|
|
Studium hlavních aspektů mykoremediace - vliv biodostupnosti, biodegradace a toxicity organických polutantů
Čvančarová, Monika
Do životního prostředí se uvolňuje velké množství organických látek, které jsou pro živé organismy nebezpečné. Často se jedná o látky perzistentní a toxické. Některé mají karcinogenní nebo mutagenní účinky, rovněž mohou ovlivňovat endokrinní systém živočichů a některé mohou přispívat ke vzniku bakteriální rezistence. Přirozenými procesy se v životním prostředí jen velmi pomalu odbourávájí, a proto se k dekontaminaci lokalit používají různé remediační techniky. Remediační a bioremediační techniky se významně liší a závisí na mnoha faktorech, které by měly být kriticky hodnoceny. Tato disertační práce se zabývá vzájemnými vztahy mezi biodostupností, biodegradací a toxicitou organických polutantů. K tomuto účelu byly vybrány organické látky různého původu a charakteru - polychlorované bifenyly, polycyklické aromatické uhlovodíky a fluorochinolonová antibiotika, které byly degradovány ligninolytickými houbami. Práce je zaměřena na studium desorpčního chování polutantů pocházejících ze starých ekologických zátěží, degradačního potenciálu různých houbových kmenů, degradačních mechanismů, transformačních produktů a jejich ekotoxicity. Všechny tyto faktory významně přispívají ke zhodnocení environmentálních dopadů mykoremediace. Výsledky ukázaly, že biopřístupná frakce organických polutantů stanovená...
|
|
|
Biodegradace polychlorovaných bifenylů v podzemní vodě pomocí biologických přístupů
Šrédlová, Kamila ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Innemanová, Petra (oponent)
Polychlorované bifenyly (PCB) jsou významné organické polutanty, které velmi pomalu podléhají degradaci a dlouhou dobu přetrvávají v životním prostředí. PCB mají mnohé negativní účinky na životní prostředí, organismy i lidské zdraví. Pro stanovení PCB ve vodných matricích byla optimalizována metoda extrakce pevnou fází (SPE) s následnou analýzou prostřednictvím GC/MS. Průměrná výtěžnost SPE demineralizované vody uměle kontaminované PCB se pro jednotlivé kongenery pohybovala kolem 85 %. V dlouhodobě kontaminované podzemní vodě pocházející z areálu bývalé obalovny živičných drtí byla zjištěna koncentrace PCB 3,3 ± 0,1 μg·l-1 (suma vybraných kongenerů). Nejhojněji zastoupené kongenery byly trichlorované PCB, které dohromady představovaly asi 80 % celkového obsahu PCB. Vytvořená metodika byla dále spolu s vysokotlakou extrakcí pevných matric (ASE) použita pro zhodnocení degradačního potenciálu hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus), u které byla v literatuře popsána vysoká degradační účinnost vůči některým organopolutantům, včetně některých kongenerů PCB. P. ostreatus patří mezi ligninolytické houby (houby bílé hniloby), perspektivní skupinu mikroorganismů hojně studovanou z hlediska bioremediačních aplikací. P. ostreatus KRYOS byl při degradaci komerční směsi PCB Deloru 103 schopen z počátečního obsahu...
|
|
|
Studium hlavních aspektů mykoremediace - vliv biodostupnosti, biodegradace a toxicity organických polutantů
Čvančarová, Monika ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Kočí, Vladimír (oponent) ; Bosáková, Zuzana (oponent)
Do životního prostředí se uvolňuje velké množství organických látek, které jsou pro živé organismy nebezpečné. Často se jedná o látky perzistentní a toxické. Některé mají karcinogenní nebo mutagenní účinky, rovněž mohou ovlivňovat endokrinní systém živočichů a některé mohou přispívat ke vzniku bakteriální rezistence. Přirozenými procesy se v životním prostředí jen velmi pomalu odbourávájí, a proto se k dekontaminaci lokalit používají různé remediační techniky. Remediační a bioremediační techniky se významně liší a závisí na mnoha faktorech, které by měly být kriticky hodnoceny. Tato disertační práce se zabývá vzájemnými vztahy mezi biodostupností, biodegradací a toxicitou organických polutantů. K tomuto účelu byly vybrány organické látky různého původu a charakteru - polychlorované bifenyly, polycyklické aromatické uhlovodíky a fluorochinolonová antibiotika, které byly degradovány ligninolytickými houbami. Práce je zaměřena na studium desorpčního chování polutantů pocházejících ze starých ekologických zátěží, degradačního potenciálu různých houbových kmenů, degradačních mechanismů, transformačních produktů a jejich ekotoxicity. Všechny tyto faktory významně přispívají ke zhodnocení environmentálních dopadů mykoremediace. Výsledky ukázaly, že biopřístupná frakce organických polutantů stanovená...
|
|
|
Studium hlavních aspektů mykoremediace - vliv biodostupnosti, biodegradace a toxicity organických polutantů
Čvančarová, Monika
Do životního prostředí se uvolňuje velké množství organických látek, které jsou pro živé organismy nebezpečné. Často se jedná o látky perzistentní a toxické. Některé mají karcinogenní nebo mutagenní účinky, rovněž mohou ovlivňovat endokrinní systém živočichů a některé mohou přispívat ke vzniku bakteriální rezistence. Přirozenými procesy se v životním prostředí jen velmi pomalu odbourávájí, a proto se k dekontaminaci lokalit používají různé remediační techniky. Remediační a bioremediační techniky se významně liší a závisí na mnoha faktorech, které by měly být kriticky hodnoceny. Tato disertační práce se zabývá vzájemnými vztahy mezi biodostupností, biodegradací a toxicitou organických polutantů. K tomuto účelu byly vybrány organické látky různého původu a charakteru - polychlorované bifenyly, polycyklické aromatické uhlovodíky a fluorochinolonová antibiotika, které byly degradovány ligninolytickými houbami. Práce je zaměřena na studium desorpčního chování polutantů pocházejících ze starých ekologických zátěží, degradačního potenciálu různých houbových kmenů, degradačních mechanismů, transformačních produktů a jejich ekotoxicity. Všechny tyto faktory významně přispívají ke zhodnocení environmentálních dopadů mykoremediace. Výsledky ukázaly, že biopřístupná frakce organických polutantů stanovená...
|
|
|
Biodegradace 17alfa-ethinylestradiolu enzymy ligninolytických hub
Přenosilová, Lenka ; Stiborová, Marie (vedoucí práce) ; Černá, Věra (oponent)
V této práci byl studován vliv 17α-ethinylestradiolu (EE2) na produkci a vlastnosti ligninolytických enzymů, lakasy (Lac), Mn-dependentní peroxidasy (MnP) a lignin peroxidasy (LiP), u houbových kultur I. lacteus, T. versicolor, P. chrysosporium a P. ostreatus kultivovaných v minerálním (MM) a komplexním mediu. Efekt EE2 na enzymové aktivity v houbových kulturách byl ovlivněn složením kultivačního media. V případě P. chrysosporium byla po přidání EE2 stimulována v komplexním mediu aktivita MnP a zároveň negativně ovlivněna aktivita LiP. V mediu MM tento jev pozorován nebyl. V kulturách MM P. ostreatus byla po přidání EE2 zjištěna nižší hladina aktivity MnP ve srovnání s biologickými kontrolami. U houby T. versicolor pěstované na komplexním mediu byl pozorován stimulační efekt EE2 na nárůst aktivity Lac a LiP. V případě media MM měl EE2 výrazný vliv pouze na aktivitu Lac. V případě kultur I. lacteus pěstovaných v mediu MM byl pozorován mírný inhibiční efekt EE2 na enzymovou aktivitu MnP. Za použití komplexního media byl naopak po přidání EE2 zjištěn významný nárůst aktivity MnP oproti kontrolám. Studium degradace EE2 in vivo a in vitro v kulturách MM hub prokázalo, že nejefektivnější degradace EE2 probíhala v kulturách I. lacteus a T. versicolor, které byly schopny odstranit EE2 během prvních tří dnů...
|
|
|
Aplikace ligninolytických hub na pevných substrátech pro degradace endokrinních disruptorů
Slavíková - Amemori, Anna ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Gabriel, Jiří (oponent)
V současnosti je mezi látkami vypouštěnými člověkem do životního prostředí věnována velká pozornost tzv. endokrinním disruptorům (ED). Jde o látky schopné narušovat hormonální systém organismů včetně člověka. V různých studiích bylo zjištěno jejich nedostatečné odbourávání na čistírnách odpadních vod, čímž se dostávají do vodních toků, kde mohou poškozovat vodní organismy. Mezi zkoumanými alternativními metodami pro odbourávání ED na čistírnách odpadních vod se jeví jako perspektivní využívání ligninolytických hub. Ty jsou díky svým enzymům s nízkou substrátovou specifitou schopné rozkládat různé aromatické polutanty podobné svou strukturou ligninu. V této diplomové práci byla zkoumána schopnost růstu a produkce ligninolytických enzymů u čtyř vybraných ligninolytických hub na pevných organických substrátech (komerční slámové pelety, topolové piliny smíchané se slámovými peletami, dubové piliny smíchané se slámovými peletami), které by mohly představovat vhodný substrát pro růst hub v houbových bioreaktorech pro čištění odpadních vod, a schopnost těchto enzymů degradovat čtyři běžné ED v pokusu in- vitro. Jako nejlépe degradující houba na tomto typu substrátů byl stanoven Trametes versicolor, který byl schopen zdegradovat během 24 hodin pod mez kvantifikace 20 μg/ml bisfenolu A, 17...
|
|
|
Biodegradace PCB pomocí ligninolytických hub
Cajthaml, Tomáš ; Kožená, Lenka ; Filipová, Alena ; Svobodová, Kateřina
Ačkoliv výroba používání polychlorovaných bifenylů (PCB) je již řadu desetiletí zakázána, stále tyto persistentní polutanty představují významné riziko z hlediska životního prostředí. V rámci této práce bylo testováno 9 zástupců perspektivních kmenů ligninolytických hub pro biodegradace PCB: Phanerochaete chrysosporium, Pleurotus ostreatus, Trametes versicolor, Irpex lacteus, Bjerkandera adusta, Picnoporus cinnabarinus, Dichomitus squalens, Phanerochaete magnolia, Panus tigrinus, ve dvou typech živných medií: dusíkem limitovaném a bohatém komplexním
|
|
|
Mikrobiální biodegradace 17alfa-ethinylestradiolu a bisfenolu A
Křesinová, Zdena ; Svobodová, Kateřina ; Moeder, M. ; Cajthaml, Tomáš
17 ethinylestradiol (EE2) a bisfenol A (BA) patří mezi skupinu látek označovaných jako endokrinní disruptory (ED). Tyto látky mají negativní vliv na hormonální systém živočichů a člověka, a představují závažný problém z hlediska kontaminace životního prostředí. Tato práce byla zaměřená na biodegradace uvedených látek pomocí osmi druhů hub bílé hniloby v tekutých médiích. Již během prvních tří dnů kultivace se zástupci kmenů Pleurotus ostreatus, Pycnoporus cinnabarinus a Irpex lacteus poklesla koncentrace obou ED z původní koncentrace10 ppm pod limit detekce. Naopak v experimentu s Phanerochaete chrysosporium nebyl zaznamenán pokles koncentrace EE2 a BA ani po dvou týdnech kultivace. Během degradačního pokusu byl dále měřen vliv přítomnosti EE2 a BA na expresi ligninolytických enzymů hub bílé hniloby (lakasa, manganperoxidasa a ligninperoxidasa), které by mohly participovat na biodegradačních procesech
|
|
|
Screening hub schopných degradovat chlorbenzoáty
Muzikář, Milan ; Křesinová, Zdena ; Svobodová, Kateřina ; Cajthaml, Tomáš
Degradace chlorbenzoátů (CBA), meziproduktů při odbourávání polychlorovaných bifenylů (PCB), pomocí hub schopných odbourávat lignin. Tyto houby se nazývají ligninolytické nebo houby bílé hniloby. Biodegradace byla testována v bohatém médiu. Měřené kultury Bjerkandera adusta, Dichomitus squalens, Irpex lacteus, Phanerochaete chysosporium, Pleurotus ostreatus, Pycnoporus cinnabarinus, Pycnoporus magnoliae a Trametes versicolor byly odebírána v časových intervalech a organický extrakt byl posléze analyzován na HPLC. Časové intervaly byly 1, 2 a 3 týdny. Zvolená počáteční koncentrace CBA byla 10 ppm (10 μg/ml). Bylo sledováno 12 druhů látek ze skupiny CBA. 2,6 – CBA se v médiu vyskytovala téměř ve stejné koncentraci jako na začátku pokusu. Stejného výsledku se dosáhlo i u více chlorovaných CBA
|
|
| |
host ::
RSS.