou paletu metod k rozpoznání vzácných typů CDG a naše znalosti patofyziologie CDG jsou zatím omezené. Prvním cílem práce bylo optimalizovat metodu stanovení izoforem dolicholu a studovat je ve fyziologii a patologii. Druhým cílem práce bylo prozkoumat bioenergetický stav a celkový metabolismus u nejčastějšího typu CDG - poruchy fosfomanomutázy 2 (PMM2-CDG), au CDG způsobených defektem biosyntézy dolicholu. Pomocí optimalizované metody byla v populaci charakterizována distribuce izoforem dolicholu v moči. Profil izoforem dolicholu se mění s věkem, což naznačuje možné změny fyzikálních vlastností membrán během stárnutí v důsledku proporcionální změny izoforem...
|
|
|
Buněčná smrt jako důsledek železem indukovaného buněčného poškození
Běhounek, Matěj ; Balušíková, Kamila (vedoucí práce) ; Truksa, Jaroslav (oponent)
Železo je esenciální stopový prvek pro většinu známých organismů. Nadbytek železa v buňkách a tkáních však vede k jejich poškozování. Nejčastěji dochází k poškození parenchymatických orgánů, jako jsou játra, pankreas či srdce. Náplní této diplomové práce bylo vytvořit buněčné in vitro modely pro zkoumání vlivu nadbytku železa u hepatocytů a pankreatických beta buněk a na těchto modelech zkoumat děje, které při nadbytku železa vedou k buněčnému poškození. Zaměřili jsme se na zkoumání přítomnosti oxidativního stresu a stresu endoplasmatického retikula a aktivaci apoptotické buněčné smrti. K experimentům jsme používali buňky buněčné linie HEP-G2 zastupující lidské hepatocyty a linie NES2Y zastupující lidské pankreatické beta buňky. Pro studium mechanismů buněčného poškození v důsledku nadbytku železa jsme použili dva přístupy, pomocí nichž jsme sledovali jak akutní, tak dlouhodobý vliv vysokých hladin železa na poškození vybraných buněčných linií. Při studiu akutního vlivu nadbytku železa jsme na buňky aplikovali vysoké dávky železa (za použití 15 mM citrátu železitého v médiu), které vedly k aktivaci buněčné smrti během kultivace buněk v řádu hodin. Dlouhodobý vliv nadbytku železa jsme sledovali u buněk pravidelně kultivovaných v přítomnosti 50 µM a 100 µM citrátu železitého po dobu několika měsíců....
|
|
|
Buněčná smrt jako důsledek železem indukovaného buněčného poškození
Běhounek, Matěj ; Balušíková, Kamila (vedoucí práce) ; Truksa, Jaroslav (oponent)
Železo je esenciální stopový prvek pro většinu známých organismů. Nadbytek železa v buňkách a tkáních však vede k jejich poškozování. Nejčastěji dochází k poškození parenchymatických orgánů, jako jsou játra, pankreas či srdce. Náplní této diplomové práce bylo vytvořit buněčné in vitro modely pro zkoumání vlivu nadbytku železa u hepatocytů a pankreatických beta buněk a na těchto modelech zkoumat děje, které při nadbytku železa vedou k buněčnému poškození. Zaměřili jsme se na zkoumání přítomnosti oxidativního stresu a stresu endoplasmatického retikula a aktivaci apoptotické buněčné smrti. K experimentům jsme používali buňky buněčné linie HEP-G2 zastupující lidské hepatocyty a linie NES2Y zastupující lidské pankreatické beta buňky. Pro studium mechanismů buněčného poškození v důsledku nadbytku železa jsme použili dva přístupy, pomocí nichž jsme sledovali jak akutní, tak dlouhodobý vliv vysokých hladin železa na poškození vybraných buněčných linií. Při studiu akutního vlivu nadbytku železa jsme na buňky aplikovali vysoké dávky železa (za použití 15 mM citrátu železitého v médiu), které vedly k aktivaci buněčné smrti během kultivace buněk v řádu hodin. Dlouhodobý vliv nadbytku železa jsme sledovali u buněk pravidelně kultivovaných v přítomnosti 50 µM a 100 µM citrátu železitého po dobu několika měsíců....
|
host ::
RSS.