|
Slovesné konstrukce vyjadřující budoucnost ve finštině
Střížková, Dominika ; Fárová, Lenka (vedoucí práce) ; Lindroosová, Hilkka (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá čtyřmi verbálními perifrázemi, kterými lze ve finském jazyce vyjádřit budoucí čas. V některých větách mohou tyto perifráze nahradit obvyklé použití prézentu, což je užitečné především v případě, kdy by nebylo zřejmé, zda sloveso v prézentním tvaru referuje k přítomnosti, nebo k budoucnosti. V této studii jsem se nejprve zaměřila na způsob použití zkoumaných slovesných spojení v jazyce. Hledala jsem také odpověď na otázku, za jakých podmínek je možné tato spojení použít nebo co jejich použití limituje. Mimo to jsem využila i paralelní vícejazyčný korpus, abych zjistila, jak se použití futurálních slovesných spojení liší v překladovém jazyce, jinými slovy jak způsob vyjadřování budoucího času v jiných jazycích finštinu ovlivňuje. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
Francouzské slovesné konstrukce typu chanter faux
Kekula, Vít ; Štichauer, Jaroslav (vedoucí práce) ; Loucká, Hana (oponent)
Pravidelným způsobem tvorby příslovcí ve francouzštině je připojení přípony -ment zpravidla k ženskému rodu přídavného jména, od něhož je příslovce odvozeno. Francouzština však vedle tohoto způsobu k vyjádření příslovečného určení užívá i mnoho jiných, méně či více komplexních, prostředků. K jednomu z nich, který je v současné francouzštině mnohými označován za stále rozšířenější, patří nahrazení příslovce přídavným jménem, respektive užití slovesné konstrukce typu V+Adj. Cíl naší práce bude spočívat v syntaktické analýze tohoto tradičního, dynamického a značně produktivního jazykového jevu, jehož povaha nám vedle teoretického studia umožňuje využívat i rozličných metod výzkumu, mezi které řadíme především testování prostřednictvím anonymních dotazníků a korpusovou analýzu. V rámci naší analýzy se zaměříme především na neohebné tvary, vyskytující se v pozici za slovesem a přejímající funkci příslovců. Závěrem naší práce by mělo být v první řadě zjištění, zda lze ve výskytu těchto tvarů vysledovat určité zákonitosti, na základě nichž by je bylo možné určitým způsobem klasifikovat, tedy v souladu s jednou ze tří výchozích hypotéz je zařadit mezi přídavná jména, příslovce, či naopak "definovat" do značné míry svébytnou kategorii.
|