|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Mykotická onemocnění - společenský a psychologický problém
KARAFIÁTOVÁ, Iva
Tato práce na téma {\clqq}Mykotická onemocnění - společenský a psychologický problém`` je dle mého názoru dílem velmi aktuálním. Popisuje jednotlivé typy mykotických onemocnění s ohledem na jejich epidemiologickou charakteristiku, způsob a možnosti léčby. Seznamuje čtenáře s preventivními opatřeními pro zamezení vzniku a šíření nákazy. Prvním cílem práce bylo zjistit spektrum nejčastěji diagnostikovaných mykotických nákaz v ambulanci dermatologa během jednoho roku. Tento cíl byl splněn za využití anamnestických údajů z lékařské dokumentace a bylo zjištěno, že mezi nejčastější onemocnění patří především plíseň nehtů, nohou a povrchová mykóza {--} Pityriasis versicolor. Druhým cílem bylo zhodnotit psychologický a společenský dopad u pacientů s mykotickým onemocněním ve srovnání s respondenty z řad běžné veřejnosti. I tento cíl byl naplněn. Za pomoci dotazníků bylo položeno 34 otázek celkem 60 respondentům. Otázky byly rozděleny tak, aby se šetřením získaly informace jak od pacientů dermatologické ambulance, tak od respondentů z řad veřejnosti. Výsledkem celého šetření mělo být ověření dvou hypotéz. První měla potvrdit, nebo vyvrátit myšlenku, že pacienti s mykotickým onemocněním v anamnéze mají lepší znalosti o této problematice, lepší povědomí o možnostech zábrany dalšího šíření nákazy, prevenci reinfekce a mají také zodpovědnější chování v prevenci šíření mykóz v populaci než ostatní. Druhá hypotéza tvrdila, že mykotická onemocnění mají negativní společenský a psychologický dopad. V závěru se obě hypotézy v zásadě potvrdily. Informovanost respondentů z řad veřejnosti není na vysoké úrovni, naopak velká většina přiznala velmi malé povědomí o této problematice. Negativní dopad u lidí postižených tímto onemocněním je velmi citelný. Většina respondentů vnímá nemoc jako sociální handicap a případné projevy na těle se snaží za každou cenu skrývat. Negativní reakce na jejich osobu z blízkého (rodinného) okolí či z veřejnosti nejsou výjimkou. Dalšími postupy pro zlepšení dané situace by dle mého názoru mělo být dodržování zásad preventivních opatření, jako udržování osobní hygieny nebo dezinfekce rizikových prostor. Především však považuji za důležité o těchto nemocech mluvit, a to veřejně a bez zábran. Podporovat nemocné a informovat více veřejnost prostřednictvím médií, letáků či formou veřejných přednášek a sezení.
|
host ::
RSS.