|
|
Procesy v lesní vegetaci termofytika v posledních desetiletích
Pospíšková, Marie ; Hédl, Radim (vedoucí práce) ; Szabó, Péter (oponent)
Lesy termofytika, zvláště jejich bylinné patro, jsou významné z ochranářského i kulturního hlediska, protože představují ojedinělá společenstva dlouhodobě přímo i nepřímo ovlivňovaná člověkem. Od 19. století se způsob ovlivnění značně proměnil stejně jako celá společnost a vegetace na tuto změnu odpověděla změnou složení, diversity i prostorové struktury. Tato práce shrnuje nejdůležitější změny vegetace a hlavně procesy, které k nim vedly a jsou relevantní pro naše území. Protože podobný vývoj probíhá v celé Evropě, potažmo celé temperátní zóně, jsou zmíněny i odkazy na ostatní země, zvláště Velkou Británii, kde má historická ekologie bohatou tradici.
|
|
|
Vliv převodu lesního tvaru na společenstva saproxylických brouků (Coleoptera) na Hádecké planince (Drahanská vrchovina) pět let po provedení zásahu
Pellarová, Magdalena
V rámci předložené bakalářské práce byl studován vliv převodu lesního tvaru na společenstva saproxylických brouků pět let po provedení zásahu na Hádecké planince. V této studii byl řešen především vliv snížení zápoje porostu a vertikální pozice pasti na studovanou bioindikační skupinu. Brouci byli zkoumáni metodou oknových pastí, které byly rozmístěny v porostech s různou intenzitou zásahu a na kontrolní ploše, kde nebyl proveden žádný zásah. Vztah druhových dat a sledovaných proměnných byl vyhodnocen prostřednictvím mnohorozměrných ordinačních technik (CCA). Celkem bylo odchyceno 1170 jedinců a 129 druhů. Nejpočetnější byly čeledi Salpingidae, Curculionidae a Monotomidae. Nejpočetnější byly druhy Salpingus planirostris, Rhizophagus bipustulatus a Litargus connexus (všichni více než 80 jedinců). Bylo zjištěno 30 druhů klasifikovaných v červeném seznamu bezobratlých České republiky, přičemž mezi nejohroženější druhy patřili zástupci kategorie „ohrožený“: Isorphis marmottani, Mycetophagus ater, Nalanda fulgidicolis, Pedostrangalia reversita, Synchyta undata a Synchyta variegata. Na základě vyhodnocení dat je možné konstatovat, že společenstva saproxylických brouků jsou prokazatelně ovlivněna zápojem porostu a vertikální pozicí pasti. Většina druhů má tendenci se vyskytovat v plochách s nižším zápojem. Nicméně při testování vlivu na úrovni jednotlivých druhů bylo u 10 druhů prokázáno, že početnost roste se zápojem a naopak pouze u 5 druhů početnost s narůstajícím zápojem klesá. Dále bylo zjištěno, že v případě 7 druhů narůstá abundance s výškou a naopak v případě 8 druhů početnost s výškou klesá.
|
|
|
Procesy v lesní vegetaci termofytika v posledních desetiletích
Pospíšková, Marie ; Hédl, Radim (vedoucí práce) ; Szabó, Péter (oponent)
Lesy termofytika, zvláště jejich bylinné patro, jsou významné z ochranářského i kulturního hlediska, protože představují ojedinělá společenstva dlouhodobě přímo i nepřímo ovlivňovaná člověkem. Od 19. století se způsob ovlivnění značně proměnil stejně jako celá společnost a vegetace na tuto změnu odpověděla změnou složení, diversity i prostorové struktury. Tato práce shrnuje nejdůležitější změny vegetace a hlavně procesy, které k nim vedly a jsou relevantní pro naše území. Protože podobný vývoj probíhá v celé Evropě, potažmo celé temperátní zóně, jsou zmíněny i odkazy na ostatní země, zvláště Velkou Británii, kde má historická ekologie bohatou tradici.
|
|
|
Historie a současnost dubových porostů v Evropě
Kloučková, Dominika ; Bače, Radek (vedoucí práce) ; Janda, Pavel (oponent)
Cílem této práce bylo pomocí vědeckých publikací zhodnotit historický vliv člověka na rozšíření evropských dubových porostů v minulosti a naleznout současné limity, které ovlivňují schopnost obnovy dubu. Evropský historický les je charakterizovaný výmladkovým způsobem hospodářství, jehož počátky se datují již do období neolitu. Nízký les představoval vegetativní obnovu, ve sdruženém lese byly ponechány výstavky generativního původu, často dubů. Oba tvary měly v evropských zemích velmi dlouhou tradici. Lidé využívaly výmladnosti a rychlé regenerace dubu zejména ke stavebním účelům a potřebě palivového dříví. Žaludy zajistily zdroj potravy pro chov prasat. Současné metody výzkumu dovolují například na základě šířky letokruhů či analýzy pylu zhodnotit vliv tohoto aktivního řízení na dubové porosty a nastínit strukturu pravěkých lesů. Ukázalo se, že periodické kácení má pozitivní vliv na přírůst dubových výstavků a otevřenou krajinu s bohatou druhovou rozmanitostí, která představuje obraz pravěkého lesa, udržoval vždy zejména člověk zakládáním lesních požárů. Od poloviny 20. století se postupně přechází na vysoký tvar lesa, který upřednostňuje generativní způsob obnovy a vznikají tak monokultury často jehličnatých stromů. Dub je v současnosti zdravotně ohroženou dřevinou a jeho obnovu negativně ovlivňuje okus zvěří, vliv prudkých klimatických změn, buřeň, patogenní houby rodu Phytophthora, Padlí dubové (Microsphaera alphitoides), Tracheomykózní onemocní či larvy Píďalky podzimní (Operophtera Brumata) a Obaleče dubového (Tortrix viridana). V neposlední řadě je to nevhodně zvolené hospodářství, které nevychází z bohaté historie této dřeviny a nerespektuje jeho charakteristické, přirozené vlastnosti.
|
|
|
Počáteční vegetativní regenerace listnatých dřevin na experimentální ploše předrženého středního lesa v PR Na Voskopě, Český kras
Dekan, Petr ; Černý, Tomáš (vedoucí práce) ; Čada, Vojtěch (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá intenzitou výmladkové regenerace v iniciální fázi vývoje budoucí pařeziny. Výzkum probíhal v PR Na Voskopě v CHKO Český kras na experimentálním pruhu o rozměru 25x125 m. Tento pruh byl v předjaří roku 2015 odtěžen (JELENECKÁ, 2015), bylo zde ponecháno 14 výstavků pro budoucí vývoj středního lesa. Nejvíce zastoupené dřeviny jsou zde habr obecný (Carpinus betulus) a dub (Quercus sp.), nachází se zde také javor babyka (Acer campestre) a jeřáb břek (Sorbus torminalis) ostatní dřeviny mají minimální zastoupení. Průměrný odečtený věk z pařezů u dubu je 87 let a u habru pak 74 let, podle provedeného modelu je věk u habru 68 let. Na tomto experimentálním pruhu bylo u 538 pařezů zaznamenáno ke konci vegetačního období (3. - 4. 10. 2015) osm parametrů o pařezových a kořenových výmladcích (výška nejvyššího výmladku, počet všech výmladků, průměrná výška všech výmladků, největší horizontální šířka celého výmladkového "chomáče", výška pařezu, míra okusu výmladků, přítomnost kořenových výmladků a přítomnost shluku výmladků). K vyhodnocení dat byla použita převzatá data z aplikace Field-Map (JELENECKÁ, 2015). Vyhodnocení těchto dat ukázalo, že parametr DBH má průkazný vliv na zmlazení výmladků u habru, nikoli u dubu. Topografický gradient podél svahu má také určitý vliv na zmlazení výmladků, dub více zmlazoval v dolní části svahu a habr naopak v horní části svahu. Uprostřed svahu došlo spíše k potlačení zmlazení, pravděpodobně z důvodu vlivu zvěře (okus zejména muflony). Okus výmladků je na tomto experimentálním pruhu enormní. I přes nepříznivé počasí (sucho a teplo) v roce 2015 zmladilo na tomto poměrně extrémním stanovišti 91 % pařezů.
|
|
|
Vliv výmladkového hospodaření na strukturu a diverzitu dřevinného patra v jihovýchodní Evropě
Svoboda, Jan
Tato práce se zabývá vlivem výmladkového hospodaření na strukturu a diverzitu nízkého lesa v Turecku (jihovýchodní Evropě). Byly shromážděny údaje charakterizující místní přírodní poměry v daném území školního lesa Istanbulské univerzity. Struktura byla měřena technologií Field-map na 46 plochách o poloměru 9 m (254 m2). Získaná data byla analyzována ve statistickém programu R. Bylo zjištěno, že vliv stanoviště a expozice na zastoupení jednotlivých druhů dřevin je statisticky významný. Početnost druhů dřevin byla významně vyšší v aktivní pařezině. Dle Shannonova indexu je diverzita nejvyšší v expozicích kopec. Druhová vyrovnanost (Evenness) EH stoupala úměrně s obsahem vápníku (Ca) v půdě.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Společenstva xylofágního hmyzu v lužním lese: distribuce a hostitelská specificita
VODKA, Štěpán
Lesy středoevropské krajiny prošly během své historie mnoha změnami (od otevřeného porostu k zapojeným lesům), což způsobilo razantní úbytek jejich diverzity. Tato studie testuje mikrohabitatové preference xylofágního hmyzu metodou vychovávání hmyzu z exponovaných návnad a zabývá se vlivem lesního managementu na tento hmyz. První část práce (nepublikovaný rukopis)testuje 5 lesních stanovišť (podrost a koruna uvnitř lesa, podrost a koruna na okraji lesa, louka se solitérními duby) na dub žeroucí xylofágy. Výsledky jasně ukázaly, že druhově nejbohatší je podrost okraje lesa, tedy struktura podobná pařezině. Množství odumřelé dřevní hmoty nemělo žádný vliv. Druhá část pojednává vertikální stratifikaci a vlivu oslunění habitatu na xylofágy žeroucí na 8 druzích dřevin (Alnus glutinosa, Populus alba, P. x canadensis, Salix alba, Carpinus betulus, Quercus robur, Tilia cordata, Ulmus laevis). Výsledky ukazují, že společenstva hmyzu odráží evoluční historii hostitelské dřeviny a mají různé preference k vertikální srtatifikaci i oslunění u různých stromů. Nicméně mnoho xylofágů preferuje osluněné habitaty a zdržují se pouze na okrajích lesa. To ukazuje na potřeby změny k managementu lesů směrem k více prosvětleným porostům. Bezzásahový management se neukázal jako nejvhodnější řešení.
|
host ::
RSS.