Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Neinvazivní ochranářská genetika medvědovitých
Šrutová, Jana ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Hájková, Petra (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje neinvazivní genetice a molekulární ekologii jednotlivých druhů z čeledi medvědovitých (Ursidae). Tato linie šelem je poměrně diverzifikovaná, jednotlivé druhy obývají různá prostředí od arktických oblastí po tropické deštné lesy a liší se i v případě trofických nik, které využívají. Jakožto pozůstatky megafaunových společenstev, které zaujímají důležité místo v ekologických sítích, bývají často označovány za druhy klíčové, deštníkové a vlajkové, které jsou důležité z pohledu ochranářské biologie. V Antropocénu je existence jednotlivých druhů čeledi Ursidae menší či větší měrou ovlivněná lidskou činností nebo jejími dopady a ačkoli se díky ochraně přírody podařilo početnosti některých druhů stabilizovat, kvůli zvětšující se lidské populaci stále častěji dochází ke ztrátě habitatů a konfliktům mezi lidmi a medvědy. Cílem práce bylo shrnout u jednotlivých druhů úroveň výzkumu populační struktury a demografie zejména s použitím neinvazivních genetických metod se záměrem získané poznatky v budoucnu implementovat do výzkumu medvěda hnědého v Západních Karpatech. Tomuto modelovému druhu je také věnována kapitola o neinvazivním vzorkování. Neinvazivní genetika je důležitým nástrojem pro výzkum zejména velkých, vzácných, vysoce mobilních a skrytě žijících druhů a je využívána...
Molekulární taxonomie flebotomů (Diptera: Psychodidae) v Evropě
Grešová, Markéta ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Brzoňová, Jana (oponent)
Flebotomové (Diptera, Psychodidae) jsou drobní krev sající živočichové, kteří jsou dosud jedinými prokázanými přenašeči onemocnění zvaného leishmanióza. Ve Starém světě jsou do přenosu zapojeni zástupci rodu Phlebotomus, v Novém světě jedinci patřící do rodu Lutzomyia. Jen některé druhy těchto rodů jsou schopny onemocnění přenášet, přesné druhové určení a znalost aktuálního areálu výskytu jednotlivých druhů jsou tedy zcela zásadní pro pochopení přenosových cyklů leishmanióz. Tradičně používané morfologické znaky pro druhové určování flebotomů se v řadě případů ukazují jako nedostatečné, zejména kvůli vnitrodruhové variabilitě a možnému poškození při odchytu a preparaci. Navíc je hledání rozlišovacích znaků, zejména u samic, velmi obtížné a vyžaduje jistou míru praxe. Proto se v současnosti k identifikaci stále více využívají různé molekulární metody. Tato práce se věnuje použití molekulárních metod založených na studiu DNA i proteinů k rutinní identifikaci flebotomů odchycených v jihovýchodní Evropě a přilehlých státech, tedy v oblastech, kde znalost diverzity tamní flebofauny je nízká či neaktuální. Další část této práce je věnovaná bližšímu zkoumání vztahů mezi vybranými blízce příbuznými druhy v rámci druhových komplexů. Klíčová slova: Phlebotomus, molekulární identifikace, DNA barcoding,...
Populační genetika dvou ohrožených perleťovců moravských Karpat
LEŠTINA, Dan
Zkoumal jsem populace dvou sympatrických druhů velkých perleťovců, perleťovce prostředního (Argynnis adippe) a perleťovce maceškového (Argynnis niobe) pomocí mikrosatelitových markerů s cílem zjistit a porovnat případnou vnitřní strukturu populací v poměrně zachovalé krajině moravských Karpat. Výsledky jsem vztáhl k datům získaným pomocí zpětných odchytů v paralelní studii, dále k bionomii druhů a zejména k jejich stupni ohrožení. Se stejnými údaji jsem srovnával i zjištěné údaje o genetické diverzitě jednotlivých populací.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.