|
|
Systém klasifikace popisů společnosti v období ústupu od postmodernismu
Krčil, David ; Hauser, Michael (vedoucí práce) ; Horáková, Hana (oponent)
Diplomová práce se zabývá komparací a klasifikací deskriptivních teorií, které usilují o popsání stavu západní společnosti a kultury ve 21. století. V tomto kontextu je nejčastěji skloňovaným slovem "postmodernismus", což je dnes dle mnoha myslitelů již pojem, který ztrácí svou schopnost společnost popsat, nebo ji dle jiných dokonce ani nikdy plně neměl. Tato práce se zabývá právě těmi teoriemi, které mají být buď nástupci postmodernismu, nebo jeho náhradou. Výzkumnou otázkou práce bylo stanoveno, zda je možné najít mezi zvolenými teoriemi styčné plochy, na základě kterých je lze roztřídit do hyperonymních skupin (metapopisů) pro zmapování myšlení o historické etapě Západu ve 21. století. Klasifikace tohoto rázu je potenciálně užitečná pro vytvoření mapy dnešního uvažování o společnosti a vytyčené kategorie jsou pak dále ze své podstaty otevřené pro rychlé propojení nově vznikajících teorií, či těch v této práci nezahrnutých, k jim podobným popisům společnosti díky čemuž lze porovnat jejich poznatky. Pro položení základů tohoto účelu byly vybrány teorie metamodernismu Timothea Vermeulena a Robina van den Akkera, post postmodernismu Jeffreyho Nealona, digimodernismu Alana Kirbyho, tekuté modernity Zygmunta Baumana a hypermodernity Gillese Lipovetského a Simona Gottschalka. Byla provedena jejich...
|
|
|
Kriticko-realistická filosofie vědy, její důsledky a přínos pro metodologii sociálních věd
Zich, Jakub ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Hlaváček, Karel (oponent)
Kritický realismus uznává epistemický relativismus, to znamená víru v to, že naše poznání není konečné, úplné a není čirým odrazem skutečnosti. Odmítá však kritický relativismus vyznačující se vírou v nemožnost výběru toho adekvátnějšího popisu skutečnosti. Abychom dokázali reflektovat míru a povahu našeho poznání, musíme nejprve odhalit ontologický status věcí, které zkoumáme - a to jak v přírodních, tak sociálních vědách - což implikuje jednoznačné odmítnutí teze o korespondenci našeho vědění o věcech s jejich substantivní existencí. Abychom se přiblížili poznání pravé podstaty věcí, nesmíme se omezit na naše omezené zkušenosti s událostmi, které jsou produktem spolupůsobení konkrétních generativních mechanismů a kauzálních vztahů. Z tohoto důvodu je zapotřebí vyšší míra abstrakce a teoretické zakotvení našich poznatků. Naše teorie o generativních mechanismech poté mohou být na základě empirického zkoumání dočasně potvrzeny, částečně vyvráceny, nebo pozměněny; vždy však s vědomím, že naše zkušenost je pouze zkušeností s variabilními manifestními projevy, které jsou podmíněny vyšším strukturálním upořádáním. Všechny tyto teze představují pojítko mezi přírodními a sociálními vědami. Následující text diskutuje i mnohé odlišnosti a rovněž to, co tyto odlišnosti znamenají pro sociálně-vědní bádání.
|
host ::
RSS.