|
|
Sebereflexivní próza 30. a 40. let v české literatuře
SELNER, Ondřej
Předložená disertační práce se zabývá specifickými řečovými figurami uměleckých textů, které se v literárněhistorické diskuzi ustálily pod pojmem sebereflexivita. V první části práce se její autor pokouší nalézt jak inspirační zdroje této poetiky v širším historicko-kulturním evropském kontextu, tak i její případné souvislosti s modernistickým proudem uvažování a následně hledá iniciační momenty těchto postupů v bohemikálním prostoru. V pojednání také napříč různými literárněvědnými přístupy mapuje základní pojetí zkoumané problematiky na poli české filologie. Po prozkoumání těchto domácích tezí, vytyčení styčných otázek z nich vyplývajících a definování určitých kolizních a limitujících momentů se práce obrací zpět k samotnému termínu sebereflexivity a ohledává zdroje jeho myšlenkové sémantiky v zásadních koncepcích předních evropských filozofů 1. poloviny 20. století - Edmunda Husserla, Jeana-Paula Sartra, Martina Heideggera a Maurice Merleau-Pontyho. Analýza relevantních děl těchto vybraných filozofů dovedla autora k vytvoření jakési myšlenkové mapy, která vykazuje zřejmé motivické paralely se sebereflexivními texty, což dokládají východiska stanovená pro jejich interpretaci. Se záměrem ověřit souvislost a platnost vytyčených východisek vznikly tři případové studie, jež se věnují klíčovým sebereflexivním dílům české prózy 30. a 40. let 20. století - Hře doopravdy Richarda Weinera, Rozhraní Václava Řezáče a Hlavě umělce Milady Součkové.
|
|
|
Od metafikce k sebereflexivnímu vyprávění ( Teorie a praxe sebeodhalující fikce v české literatuře)
Trpka, Vladimír ; Trávníček, Jiří (vedoucí práce) ; Češka, Jakub (oponent) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Od metafikce k sebereflexivnímu vyprávění Teorie a praxe sebeodhalující fikce v české literatuře Mgr. Vladimír Trpka Abstrakt Disertační práce se zabývá metafikcí jako klíčovým teoretickým konceptem ovlivňujícím jak teoretické uvažování o sebereflexivitě v narativní fikci, tak interpretaci a výklad vývoje sebereflexivních postupů v literatuře. Hlavním cílem je na základě analýzy nejvlivnějších teoretických přístupů k narativní sebereflexivitě navrhnout taková pojetí metafikce a sebereflexivního vyprávění, která by bylo možné uplatnit při analýze sebereflexivních postupů v české narativní fikci. Teoretická část se soustředí na prozkoumání vtahu mezi metafikcí a narativní sebereflexivitou. Metafikce je nahlížena jako pojem, který sice nahradil starší pojem sebereflexivního románu (self-conscious novel), ale zároveň ho přizpůsobil postmodernímu pojetí fikce. Pojetí fikčnosti v teoretickém konceptu metafikce má přímý vztah k postmodernímu diskurzu, ve kterém se tento pojem zrodil. V dosavadních přístupech k metafikci se proto nachází explicitně formulovaný nebo skrytý vztah ke konstruktivistické filozofii jazyka, performativitě a k tezi o jazykové povaze naší reality. Jestliže tedy současná naratologie do typologie sebereflexivity zavedla dichotomii metanarace a metafikce, je potřeba pojetí metafikce upravit...
|
host ::
RSS.