|
|
Vliv biologické léčby a tělesné konstituce na in vitro osteoklastogenezi z periferních prekurzorů u axiální spondyloartritidy
Beránková, Martina ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Rossmeislová, Lenka (oponent)
Úvod: Biologická léčba se stává častou metodou pro zastavení progrese a potlačení symptomů axiální spondyloartritidy, zánětlivého revmatického onemocnění charakterizovaného úbytkem kostní hmoty způsobeným dysregulací kostního obratu a zvýšenou diferenciací osteoklastů. Obezita pravděpodobně ovlivňuje kostní metabolismus několika mechanismy. Obezita může zvyšovat diferenciaci adipocytů a akumulaci tuku, zatímco snižuje diferenciaci osteoblastů a tvorbu kostní hmoty. Současně je obezita spojována s chronickými záněty, které mohou podporovat aktivitu osteoklastů a kostní resorpci. Tato diplomová práce zkoumá možný vliv nadměrného tuku na proces osteoklastogeneze u pacientů léčených biologickou terapií při axiální spondyloartritidě. Materiál a metody: Monocyty separované z periferní krve pacientů s axiální spondyloartritidou podstupující biologickou léčbu, a zdravých dárců, byly 7-14 dní in vitro stimulované pooly sér pacientů na biologické léčbě, bez biologické léčby a zdravých kontrol. Osteoklasty byly vyhodnoceny jako mnohojaderné, TRAP pozitivní buňky a jejich počty byly statisticky zpracované. Markery kostního metabolismu a markery zánětu byly stanoveny laboratorně a statisticky vyhodnoceny. Výsledky: Sérum pacientů léčených biologickou terapií nevykazovalo stimulační účinek na osteoklastogenezi...
|
|
|
The significance of extracellular DNA in osteoclastogenesis from peripheral blood precursors - in vitro study
Jelínková, Ivana ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Korabečná, Marie (oponent)
Úvod: Extracelulárna DNA (ecDNA) je bežnou súčasťou krvnej plazmy. Zvýšená hladina ecDNA sa v krvi vyskytuje u pacientov s niektorými autoimunitnými ochoreniami spojenými so zápalom, ako sú napríklad systematický lupus erythematosus, reumatoidná artritída alebo celiakia. Tieto choroby sú tiež spojené s vyšším rizikom vzniku osteoporózy. Kosť je dynamická štruktúra, ktorá prechádza neustálymi remodeláciami, za ktoré sú zodpovedné osteoblasty, osteocyty a osteoklasty. Vychýlenie ich rovnováhy môže viesť k patológiám, ako je napríklad osteoporóza. V tejto diplomovej práci sme sa zamerali na skúmanie ecDNA (zápalový faktor s preukázanými imunoregulačnými účinkami) a jej schopnosť meniť diferenciačný potenciál monocytov na osteoklasty a alternatívne tak spúšťať osteoklastogenézu. Materiál and metódy: Monocyty sme izolovali z periférnej krvi zdravých darcov a kultivovali v prítomnosti štyroch typov ODN, kontrolné (CO), stimulačné (ST), inhibičné (INH), telomerické (TLM), s fosfodiesterovými (-pO) alebo fosforotioátovými (-pS) kostrami počas dvoch týždňov, aby sme overili ich efekt na ľudské monocyty. Osteoklastogenézu sme vyhodnotili počtom osteoklastov spočítaných na svetelnom mikroskope, a ich aktivitu pomocou qPCR analýzy, kde sme analyzovali gény ACP5, CTSK, TLR9 a NFATc1. Výsledky: Pri testovaní -pO...
|
|
|
Role of inflammation in pathologic bone resorption in axial spondyloarthritis
Šebová, Eva ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Tencerová, Michaela (oponent)
Úvod: Axiálna spondyloartritída (axSpA), patrí medzi zápalové reumatické ochorenia. Je jedinečným modelom porúch remodelácie kostnej hmoty, pretože i keď jedným z hlavných diagnostických parametrov je miera kostnej novotvorby, zápal prítomný v tele pacientov zvyšuje riziko patologickej kostnej resorpcie, čo môže viesť k osteoporóze. Procesy patologickej resorpcie pri ax-SpA doposiaľ neboli úplne preskúmané, a to ako pri ochorení ako takom, tak ani pri jednotlivých formách ochorenia, teda pri nerádiografickej (nr-axSpA), rádiografickej axiálnej spondyloartritíde (r-axSpA) a ankylozujúcej spondylitíde (AS). Táto práca sa zaoberá vplyvom zápalového séra pacientov na proces diferenciácie osteoklastov z periférnych prekurzorov monocytov pacientov a zdravých darcov. Materiál a metódy: Monocyty separované z periférnej krvi buď pacientov axSpA , alebo zdravých darcov boli 14 dní in vitro stimulované sérom pacientov a paralelne sérom vekom a pohlavím zodpovedajúcich zdravých darcov. Osteoklasty boli vyhodnotené ako mnohojadrové, TRAP pozitívne bunky. Ich počty boli štatisticky spracované. Výsledky: Prostredie zápalového séra pacientov s axSpA stimulovalo osteoklastogenézu monocytov axSpA významne viac (P < 0,05) ako prostredie fyziologického séra v prípade, ak boli pridané exogénne cytokíny. Vo výsledkoch...
|
|
|
Adheze monocytů na endotel in vitro
Kubátová, Hana ; Králová Lesná, Ivana (vedoucí práce) ; Galovcová, Markéta (oponent)
Kardiovaskulární choroby jsou celosvětově nejčastější příčinou úmrtí. Studium faktorů ovlivňujících iniciaci a rozvoj aterosklerózy a následně jejích komplikací, napomáhá lepšímu porozumění vzniku této choroby a hledání vhodných způsobů léčby. Iniciálním krokem rozvoje aterosklerózy je adheze monocytů na endoteliální povrch. Cílem této práce bylo zavést a otestovat in vitro model adheze monocytů na endotel a vyhodnotit výsledky dvěma metodami - měřením intenzity fluorescenčního signálu a počítáním adherovaných buněk v zorném poli. V tomto modelu byly využity endoteliální buňky stimulované TNF-α, cytokinem zvoleným vzhledem ke známému efektu na aktivaci endotelu a expresi adhezních molekul. Nejnižší koncentrace TNF-α zvyšující procento adheze THP-1 monocytů na endoteliální buňky ve srovnání s negativní kontrolou byla 1 ng TNF-α/ml. Optimální koncentrace TNF-α zvyšující procento adheze THP-1 monocytů na endoteliální buňky byla 10 ng TNF-α/ml. Vliv TNF-α na zvýšení adheze THP-1 monocytů se projevil už po 5 minutách koinkubace s HUVEC. Optimální doba koinkubace THP-1 monocytů s HUVEC byla 30 - 40 minut při použití 10 ng TNF-α/ml. Kromě koncentrace TNF-α a doby koinkubace měl na procento adheze vliv i počet přidaných THP-1 monocytů. Byl optimalizován model adheze monocytů na endotel in vitro a výsledky...
|
|
|
Význam a úloha monocytů v patogenezi diabetu - imunogenetická studie
Paukner, Karel ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent)
Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění způsobené destrukcí β buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu syntetizujících inzulín. V důsledku zničení β buněk je hlavním příznakem onemocnění hyperglykémie. Monocyty hrají klíčovou roli v aktivaci T lymfocytů, jejichž působení může být protektivní (Treg ) nebo destruktivní. Prostřednictvím svých derivátů má monocyt podíl jak na ničení β buněk (makrofágy), tak na utváření self-tolerance (dendritické buňky). V posledních desetiletích meziročně vzrůstá počet diabetiků. V této práci si za cíl kladu shrnout roli monocytů v patogenezi T1D a pokusím se navrhnout možný směr dalšího bádání.
|
host ::
RSS.