|
| |
|
|
Zisky 2018/19 GVUO: Josef Bolf - Planeta, která neexistovala
Galerie výtvarného umění v Ostravě
Výstava Planeta, která neexistovala obrůstá kolem animovaného filmu a malby, které GVUO získala spolu s dalšími Bolfovými kresbami při akvizičních nákupech českého umění poslední doby. Krátkometrážní film Těžká planeta z roku 2014 nebyl první transpozicí Bolfovy poetiky do média pohyblivého obrazu. Na druhou stranu dosud nikdy, ať ve filmu nebo v malbě, v takové míře nevycházel ze vzpomínek na dětství, které strávil (podobně jako tisíce jeho vrstevníků) v kulisách stále ještě dostavovaného sídliště Jižní město v Praze. Ostravská výstava tento dosud nejosobnější výstup Bolfovy úzkostné a přízračné představivosti včleňuje do halucinačního světa jeho nových obrazů, v nichž jako by už definitivně zmizel předěl mezi sněním a bděním. Práce dvou okruhů si tak navzájem aktivizují vztahy mezi osobní a kolektivní pamětí, narativitou a vizualitou, a rovněž vnější a vnitřní realitou, v jejichž předivu je zapleten člověk.
Plný text:  PDF
|
|
|
Martin McDonagh: "Pan polštář" - komplexní scénografické řešení
Kuchařová, Mariana ; TEMPÍR, Nikola (vedoucí práce) ; GLOGR, Karel (oponent)
V druhé polovině dvacátého století se začíná objevovat názor, že moderní doba je překonaná a začíná se formovat doba postmoderní. Tato myšlenka se postupně rozšířila i do architektury, literatury, filmu a výtvarného umění. Při bližší zkoumání jednotlivých uměleckých kategorií můžeme objevit opakující se principy. Diplomová práce pojednává o hledání a pojmenování některých z těchto postmoderních principů, a zkoumá jejich potencionální využití ve scénografii.
|
|
|
Od Radioartu k hudebnímu divadlu
Jiřička, Lukáš ; KLÍMA, Miloslav (vedoucí práce) ; NOVOTNÝ, Pavel (oponent)
Dizertační práce s názvem Od radioartu k hudebnímu divadlu si klade za cíl ukázat spojnice mezi zdánlivě disparátními oblastmi, a to převážně zvukově-dramatickým rozhlasovým uměním, pro něž se v německojazyčné oblasti ustavil příhodný termín Hörspiel a hudebním divadlem. Ve své dizertaci se pokouším definovat, čím se vyznačují a jaké jsou principy fungování specifik textu, prostoru, zvuku, hlasu, herectví, hudby a těla v těchto transdisciplinárních formách a žánrech, které so od svých počátků nevykazují žádnou stylovou čistotou v tradičním slova smyslu V rámci své doktorské práce jsem v rámci analytické a historické úvodní studie představil a rozvíjel reflexi zdánlivě nespojitých oblastí, a to: hudebního nebo zvukového divadla v jeho obecné i konkrétní rovině a jeho vzájemnou provázanost se zvukovou instalací, performance, radioartem v podobě Hörspielu, hudební kompozicí a zvukovým uměním, abych v dalších kapitolách na příkladu několika určujících osobností z německojazyčného okruhu věnujících se jak hudební kompozici, tak i dramaturgii a režii demonstroval např. vliv hudební struktury na skladbu a ráz dalších performativních činností anebo vztah dramatické či prozaické předlohy ke scénografickému řešení. Celou problematiku vztahu vzdálených uměleckých forem demonstruji na příkladu několika tvůrců ? režírujících skladatelů, kteří tyto spoje vytvářejí díky svému působení v několika oblastech najednou s tím, že strukturně, motivicky a dramaturgicky propojují hudební a performativní světy. Tvůrci těchto heterogenních uměleckých děl využívající strategie tzv. negativní dramaturgie jsou bytostně dvojdomé osoby - Heiner Goebbels, Helmut Oehring, Olga Neuwirth a Andreas Ammer. Jak Goebbels, tak i Oehring, Neuwirth a Ammer dokáží zúročit své zkušenosti s hudební kompozicí, prací v rozhlase také při tvorbě hudebních inscenací s tím, že nechávají simultánně ovlivňovat jednotlivé kompoziční a inscenační postupy zkušenostmi z jiných oblastí. Kromě zmíněné čtveřice jsou zde uvedení další podstatní tvůrci 20. a 21. století, kteří se dotkli rozhlasové umění, hudební kompozice, metod koláže a montáže, performance a hudebního divadla ? Bertolt Brecht, Dziga Vertov, Emil František Burian, Walter Ruttmann, John Cage, Karlheinz Stockhausen, Dieter Schnebel, Georg Katzer, Friedrich Schenker, FM Einheit či Laurie Anderson a Georges Aperghis. Bez vlivu radioartu posledních padesáti let by oblast hudebního divadla jistě nebyla natolik výraznou odnoží alternativního divadelnictví a performativních uměn vůbec, a to hlavně v současnosti, kdy díky emancipaci a zdůraznění zvukové složky na úkor herecké buduje hudební divadlo nový divadelní jazyk a vstupuje do málo probádané oblasti tzv. postspektakulárního či mechanického divadla bez herců.
|
|
|
Divadlo poezie?
Razím, Daniel ; PROVAZNÍK, Jaroslav (vedoucí práce) ; BERGMAN, Aleš (oponent)
ABSTRAKT
Diplomová práce Divadlo poezie? zkoumá specifický druh českého alternativního divadla, založený na tvůrčí autorské práci s literárními texty. Zabývá se jeho charakteristikou, druhovým vymezením a problematikou nepříliš výstižného názvu, který tuto oblast divadelní tvorby označuje. Souhrnně popisuje jeho scénické prostředky a inscenační postupy. Sleduje jeho historii, související s dějinami tzv. uměleckého přednesu a avantgardními uměleckými směry meziválečného období, od počátků až do nedávné minulosti a současnosti (která dosud nebyla systematicky popsána a zhodnocena). Připomíná inspirační zdroje a dobový kontext vývoje tohoto druhu divadla, podává přehled o inscenacích, s nimi souvisejících divadelních souborech a důležitých tvůrčích osobnostech. Uvádí mnoho odborných citací a autentických materiálů, zejména dobových recenzí a vzpomínek pamětníků. Zamýšlí se také nad smyslem, uměleckými přínosy i riziky tohoto způsobu divadelní práce a nad jejími budoucími perspektivami – zejména ve vztahu k tvůrčí práci s literárními texty a k jejich uměleckému zprostředkování veřejnosti a v souvislosti s pedagogickou činností a zájmy výchovné dramatiky.
|
|
|
About collage
Savič, Urška ; ŠIMLOVÁ, Štěpánka (vedoucí práce) ; MĚŘIČKA, Jan (oponent)
This dissertation's intention is a research of collage technique since the first documented assemblage in history up to its admittance into the realms of art in the early 20th century when it gradually expanded within the European avant-garde movements.
Special emphasis is put on the role of photography when used as source material. The photo-collage and first works discovering its possibilities are in fact the leitmotif of this text. At the same time the outlines of a wider picture surrounding the appearance of the technique are depicted as well.
The principle of collage is a heritage of the avant-garde movements. When they came to an end, the collage did not fade away with them. Quite the opposite it became one of the prevailing techniques employed by artists through out the second half of the century. Even though the dissertation does not include a detailed explanation of these post-avant-garde collages, they are presented in the frame of the technique continuity that brings us to the present position of collage.
|
host ::
RSS.