|
|
Početnost a využívání biotopů reintrodukovaných populací okáče skalního (Chazara briseis) v ČR
Pešová, Lucie ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Vrba, Pavel (oponent)
Okáč skalní (Chazara briseis) patří v České republice ke kriticky ohroženým druhům, jeho poslední populace donedávna přežívala v NPR Raná v CHKO České středohoří, i ta postupně slábla. Biotopem druhu jsou krátkostébelné trávníky, které jsou udržovány převážně extenzivní pastvou a managementem. V současné době těchto lokalit ubývá, tradiční hospodářství se změnilo a lokality postupně zarůstají. Proto bylo přistoupeno k rekonstrukci jeho biotopů na vybraných lokalitách, které motýl v minulosti obýval, kromě Českého středohoří (PR Číčov, Dlouhá hora, PP Radobýl) i v CHKO Český kras (Třesina, Radotín). Na těchto místech proběhla v letech 2020-2021 reintrodukce, provedená výsadkem vajíček a housenek. Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit početnost populací a využívání biotopů okáče skalního na těchto lokalitách ihned po reintrodukci. Odhad velikosti populací jsem prováděla metodou zpětných odchytů v letech 2020 a 2021. Velikost populací v Lounském středohoří (Dlouhá a Číčov) se pohybovaly kolem 400-500 jedinců s poměrně vyrovnaným poměrem pohlaví. Mezi těmito lokalitami byly zaznamenány i přelety, což může nasvědčovat vzniku nové metapopulace. Na lokalitě Radobýl populace čítala v roce 2020 pouze 50 jedinců a v roce 2021 již byla odhadnuta na 500 jedinců. Na lokalitě Třesina v Českém krase byla populace...
|
|
|
Ochrana populací na okraji areálu
Pešová, Lucie ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Šípek, Petr (oponent)
Populace na okraji geografického areálu jsou často brány jako méně hodnotné z ochranářského hlediska oproti populacím nacházející se ve středu areálu rozšíření druhu. Mnohdy jsou tyto populace malé, izolované a vyznačující se nízkou genetickou variabilitou, tudíž jsou více náchylné k vyhynutí. Na druhou stanu existují i studie, které tvrdí, že některé populace na periferii mohou vlastnit i geneticky unikátní alely, které by jim mohly pomoci adaptovat se na měnící se environmentální podmínky. Mají tudíž značný speciační potenciál. Zároveň se okrajová populace druhu může nacházet za politickou hranicí státu, kde je chráněn i přesto, že ve zbytku svého areálu je běžným druhem. Periferní populace jsou díky tomuto rozporu ožehavým tématem vědecké komunity. V této práci jsem shrnula vlastnosti periferních populací a faktory, které je limitují. Dále je nastíněna populační dynamika těchto populací a shrnuty hlavní genetické procesy probíhající v malých populacích. Následují argumenty pro a proti ochraně periferních populací. V závěru uvádím modelové příklady periferních populací druhů, na kterých demonstruji jejich vlastnosti a důvody jejich možné ochrany. Klíčová slova: populace, ochrana, okrajový, periferní, okraj areálu, genetický
|
host ::
RSS.