|
|
Závěť
Hamerská, Vladimíra ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Pohl, Tomáš (oponent)
Tato rigorózní práce pojednává o problematice závěti. Zabývá se jak jejím historickým vývojem (a to již od dob římského práva), tak současnou právní úpravou a v neposlední řadě i právní úpravou budoucí, která se bude od té stávající do značné míry lišit. Práce dále rozděluje závěť dle jejích forem, popisuje možnosti změn závěti či jejího zrušení a podrobně rozebírá institut vyděd ění. Závěr práce je věnován přehledu vybraných zahraničních právních úprav závěti.
|
|
|
Dědictví se zvláštním zřetelem k dědickým titulům
Tesařová, Lenka
1 Abstrakt Ve své práci jsem se nejdříve věnovala vysvětlení a definování pojmu a funkce dědictví, přičemž za zmínku stojí chápání dědictví podle obecného zákoníku občanského z roku 1811. Dědické právo totiž podle něj bylo chápáno jako výlučné právo ujmout se držby celé pozůstalosti nebo jejího dílu určeného v poměru k celku. Dědické právo bylo věcným právem, které působilo proti každému, kdo by si chtěl pozůstalost osobovat (rušit dědice v uplatnění, nebo při výkonu příslušného práva). V uvedené části práce jde o jakýsi obecný výklad a současně o úvod do dědického práva podle platné právní úpravy. Tato část práce současně obsahuje i stručnou charakteristiku zásad, o které se dědické právo opírá. Tyto zásady formuloval již Emanuel Tilsch. Dědickým právem obecně lze nazývat souhrn všech právních norem upravujících přechod práv a povinností zemřelého na jeho právní nástupce (dědické právo v objektivním smyslu). Obecně se dědické právo (dědictví) spojuje se smrtí fyzické osoby (ať je prokázaná úmrtním listem, nebo prohlášením fyzické osoby soudem za mrtvou apod.). Z právního hlediska je smrt fyzické osoby důležitou právní skutečností, jež je nezávislá na lidské vůli a se kterou právo spojuje vznik, změnu a zánik právních vztahů týkajících se zemřelé osoby. Se smrtí fyzické osoby je spojen také zánik její...
|
|
|
Neopomenutelný dědic a jeho vydědění
Kozlová, Ivana ; Thöndel, Alexandr (vedoucí práce) ; Frinta, Ondřej (oponent)
1 RESUMÉ Předmětem mé diplomové práce jsou právní instituty neopomenutelný dědic a vydědění. Hlavním cílem je popsat stávající i novou právní úpravu a tyto dvě úpravy srovnat. Každému neopominutelnému dědici se musí dostat povinný díl ze zůstavitelova majetku. Jedinou možností pro zůstavitele, jak se vyhnout této povinnosti, je sepsání listiny o vydědění. Vydědit neopomenutelného dědice lze jen z taxativně stanovených důvodu a to následujících: 1) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, 2) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, 3) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, 4) trvale vede nezřízený život. Nový občanský zákoník důvody vydědění stanoví stejně, s výjimkou třetího důvody, který je nově upraven tak, že lze vydědit potomka, který byl odsouzen pro trestný čin, jenž byl spáchán za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Současně přináší nový důvod pro vydědění potomka, jež je marnotratný či zadlužený. Důvody vydědění v současné i budoucí úpravě jsou však často kritizovány pro svoji obecnost a neurčitost. Diplomová práce se skládá ze čtyř kapitol. V první kapitole jsou obecně definovány pojmy neopomenutelného dědice a...
|
|
|
Závěť
Hamerská, Vladimíra ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Pohl, Tomáš (oponent)
Tato rigorózní práce pojednává o problematice závěti. Zabývá se jak jejím historickým vývojem (a to již od dob římského práva), tak současnou právní úpravou a v neposlední řadě i právní úpravou budoucí, která se bude od té stávající do značné míry lišit. Práce dále rozděluje závěť dle jejích forem, popisuje možnosti změn závěti či jejího zrušení a podrobně rozebírá institut vyděd ění. Závěr práce je věnován přehledu vybraných zahraničních právních úprav závěti.
|
|
|
Dědictví se zvláštním zřetelem k dědickým titulům
Tesařová, Lenka ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Radvanová, Senta (oponent) ; Salač, Josef (oponent)
1 Abstrakt Ve své práci jsem se nejdříve věnovala vysvětlení a definování pojmu a funkce dědictví, přičemž za zmínku stojí chápání dědictví podle obecného zákoníku občanského z roku 1811. Dědické právo totiž podle něj bylo chápáno jako výlučné právo ujmout se držby celé pozůstalosti nebo jejího dílu určeného v poměru k celku. Dědické právo bylo věcným právem, které působilo proti každému, kdo by si chtěl pozůstalost osobovat (rušit dědice v uplatnění, nebo při výkonu příslušného práva). V uvedené části práce jde o jakýsi obecný výklad a současně o úvod do dědického práva podle platné právní úpravy. Tato část práce současně obsahuje i stručnou charakteristiku zásad, o které se dědické právo opírá. Tyto zásady formuloval již Emanuel Tilsch. Dědickým právem obecně lze nazývat souhrn všech právních norem upravujících přechod práv a povinností zemřelého na jeho právní nástupce (dědické právo v objektivním smyslu). Obecně se dědické právo (dědictví) spojuje se smrtí fyzické osoby (ať je prokázaná úmrtním listem, nebo prohlášením fyzické osoby soudem za mrtvou apod.). Z právního hlediska je smrt fyzické osoby důležitou právní skutečností, jež je nezávislá na lidské vůli a se kterou právo spojuje vznik, změnu a zánik právních vztahů týkajících se zemřelé osoby. Se smrtí fyzické osoby je spojen také zánik její...
|
host ::
RSS.