|
|
Aperiodická složka výkonového spektra EEG u pacientů s Parkinsonovou nemocí léčených hlubokou mozkovou stimulací
Chrásková, Sofie Hedvika ; Gajdoš, Martin (oponent) ; Lamoš, Martin (vedoucí práce)
Parkinsonova nemoc (PN) je jedním z nejčastějších neurodegenerativních onemocnění. Počet diagnostikovaných pacientů se v posledních 30 letech zdvojnásobil. Symptomatická léčba zahrnuje primárně farmakologickou terapii, a dále také modulaci mozkové aktivity pomocí hluboké mozkové stimulace. Tato práce se věnuje elektrofyziologickým změnám u pacientů léčených pomocí DBS, což může napomáhat rozvoji této velmi úspěšné terapie. V rámci praktické části práce byl zkoumán efekt DBS na tzv. aperiodickou složku výkonového spektra EEG signálu. Výsledky práce prokazují, že dlouhodobé účinky DBS mají vliv na aperiodickou složku. Stejně tak práce dokazuje, že lze sledovat změny aperiodické složky ve srovnání zapnuté a vypnuté stimulace. Tato tvrzení podporují závěry nejnovějších výzkumů, které zdůrazňují potenciál aperiodické složky jako vstupního signálu pro individuální terapii PN pomocí adaptivního DBS.
|
|
|
Vztahy mezi oscilacemi a jejich využití u adaptivní hluboké mozkové stimulace
Lamoš, Martin ; Bočková, Martina ; Daniel, Pavel ; Baláž, Marek ; Chrastina, Jan ; Rektor, Ivan
Hluboká mozková stimulace (DBS) patří vedle dopaminergní léčby k nejvýznamnějším terapeutickým přístupům u Parkinsonovy nemoci (PN). Snaha potlačit některé limitace této terapie vede ke zvýšenému zájmu o přístupy jako je adaptivní DBS (aDBS). Stimulace s uzavřenou smyčkou řízená fluktuacemi výkonu v beta pásmu však nemusí být optimální pro všechny pacienty s PN. S cílem nalézt více senzitivní ukazatel než samotnou beta aktivitu byly analyzovány vztahy mezi jednotlivými oscilacemi v kontextu optimální stimulace subthalamického jádra (STN). Vztah fáze beta rytmu a amplitudy vysokofrekvenčních oscilací se jeví jako vhodný parametr pro cílení stimulace.
|
|
|
Léčba poruch příjmu potravy pomocí neuromodulačních metod
Baumann, Silvie ; Papežová, Hana (vedoucí práce) ; Ustohal, Libor (oponent) ; Stárková, Libuše (oponent)
Úvod: Poruchy příjmu potravy patří k obtížně léčitelným psychiatrickým onemocněním, u nichž často selhávají klasické postupy léčby. Ve své práci uvádím přehled základních stimulačních metod a jejich použití v léčbě mentální anorexie (AN), mentální bulimie a psychogenního přejídání. Praktická část byla zaměřena na hodnocení účinnosti léčby AN pomocí transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS). Jedná se o randomizovanou, dvojitě zaslepenou a placebem kontrolovanou studii. 43 pacientů s AN bylo rozděleno a stimulováno buď aktivní (A) tDCS =21). Stimulován byl levý dorzolaterální prefrontální kortex (anoda na sytému 10 20, katoda na pravý orbitofrontální region Délka stimulace byla každý všední den po dobu 2 týdnů (10 stimulací) o intenzitě 2 mA. Všichni pacienti před i po stimulaci dotazník EDE Q, Zungovu sebeposuzovací škálu deprese, byli zváženi, byl jim monitorován termální práh bolesti a porucha vnímání vlastního těla pomocí počítačového programu Anamorfic. Po 2 a 4 týdnech bylo kontrolováno BMI pacientů, EDE Hodnocení proběhlo pomocí statistických metod ANOVA a OPLS. Výsledky: obou skupinách došlo v průběhu sledování k nárůstu BMI a celkově ke klinickému zlepšení specifické psychopatologie (EDE Q), ale výsledky nedosáhly statistického významu. Ve skupině A došlo mezi 1. a 4. kontrolou ke snížení...
|
|
|
Neuroanatomical aspects of nonGmotor effects of deep brain stimulation
Růžička, Filip ; Růžička, Evžen (vedoucí práce) ; Papežová, Hana (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
Souhrn Hluboká mozková stimulace subthalamického jádra (DBS STN) představuje standardní součást terapie středních stádií Parkinsonovy nemoci vedoucí k podstatnému zlepšení a stabilizaci hybnosti pacienta. Mezi nežádoucí účinky stimulace patří její vliv na afektivní a kognitivní funkce. Velmi častý je i nárůst tělesné hmotnosti. Mechanismus těchto změn není jasný, ale mohl by souviset s pozicí stimulujícího kontaktu v STN. Cíle práce: Vzhledem k funkční organizaci subthalamického jádra, kde mediální část je zapojena k limbickému systému, střední část má vztah k asociačním strukturám a laterální část STN k motorickým oblastem mozku, bylo naším hlavním cílem zjistit, zda nárůst tělesné hmotnosti a změna funkce hypotalamicko- hypofyzární osy závisí na poloze stimulujícího kontaktu hluboké mozkové stimulace v tomto jádře. Naším vedlejším cílem bylo ověřit, zda změna funkce hypotalamicko- hypofyzární osy souvisí s pooperačním nárůstem hmotnosti a úzkostností. Metodika: Studie 1- Hmotnost byla měřena v pravidelných intervalech ...
|
|
|
Neuromodulace v léčbě vybraných dystonických syndromů
Havránková, Petra ; Jech, Robert (vedoucí práce) ; Štětkářová, Ivana (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Dystonie je definována jako mimovolní kontrakce svalů působící abnormální pohyby nebo postavení různých částí těla (modifikováno dle (Fahn, 1987)). Písařská křeč je nejčastějším zástupcem tzv. task - specific fokálních dystonií. V první studii jsme hodnotili, zda se u pacientů s písařskou křečí (GF) liší vzorec kortikální aktivace při provádění pohybů, které mohou dystonii indukovat (komplexní pohyby) a pohybů, které ke křeči obvykle nevedou (jednoduché pohyby). U komplexních pohybů jsme navíc studovali význam obsahu psaného projevu a význam přítomnosti či absence vizuální zpětné vazby. Ačkoliv komplexní pohyb během vyšetření funkční magnetickou rezonancí (fMR) nevedl u GF pacientů ke vzniku dystonické křeče, byla u nich na rozdíl od jednoduchého pohybu zaznamenána abnormálně snížená kortikální aktivita. Nezáleželo přitom ani na charakteru písemného projevu ani na přítomnosti vizuální zpětné vazby. Naše výsledky tak podporují teorii o dualistickém chování sensorimotorického systému u GF. Cílem druhé studie bylo ovlivnit příznaky písařské křeče pomocí repetitivní transkraniální magnetické stimulace cílené na kontralaterální primární somatosensorickou kůru (SI rTMS). Jednalo se o placebem kontrolovanou jednoduše zaslepenou studii. Prokázali jsme, že SI rTMS vede k dlouhodobému zlepšení psaní u...
|
|
|
Patofyziologické mechanizmy hluboké mozkové stimulace vnitřního pallida u dystonických syndromů
Fečíková, Anna ; Jech, Robert (vedoucí práce) ; Nevrlý, Martin (oponent) ; Škorvánek, Matej (oponent)
Hluboká mozková stimulace (DBS) vnitřního pallida (GPi) je považována za účinnou symptomatickou léčbu farmakorezistentních dystonických syndromů. V první studii jsme analyzovali vztah mezi objemem šedé hmoty (GM) a intrakortikální inhibicí (SICI) primárního motorického kortexu (MI) u dystonií s ohledem na klinický efekt a stav DBS GPi (ON/OFF). Prokázali jsme hypertrofii suplementární motorické oblasti (SMA) a vermis mozečku u pacientů s lepším klinickým efektem DBS GPi. Lokální objem šedé hmoty hemisfér mozečku pozitivně koreloval se zlepšením SICI, která byla u pacientů méně efektivní, a to bez ohledu na stav DBS. Navíc u dobrých respondérů jsme prokázali podobnou úroveň SICI jako u zdravých kontrol, zatímco u non-respondérů byla SICI abnormálně snížena. Ve druhé studii jsme pomocí párové asociativní stimulace (PAS) primární somatosenzorické kůry (SI) vyšetřili vliv SI na excitabilitu MI u pacientů s dystonií ve vztahu k efektivitě DBS GPi. PAS SI vedla ke snížení excitability MI, přičemž vypnutí DBS GPi snížilo inhibiční vliv SI na excitabilitu MI. U non-respondérů zůstala excitabilita MI po PAS abnormálně zvýšena bez ohledu na stav DBS GPi. Tato dysfunkce senzorimotorické interakce mezi SI a MI může být příčinou nedostatečné klinické odpovědi na léčbu DBS GPi. Cílem třetí studie bylo pomocí...
|
|
|
Weight changes in patients with Parkinson's disease treated with Deep Brain Stimulation.
Undus, Lucie ; Růžička, Evžen (vedoucí práce) ; Baláž, Marek (oponent) ; Haninec, Pavel (oponent)
1 Souhrn Váhové změny jsou popisovány v literatuře jak v průběhu Parkinsonovy nemoci (PN), tak u pokročilé Parkinsonovy nemoci léčené oboustrannou hlubokou mozkovou stimulací subthalamického jádra (STN DBS). Váhové změny se u pacientů po STN DBS vyskytují často, jsou popisovány v 50-100% případů. V posledních 15 letech byla vyvinuta velká snaha o porozumění mechanismů těchto změn, ale navzdory tomu se i nadále v literatuře objevují protichůdná sdělení. Mezi důvody váhového přírůstku se mimo jiné spekulovalo o zlepšeném hybném stavu, snížení či vymizení mimovolních pohybů, změn v příjmu potravy, redukci dopaminergní léčby, hormonálních faktorech a regionálním efektu stimulace. Hypotézou práce bylo, že i naši pacienti budou přibývat na hmotnosti (studie 1-2). Jelikož mechanismus váhového přírůstku u STN DBS nebyl dosud uspokojivě objasněn, tak jsme v naší druhé práci pracovali s hypotézou, že k váhovým změnám dochází v důsledku dysregulace hormonů a parametrů příjmu potravy (studie 2). Ve třetí práci jsme hypotezovali, že váhový přírůstek souvisí s pozicí aktivního kontaktu elektrody v STN jádru (studie 3). Cíle práce: Jsou potvrzení váhového přírůstku a souvisejících antropometrických změn u pokročilých PN pacientů po STN DBS, prozkoumání regulace energetické homeostázy měřením laboratorních parametrů příjmu...
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.