Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Aristotelovo pojetí příčiny
Bis, Ondřej ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
(česky) Téma Aristotelova pojetí příčiny je značně obsáhlé, proto se práce soustředí na Aristotelovo teoretické zpracování příčin ve Fyzice II. Prochází detailně dvěma stěžejními kapitolami (II, 3 a II, 7) a sleduje zejména rozdělení příčin do čtyř druhů. Nevynechává však ani tematiku modů příčin. Zabývá se rovněž důsledky pro práci přírodovědce, které vyplývají z rozdělení příčin do čtyř druhů. Aristotelés je totiž názoru, že přírodovědec musí dokazovat všechny příčiny, aby poznání bylo úplné. Práce se rovněž zabývá statusem příčin obecně a zkoumá jejich význam jako reálného, konstitutivního prvku skutečnosti, stejně tak, jako roli příčin jako vysvětlujícího prostředku. Mezi otázky související s vysvětlující funkcí příčiny patří mj. otázka, zda Aristotelova nauka o příčinách není pouze jazykovou analýzou. Dalším bodem je, na čem se Aristotelův výběr čtyř příčin zakládá. V kapitole, která je jádrem práce, jsou analyzovány jednotlivé příčiny ve vzájemných vztazích. Na analýze se ukazuje vzájemná podmíněnost jednotlivých příčin, která má demonstrovat, že jednotlivé příčiny tvoří jednotu. Proto je sledován ten jednotící aspekt, který se projevuje jednotou příčin nelátkové povahy. Účinná a účelová příčina tvoří jednotu s formální, protože tvoří aspekty formální přirozenosti. Jednotící aspekt příčin se...
Od sókratovského logu k parmenidovskému: Jak číst dialog Euthydémos
Hobza, Pavel
Klíčovým úkolem při interpretaci dialogu Euthydémos je zjistit, proč se chce Sókratés stát žákem obou bratrů. Je to kvůli "logice", na níž je založen diskurs či způsob myšlení obou bratrů, přičemž tato "logika" vposled tkví v Parmenidově myšlení. Pokud uvážíme, že Sókratés je vylíčen jako někdo, kdo není schopen dojít k pozitivnímu závěru, pak Sókratovou motivací pro učení se u obou bratrů je snaha překonat vyvracející negativitu své moudrosti.
Fysis u Platóna
Hobza, Pavel
Termín fysis má u Platóna celou řadu nejrůznějších významů, takže se na první pohled nezdá, že by Platón s tímto termínem spojoval nějakou specifickou filosofickou koncepci. Zkoumání dialogu Symposion však ukazuje, že v protikladu k hippokratovské koncepci, kde byla fysis pojímána jako přirozenost lidského těla, Platón koncipoval fysis člověka jako touhu či směřování.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.