|
|
Neoclassical realism: a metatheoretical critique
Šenk, Michal ; Hynek, Nikola (vedoucí práce) ; Solovyeva, Anzhelika (oponent)
Neoklasický realismus se koncem devadesátých let minulého století představil na poli mezinárodních vztahů a bezpečnostních studií jako nový silný přístup k vysvětlování zahraniční politiky. Postaven na kombinaci strukturálního a klasického realismus, tento nový přístup sliboval přinést lepší vysvětlení, než jaká nabízely ostatní existující přístupy jako například liberalismus či ofenzivní a defenzivní realismus. Jako takový se rychle stal oblíbenou a často efektivní volbou pro mnohé akademicky a postupně se dostal do popředí. Tuto pozici si udržuje i v době, kdy vstupuje do třetího desetiletí své existence. Přesto kolem neoklasického realismu existuje cosi jako paradox: navzdory své popularitě a nespočtu solidních empirických prací se zdá, že si nikdo není opravdu jistý, co přesně neoklasický realismus je a čím se vyznačuje. Tato diplomová práce chce osvětlit tento paradox tím, že staví na doposud rozptýlených a dílčích kritikách a předkládá první skutečně komplexní metateoretickou kritiku neoklasického realismu. Na základě jednoduché otázky "co je neoklasický realismus" dochází práce k závěru, že ačkoliv má daleko k jednotnému výzkumnému programu nebo obecné teorii, vykazuje neoklasický realismus řadu charakteristik, které pomáhají vysvětlit jeho přitažlivost.
|
|
|
Pojatie politiky v realistickej tradícii teórie medzinárodných vzťahov
Laššuth, Juraj ; Znoj, Milan (vedoucí práce) ; Lánský, Ondřej (oponent) ; Barša, Pavel (oponent)
Pojetí politiky v realistické tradici teorie mezinárodních vztahů. Juraj Laššuth Abstrakt: Tématem dizertační práce je rekonstrukce pojetí politiky v kontextu tradice (klasického) realismu, primárně v textech Hanse Morgenthaua, v rámci teorie mezinárodních vztahů. Děje se tak ve čtyřech krocích - čtyřech kapitolách. Obsahem první kapitoly je vztah antropologických (morálních) východisek politického myšlení Hanse Morgenthaua k politickému jednán: jsou identifikovány čtyři obrazy vztahu antropologie a hodnocení politického jednání (obraz "emancipace", "radostné politiky", "katechón" a "kruhů a antinomií") přičemž právě poslední obraz je spojen s myšlením Hanse Morgenthaua. Morgenthau, navazující na tradici myšlení začínající listy apoštola Pavla, považuje zlo (určené touhou po moci) za inherentně přítomné, neoddělitelné od každého jednání člověka ve světě. Právě politická sféra, definována podle Morgenthauovha "druhého principu realismu" zájmem definovaným odkazem na moc, je oblastí, kde se mravně ambivalentní moc projevuje v nejčistší podobě a představuje samotný cíl i logiku jednání. Druhá kapitola, na podkladě interpretace projektu a smyslu weberovské sociální politické vědy, rekonstruuje Morgenthauovo pojetí politické vědy, její smyslu, étosu, vztahu s objektem svého zkoumání, dilemata, se kterými se...
|
host ::
RSS.