|
|
Radiační zátěž osob pracujících v riziku ionozujícího záření ve Fakultní nemocnici Plzeň
ULČOVÁ, Radka
Diplomová práce na téma "Radiační zátěž osob pracujících v riziku ionizujícího záření ve Fakultní nemocnici Plzeň" je rozdělena na dvě části. První se zabývá analýzou osobních efektivních dávek pracovníků v období let 2009-2013, druhá měřením sekundárního záření vznikajícího po aktivaci kolimačních systémů lineárních urychlovačů. Úvodní část teoretické práce je věnována historii radiologie. V další části práce jsou shrnuty informace o zdrojích ionizujícího záření, jeho charakteristice, vlastnostech, způsobech interakce s prostředím a biologických účincích na organismus. V části práce věnované radiační ochraně je uvedena základní legislativa vztahující se k danému tématu. Radiační ochrana pracovníků se zdroji ionizujícího záření v České republice vychází zejména ze zákona 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a vyhlášky Státního ústavu pro jadernou bezpečnost 307/2002 Sb., o radiační ochraně. Dále jsou zde uvedeny dávkové limity a základní informace o osobní dozimetrii,na konci teoretické části jsou podány informace o možnostech ochrany pracovníků a poskytované zdravotní péči. Ke zpracování práce byly využity literárních zdroje, internetové odkazy, platné právní předpisy a údaje z databáze Státního ústavu pro jadernou bezpečnost týkající se dat záznamů osobních dozimetrů v uvedeném období. V práci byly stanoveny dva cíle, prvním bylo porovnat radiační zátěž ve Fakultní nemocnici Plzeň. Analýza se týkala celkem 579 osob, po uspořádání do přehledných tabulek a rozdělení pracovníků do skupin podle druhu vykonávaných výkonů a profese bylo provedeno srovnání indikátorů střední hodnoty, potvrzující hypotézu o větší radiační zátěži pracovníků provádějících intervenční výkony. Pro porovnání vývoje dávek byl následně proveden dvojvýběrový t-test hodnot z let 2009 a 2013, který prokázal účinnost prováděných radiačních opatření ve Fakultní nemocnici a pokles obdržených dávek záření zaměstnanců za uvedené období. Druhým cílem bylo prokázat nebo vyvrátit hypotézu o tom, že vznikající sekundární záření kolimačních systémů je sice měřitelné, ale jeho hodnoty nejsou dostačující na to, aby byly detekovány osobními dozimetry. Za účelem naplnění tohoto cíle bylo provedeno měření na Onkologicko-radiologické klinice FN Plzeň. První měření bylo zaměřeno na zjištění závislosti dávky na čase při různých energiích, druhé porovnávalo závislost dávky na vzdálenosti od roviny kolimátoru a poslední sledovalo počet expozic do nasycení destiček kolimátoru,kdy se nebude dávka zvyšovat. Všechny získané výsledky byly uspořádány do přehledných tabulek a graficky zobrazeny. Výsledkem výzkumu bylo potvrzení hypotézy. Vznikající sekundární záření je při použití vysokoenergetických přístrojů těsně pod hranicí možností osobních dozimetrů záření detekovat. Na základě výsledků šetření vyplynulo doporučení častého střídání obsluhy přístrojů.
|
|
|
Využití osobní dozimetrie na jaderných elektrárnách v zahraničí
KAUCA, Michal
V této práci je provedena analýza využití osobní dozimetrie na jaderných elektrárnách v zahraničí a porovnání jednotlivých typů osobních dozimetrů při srovnání se situací v České republice. Na základě informací získaných z vybraných jaderných provozů je zde provedeno kvalitativní srovnání využití jednotlivých druhů osobní dozimetrie a porovnání se situací v České republice. Ve své práci jsem zvolil způsob získávání dat cestou e-mailů. Na základě získaných informací jsem pak provedl vlastní porovnání, jak bylo cílem této práce. Porovnáním situace v oblasti radiační ochrany pak bylo zjištěno, že použité osobní dozimetry v zahraničí a v České republice jsou většinou stejného druhu. Některé země včetně České republiky přecházejí k legalizaci osobního elektronického dozimetru jako primárního prostředku v rámci radiační ochrany. Zajímavostí v tomto směru je situace na Slovensku, kde od tohoto typu dozimetru jako primárního po nějaké době upustili a vrátili se k předchozím typům dozimetrů. Další zvláštností je, že v Japonsku jsou schválené limity radiačních pracovníků v kontrolovaném pásmu i pro těhotné ženy, což v ostatních zemích není běžné. Práce poukazuje na vliv osobní dozimetrie na úroveň radiační ochrany v jaderném zařízení a také na návaznost bezpečnostních opatření v osobní dozimetrii na přijatou legislativu ve vybraných zemích, stejně jako na nezastupitelnost kontroly, kompetenci personálu i pokračující výzkum a vývoj v oblasti osobní dozimetrie. Ochranu před zářením a osobní dozimetrii zítřka je třeba vidět globálně. Osobní dozimetrie se bude muset stát nejen jako dosud národní, ale také mezinárodní záležitostí. Nový vývoj v oblasti pasivních a elektronických dozimetrů až po hotové globální koncepty kontroly je již dnes v mnoha zemích s elánem provozován a stále více se nabízí na mezinárodním trhu.
|
|
|
Vývoj systému omezování a limitování dávek osob pracujících se zdroji ionizujícího záření a obyvatelstva
TEPLÝ, Antonín
Vývoj systému omezování a limitování dávek osob pracujících se zdroji ionizujícího záření a obyvatelstva Tato práce pojednává o systému limitů jakým prošel vývojem. To znamená, jak se měnily limity ozáření z důvodu bezpečnosti pracovníků s ionizujícím zářením a jak se měnil i limit ozáření obyvatelstva. V úvodní části práce se zabývám základními principy radiační ochrany, hlavně optimalizací radiační ochrany {--} systémem ALARA. V současném stavu dané problematiky se nachází systém limitů pro omezování ozáření (§ 18 a § 22 vyhláška SÚJB č. 307/2002 Sb.), a limity odvozené. Hlavní částí práce je sledování praktického vývoje systému limitů. V archivu v Ústavu Radiační onkologie ve Fakultní nemocnici na Bulovce jsem obdržel data z Celostátní služby osobní dozimetrie. Zpracovával jsem s výpisů 3 měsíčních a měsíčních dávky, které obdrželi zaměstnanci, a sledoval, jak tyto dávky klesají, a jak hlavně klesá počet pracovníků, kteří dávky překročili. Do své práce jsem zařadil 3 nejpočetnější skupiny pracovníků. 1. skupinu tvoří radiologičtí asistenti a laboranti. 2. skupina se skládá z lékařů a fyziků a 3. skupinu tvoří zdravotní sestry, ty však byly vyhodnocováni pouze do roku 2003. Největší pokles jsem zaznamenal od roku 2003, kdy se tyto výpisy dávek začaly vyhodnocovat měsíčně. Proto si myslím, že právě měsíční vyhodnocování dávek bylo velkým mezníkem v ochraně pracovníků s ionizujícím zářením. Dále jsem tyto dávky v několika grafech vyhodnotil. Poté jsem si překročené dávky rozdělil do jednotlivých škál a statisticky jsem je zpracoval. V diskuzi se nachází tabulka, kde jsou přepočítány i historické limity dávek a dávkových ekvivalentů na jednotku mSv (resp. mSv/rok), aby bylo možno aspoň částečně tyto limity porovnávat. Také je zde diskutován průběh radiační ochrany pracovníků v Ústavu {\dots}
|
|
|
Sledování radiační zátěže personálu u perkutánních intervencí
SKÁCELOVÁ, Lada
Medicína na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla díky objevu ionizujícího záření významně posunuta dopředu a metody, jejichž základ je založen na principech a účincích ionizující záření jsou v hojné míře využívány i v současném lékařství. Již v ranných počátcích však byly při aplikaci ionizujícího záření pozorovány i jeho škodlivé účinky a od tohoto období jsou datovány také první zmínky o nutnosti radiační ochrany. Medicínské obory, zabývající se aplikací ionizujícího záření ať už při diagnostice či léčbě nemocí, prošly za svou více než stoletou historií rozsáhlým vývojem. Významného pokroku bylo dosaženo především v technické oblasti, díky které je na trh stále uváděno dokonalejší přístrojové vybavení, splňující přísná kritéria radiační ochrany. Na straně jedné byla velká skupina vyšetřovacích a léčebných postupů nahrazena novými metodami (ultrazvuk a magnetická rezonance), jejichž základem není ionizující záření a pacient ani obsluhující personál tak není vystaven škodlivým účinků záření. Na straně druhé však nebývalého rozmachu dosáhla intervenční radiologie. S rozvojem nových intervenčních metod a postupů roste i počet a délka intervenčních zákroků . Radiační zátěž, které je výkony provádějící personál vystaven, se tak i přes špičkové přístrojové vybavení zvyšuje. V teoretické části této práce byl popsán vznik a druhy ionizujícího záření, jeho vlastnosti a interakce s prostředím a poměrná část byla věnována biologickým účinkům záření. Hlavní pozornost však byla soustředěna na radiační ochranu - na její cíle, principy a metody ochrany před zářením. Byl sestaven výtah ze současné legislativy a přehled požadavků týkajících se radiačního monitorování. V kapitole, která se vztahuje k osobní dozimetrii, byly popsány základní vztahy a veličiny užívané v dozimetrii záření, typy osobních dozimetrů a ochranných pomůcek. V praktické části této práce bylo provedeno měření radiační zátěže personálu u perkutánních intervencí na oddělení intervenční radiologie Radiologické kliniky FN Olomouc. K vlastnímu měření byly použity osobní elektronické dozimetry Rados {--} typ RAD 60S. Všechna získaná data byla zpracována statistickými metodami a na základě dosažených výsledků byla stanovena efektivita a zhodnocen význam dodržování zásad radiační hygieny. Předpokládané využití výsledků této práce v praxi bylo směřováno ke stanovení optimálních postupů a opatření vedoucích k maximálnímu možnému snížení radiační zátěže personálu u perkutánních intervencí a k výchově a vedení personálu k důslednému dodržování všech zásad radiační hygieny.
|
host ::
RSS.