|
|
Phylogeography and conservation genetics of rare palearctic megaherbivores
Červeňák, Jakub ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Robovský, Jan (oponent)
Táto literárna rešerš je zameraná na preživšie druhy pleistocénnych megaherbivorov v palearktickej oblasti. Popisuje základné členenie herbivorov podľa trofickej niky, adaptácie spojené s typom potravy a uplatnenie Copeho pravidla v evolúcii kopytníkov. Následne rozoberá rôzne prístupy v definovaní megafauny a dôvody extinkcií veľkých živočíchov na konci pleistocénu a v priebehu holocénu. V závere všeobecnej časti zdôrazňuje význam zástupcov megafauny ako kľúčových druhov a koncepty downsizingu, s ním spojeného trofického downgradingu a myšlienku rewildingu. V druhej časti je u losa mokraďového (Alces alces), zubra hrivnatého (Bison bonasus) a koňa Przewalského (Equus przewalskii) podľa dostupnej literatúry popísaná pleistocénna história druhu, fylogeografia a výrazná antropogénna redukcia areálu v holocéne. Napokon je preberaná história snáh o záchranu druhu a súčasné poznatky o ochranárskej genetike týchto druhov v súvislosti s prekonaným bottleneck efektom. Kľúčové slová: pleistocénna megafauna, bottleneck, reintrodukcia, rewilding, browsing, grazing
|
|
|
Epizoochorní šíření cévnatých rostlin velkými savci
Mádrová, Terezie ; Lepková, Barbora (vedoucí práce) ; Vlasta, Tomáš (oponent)
Epizoochorní šíření je spolu s endozoochorním šířením jedním ze dvou základních typů zoochorie, tedy disperze semen zvířaty. Epizoochorie je definována jako šíření semen na povrchu zvířat, například v srsti savců, v peří ptáků nebo i na lidském oděvu, zahrneme-li člověka mezi disperzní vektory. Jsou rostlinné druhy, které se v průběhu evoluce na přenos epizoochorií adaptovaly. U nich můžeme pozorovat morfologické přizpůsobení, jako jsou háčky, různé výrůstky či lepivý povrch. To, jak budou tyto adaptace efektivní, však závisí i na druhu přenašeče, kterým mohou být jak savci (např. kopytníci či šelmy), tak ptáci nebo plazi. Epizoochorie má také vliv na diverzitu společenstva, je mechanismem, který dokáže semena šířit na velké vzdálenosti a zajišťovat tak proměnlivost druhů v prostředí. Dnes je také efektivním způsobem disperze ve fragmentované krajině, kdy se rostliny spolu s živočichy přemisťují mezi vegetačními fragmenty. Se změnami v krajině souvisí také rewilding, ochranářský postup navracení klíčových druhů do krajiny, obnovující tak přerušené přírodní procesy. Klíčová slova: epizoochorie, disperze semen, velcí herbivoři, morfologie semen, rewilding
|
host ::
RSS.