|
|
Evolution of Host Specialisation, Phylogeography and Taxonomic Revision of Xenidae (Strepsiptera)
Benda, Daniel
Řasníci (Strepsiptera: Xenidae) jsou skupinou hmyzích parazitů, která je velmi vhodná pro studium hostitelské specializace. Vyvinula se u nich řada adaptací na parazitický způsob života zahrnující komplexní morfologické, behaviorální, a fyziologické adaptace, které nemají u jiných organismů obdoby. Paradoxně malá pozornost byla naopak věnována studiu molekulární fylogeneze, fylogeografie, vymezení jednotlivých druhů a jejich implikacím pro taxonomickou klasifikaci. S využitím metod molekulární fylogenetiky jsme vytvořili první datovanou fylogenezi čeledi Xenidae. Pomocí fylogeografických metod a rekonstrukce ancestrálních hostitelských linií jsme zjistili, že mezi Novým světem a Starým světem + Austrálií došlo k výměně některých linií, dokud Antarktida zcela nezamrzla. Během pozdního paleogénu a neogénu se několik linií rozšířilo z Afrotropické oblasti do dalších oblastí Starého světa a Austrálie. Původními hostiteli čeledi Xenidae byly s největší pravděpodobností sociální vosy, přičemž následný přechod od sociálních k samotářským vosám byl sekundární a pravděpodobně k němu došlo pouze jednou. K paralelnímu přeskoku ze samotářských vos na kutilky čeledi Sphecidae došlo nezávisle na sobě v Novém a Starém světě. Evoluční historii Xenidae lze vysvětlit kombinací šíření, vymírání linií a klimatických...
|
|
|
Lasicovité šelmy střední Evropy v kvartérním fosilním záznamu
Vencová, Barbora ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Kyselý, René (oponent)
Předložená práce shrnuje výsledky revize 414 fosilních dokladů lasicovitých šelem z 136 nálezových celků čtvrtohorního a pliocenního stáří (6 MN51-17, 8 Q1, 10 Q2, 2 Q3, 104 Q4) z území ČR a Slovenska shromážděných ve sbírkách PřF UK a Národního muzea. Výsledky detailní biometrické analýzy srovnávané s datovým aparátem souběžné analýzy souboru recentních forem (204 jedinců 8 spp.) a literárních referencí umožnily spolehlivé určení většiny dokladů (celkem 9 recentních a 7 fosilních taxonů). Početnějšími soubory, umožňujícími podrobnější hodnocení, byl zastoupen rod Martes a zejména pak skupina Mustela nivalis - M. erminea tvořící celkem 77% všech dokladů. Doklady této skupiny z nejstaršího úseku (MN15- MN17) jsou blízké společnému předku obou recentních druhů, identifikuji je jako Mustela pliocaenica. Rovněž staropleistocenní formy (MN17-Q2 M. praenivalis, M. palerminea) se od recentních populací zřetelně liší. Fenotypové přestavby ústící k recentním formám probíhají tedy zřejmě až ve středním pleistocenu (Q3). Bohatý aparát dokladů ze souvislých vrstevných sledů současného glaciálního cyklu ukazuje nápadnou převahu dokladů z různých úseků glaciálu (včetně LGM) a vysoce průkazné fenotypové změny obou druhů v tomto období. Areálové expanse a vývoj fenotypových specifik těchto druhů (včetně extrémní...
|
|
|
Evolution of Host Specialisation, Phylogeography and Taxonomic Revision of Xenidae (Strepsitera)
Benda, Daniel ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Malenovský, Igor (oponent) ; Cook, Jerry L. (oponent)
Řasníci (Strepsiptera: Xenidae) jsou skupinou hmyzích parazitů, která je velmi vhodná pro studium hostitelské specializace. Vyvinula se u nich řada adaptací na parazitický způsob života zahrnující komplexní morfologické, behaviorální, a fyziologické adaptace, které nemají u jiných organismů obdoby. Paradoxně malá pozornost byla naopak věnována studiu molekulární fylogeneze, fylogeografie, vymezení jednotlivých druhů a jejich implikacím pro taxonomickou klasifikaci. S využitím metod molekulární fylogenetiky jsme vytvořili první datovanou fylogenezi čeledi Xenidae. Pomocí fylogeografických metod a rekonstrukce ancestrálních hostitelských linií jsme zjistili, že mezi Novým světem a Starým světem + Austrálií došlo k výměně některých linií, dokud Antarktida zcela nezamrzla. Během pozdního paleogénu a neogénu se několik linií rozšířilo z Afrotropické oblasti do dalších oblastí Starého světa a Austrálie. Původními hostiteli čeledi Xenidae byly s největší pravděpodobností sociální vosy, přičemž následný přechod od sociálních k samotářským vosám byl sekundární a pravděpodobně k němu došlo pouze jednou. K paralelnímu přeskoku ze samotářských vos na kutilky čeledi Sphecidae došlo nezávisle na sobě v Novém a Starém světě. Evoluční historii Xenidae lze vysvětlit kombinací šíření, vymírání linií a klimatických...
|
host ::
RSS.