|
|
Využití detekce specifických alel genů VRN a PPD pro hodnocení ranosti ječmene
Kárníková, Barbora
Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku vyhodnocení přítomnosti specifických alel genů PPD-H1, VRN-H1 a VRN-H2 ve vztahu k ranosti. Vyhodnocení bylo provedeno v souboru rekombinantních inbredních linií (RIL) vzešlých z reciprokého křížení jarní polo-pozdní odrůdy Malz s jarní odrůdou Tadmor, která má krátký vernalizační požadavek a za určitých podmínek vykazuje raný až velmi raný charakter. První součástí této práce byla realizace polního pokusu a jeho průběžná inventarizace s ohledem na fenologický vývoj, typ habitu a zdravotní stav porostu. Druhou částí práce bylo provedení laboratorní analýzy pří-tomnosti alel s návazností na vernalizaci a fotoperiodu. U vybraného souboru kontrastních linií generace F10 byl zjišťován výskyt alel genů PPD-H1 a VRN-H1, ovlivňujících povahu reakce na splnění vernalizačního požadavku a potře-by dlouhého dne k přechodu do generativní fáze. Proběhlo též vyhodnocení jejich vztahu k typu habitu, HTZ a obsahu N-látek. Výsledky ukazují, že za daného genetického pozadí měla nejvyšší vliv na ranost sledo-vaných linií přítomnost dominantní alely genu PPD-H1, pocházející od rodičovské odrůdy Ta-dmor. Ze souboru 26 hodnocených linií pouze jedna neodpovídala svou raností typu alely genu PPD-H1. Výsledky hodnocení vztahu mezi raností a stanovenými morfologickými a kvalitativ-ními parametry zrna vykázaly statisticky průkazné vazby mezi raností, typem habitu a HTZ. Vztah mezi raností a obsahem N-látek prokázán nebyl.
|
|
|
Vliv osvětlení na růst mikrořas
Adamec, Matěj ; Sukačová, Kateřina (oponent) ; Naď, Martin (vedoucí práce)
Světlo je jedním z klíčových faktorů ovlivňující růst fotoautotrofních řas ve fotobioreaktorech. Aby kultivace v takovém zařízení byla optimální je zapotřebí docílit dostatečného přístupu světelného záření k mikrořasám, zejména potřebná je dostatečná intenzita osvitu. V této práci je věnována značná pozornost vlivu světla během celého procesu fotosyntézy. Detailně jsou zhodnocena možná řešení osvitu fotobioreaktoru přírodním i umělým světlem včetně popisu jeho hlavních parametrů. Byl proveden návrh regulovatelného osvětlení pro nově vyvíjený fotobioreaktor s osmi horizontálními trubicemi a kontrolní výpočet PPFD (Photosynthetic Photon Flux Density). Následně bylo navrhnuté osvětlení implementované na nově postavený fotobioreaktor, který sloužil k testování vlivu délky fotoperiody a zabarvení LED světel na samotnou kultivaci mikrořasy. Na základě těchto dat bylo možné stanovit optimální délku fotoperiody, přičemž testovány byly poměry 12:12, 18:6 a 24:0 (světelná fáze:temnostní fáze). Na závěr práce byla pro zhodnocení prostorového rozložení osvětlení fotobioreaktoru provedena CFD simulace vybraných trubic fotobioreaktoru pomocí simulačního programu ANSYS FLUENT.
|
|
|
Vliv světelného režimu na užitkovost a plodnost plemenic skotu
VRBOVÁ, Aneta
Cílem práce bylo na základě analýzy dat zjistit plodnost a mléčnou užitkovost dojnic chovaných v moderní technologii v kontextu s mikroklimatickými prvky a kvalitou ustájení. Sledování probíhalo od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2014 v Zemědělském družstvu Pluhův Žďár. Sledováno bylo 150 dojnic plemene Holštýn. Pro vyhodnocení sledovaných hodnot byl použit statistický program Statistica 12 (StatSoft?). Charakteristika dat byla provedena pomocí popisných statistik, dále byla použita korelační analýza a chí-kvadrát test. Při hodnocení mikroklimatu stáje bylo zjištěno, že průměrná teplota prostředí se pohybovala od 7,90 °C do 27,03 °C. Relativní vlhkost byla naměřena v rozmezí 73,44 % až 86,84 %. THI nabýval hodnot od 45,11 do 68,93. Dojivost korelovala negativně s teplotou během podzimních měsíců (r = - 0,377), v tomto období byla zjištěna také záporná korelace s relativní vlhkostí (r = - 0,356) a obdobně tomu bylo i s THI a dojivostí (r = - 0,409). Vliv délky fotoperiody na mléčnou užitkovost se projevil pozitivně u všech skupin pozorovaných dojnic. Skupina krav na 1. laktaci navýšila mléčnou užitkovost o 4,7 %, u dojnic na 2. laktaci vzrostla dojivost o 12,6 % a o 18 % více mléka nadojily dojnice na 3. a další laktaci. Vliv délky fotoperiody na zabřezávání nebyl statisticky průkazný (p = 0,100), ale projevila se tendence horšího zabřezávání při automatickém osvětlení v porovnání s přirozenou fotoperiodou. Při zohlednění teploty v den inseminace, 24 a 48 hodin před inseminací se míra zabřezávání pohybovala mezi 27 % a 51 %. Projevila se tendence lepšího zabřezávání u skupiny prvotelek v teplotním pásmu nad 15,1 °C v porovnání se skupinou krav na 2. a další laktaci. Vliv teploty prostředí na zabřezávání po první inseminaci 24 a 48 hodin před provedením inseminace byl satisticky průkazný (p < 0,05). Pozitivní vliv prodloužené fotoperiody na přežvykování byl zjištěn u všech skupin pozorovaných dojnic. Dojnice na 1. laktaci navýšily ruminační aktivitu o 42 minut, skupina starších krav o 25 minut za 24 hodin. Největší rozdíl u této skupiny krav byl pozorován v průběhu zimních měsíců (XII-II), kdy dojnice přežvykovaly v průměru o 21,7 % déle v porovnání s přirozenou fotoperiodou (p < 0,001).
|
|
|
Mechanizmy přirozené odolnosti quinoi vůči abiotickým stresům
Cíza, Marek ; Lipavská, Helena (vedoucí práce) ; Hála, Michal (oponent)
Quinoa je tradičně pěstovanou plodinou pocházející z oblastí přiléhajících k Andskému pohoří v Jižní Americe, kde je pěstována místním indiánským obyvatelstvem už přes 5000 let. Její mimořádná odolnost vůči abiotickým stresům, jako je zasolení půdy, sucho či mráz spolu se zcela výjimečnými výživovými vlastnostmi jejích semen jí vynesla název "superplodina" a rok 2013 byl dokonce vyhlášen organizací FAO jako Mezinárodní rok quinoi. Tato rešerše poskytuje přehled současných znalostí o hlavních mechanizmech zodpovědných za odolnosti quinoi vůči mrazu, zasolení a suchu. Okrajově se tato práce zabývá reakcí quinoi na napadení nejčastějším houbovým patogenem a taktéž i odlišnou citlivostí odrůd quinoi vůči délce fotoperiody, což jsou dva důležité faktory při rozšiřování kultivace quinoi mimo původní oblasti.
|
|
|
Fotoperiodismus a hibernace
Pařezová, Lucie ; Bendová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Weissová, Kamila (oponent)
Mnoho organismů žijících v sezónním prostředí dokáže využívat roční změny délky dne k načasování jejich sezónních reakcí, jako je reprodukce, migrace či hibernace. Hibernace živočichům umožňuje přežívat náročná období spojená zejména s nízkou okolní teplotou a nedostatkem potravních zdrojů. Tato adaptace vyžaduje značné množství fyziologických, morfologických i behaviorálních změn, z nichž některé trvají delší dobu, proto je jejich správné načasování zcela zásadní. Pro většinu hibernantů v temperátních oblastech je nejspolehlivějším signálem pro zahájení těchto změn zkracující se fotoperioda. Tato práce popisuje převod fotoperiodické informace do melatoninového signálu, jeho působení v pars tuberalis a význam této struktury v sezónní fyziologii. Detailněji je zde popsána hibernace a v poslední kapitole je krátce zmíněn fotoperiodismus i nehibernujících organismů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Ekologické trendy v produkci xylému dřevin
Tichý, Jan ; Treml, Václav (vedoucí práce) ; Schnablová, Renata (oponent)
Xylogeneze (formování dřeva) je jedním z nejdůležitějších biologických procesů na Zemi. Dřeviny během tohoto procesu ukládají atmosférický uhlík, a jsou tak zásadním aktérem v koloběhu uhlíku, potažmo i v interakcích biosféry a klimatického systému Země. Na průběh xylogeneze má vliv mnoho faktorů, mezi hlavní patří fotoperioda, teplota a dostupnost vody. Význam a dopad jednotlivých faktorů na xylogenezi se mění s časem a místem na Zemi. Kambium, které svým dělením tvoří dřevo, vstupuje během roku do dormantní a aktivní fáze. V rámci změn aktivity kambia se tvoří letokruhy, ze kterých je možné vyčíst, v jakých podmínkách se strom nacházel při tvorbě daného letokruhu. Tato charakteristická vlastnost dřeva je předmětem mnohých studií a můžeme ji využít při zkoumání dopadů klimatické změny na xylogenezi.
|
|
|
Vplyv fotoperiódy na apikálnu dominanciu u hrachu
Füleky, Martin
Součástí mé práce bylo vypracování literární rešerše, ve které jsem se věnoval vlivu fotoperiody, intenzity světla, fytohormonů (zejména auxinů, cytokininů a strigolaktonů) a dalších faktorů na větvení stonku rostlin hrachu. Vlastní experiment byl zaměřený na zjištění vlivu různých délek dne (8 hodin, 16 hodin, 24 hodin) na větvení stonku hrachu. Analyzovaly se intaktní rostliny, rostliny dekapitované nad 3. nodem a rostliny dekapitované nad dělohami. Počítaly se čisté přírůstky délky větví po dobu 5 dní a následně byly sestrojeny grafy a provedena statistická analýza. Z rostlin byly odebrány vzorky, které byly využity v následných analýzách genové exprese. K tomuto účelu byla použita metoda semikvantitativní RT-PCR s následným vyhodnocením intenzity exprese z agarózového gelu.
|
|
|
Light and its effect on plant proteome
Luklová, Markéta
Světlo je jedním z hlavních enviromentálních faktorů, které ovlivňují řadu procesů významných pro rostlinný vývoj. Nejenže je zdrojem energie pro proces fotosyntézy, zároveň také poskytuje rostlinám informace o jejich okolí. Tato diplomová práce s názvem: „Světlo a jeho vliv na proteom rostlin“ shrnuje aktuální poznatky o percepci světelného záření rostlinami pomocí fotoreceptorů. Příjem těchto signálů vyvolá celou řadu změn, a to jak na úrovni molekulární signalizace, tak i celou řadu změn vývojových. Navzdory významu světla a pokrokům v studiu jeho signalizace nejsou komplexní molekulární mechanismy v rostlinách stále zcela objasněny. V této práci jsem se zaměřila na studium vlivů jednotlivých parametrů světla na rostlinný proteom, a to: vlivu diurnálních variací, vlivu nízké a vysoké intenzity světla, vlivu spektrálního složení světla a vlivu délky světelné periody. Pro studium změn byly použity dva modelové organismy: zástupce rostlinného modelového organismu s nejlépe anotovaných genomem a proteomem (i) Arabidopsis thalaina a zástupce modelového organismu významného pro zemědělství a biotechnologie (ii) Solanum lycopersicum. Pomocí LC-MS profilování bylo ve všech analýzách proteomu identifikováno přes 100 proteinů reagujích na světlo v Arabidopsis a přes 300 proteinů v rajčeti. Proteomická analýza poskytla detailní náhled na změny v množství proteinů v reakci na různé světelné podmínky. Vybrané experimenty byly doplněny o GC-MS profilování metabolomu, měření konduktivity a fluorescenční mikroskopii.
|
|
|
Intenzivní chov okounka pstruhového (Micropterus salmoides) v RAS s různým světelným režimem
BOŇKO, Dominik
Okounek pstruhový (Micropterus salmoides) patří mezi druhy ryb, které nemají v České republice významnou pozici mezi chovanými druhy ryb. Poslední dobou ale přichází do popředí trend budování recirkulačních systémů s oteplenou vodou. Chov v takových podmínkách otevírá možnosti zavedení nových teplomilných druhů ryb mezi které okounek pstruhový rozhodně patří. Obecnými podmiňujícími faktory jeho úspěšného chovu jsou teplota a čistota vody, vhodná krmná směs a správná hustota obsádky. Tato práce se zabývá dalším faktorem, který se podílí nejen na úspěšnosti chovu, ale i na provozních nákladech systému. Jedná se o vliv fotoperiody během chovu. Během experimentu byly vytvořeno pět experimentálních skupin podle doby svícení (8, 12, 16, 20 a 24 hodin světla denně) se třemi opakováními. Experiment trval 16 týdnů. Průměrná teplota vody byla 24,6 °C. Počáteční hustota obsádky byla u všech nádrží totožná (20,6 kg . m-3). Nasazené ryby měly průměrnou hmotnost 32,6 +- 2,1 gramů. Krmná dávka byla stanovena na 1% biomasy denně. Jako krmivo byla použita plovoucí suchá krmná směs Skretting R-2 Europa 15 F o velikosti 2 mm. Krmivo obsahovalo 55 % proteinu a 16 % tuku. Ryby byly krmeny ručně. Všechny skupiny vykazovaly během experimentu vysoké přežití (99,4 - 100 %). Nejlepších výsledků dosáhla skupina 8 hodin, která měla nejnižší konverzi krmiva (FCR= 0,94 +- 0,06) a nejvyšší rychlost růstu (SWGR= 0,6 +- 0,04 % . den-1). Skupina 8 hodin dále vykazovala nejvyšší průměrnou individuální kusovou hmotnost ryb (W= 64,07 +- 2,82 g). Naopak jako nejhorší se jevila skupina 12 hodin, která měla nejnižší průměrnou individuální hmotnost 57,51 +- 1,51 g, rychlost růstu (SWGR= 0,49 +- 0,04 % . den-1) a nejnižší konverzi krmiva (FCR= 1,16 +- 0,08). Tyto dvě skupiny se ve většině produkčních ukazatelů významně statisticky lišily. Index perviscerálního tuku rostl společně s biomasou. Čím delší byla fotoperioda, tím vyšší byl obsah amoniaku a laktátu v krevní plazmě. Naopak se snižoval obsah glukózy. Delší fotoperioda také ovlivňovala vyšší tvorbu antioxidačních látek.
|
|
|
Mechanizmy přirozené odolnosti quinoi vůči abiotickým stresům
Cíza, Marek ; Lipavská, Helena (vedoucí práce) ; Hála, Michal (oponent)
Quinoa je tradičně pěstovanou plodinou pocházející z oblastí přiléhajících k Andskému pohoří v Jižní Americe, kde je pěstována místním indiánským obyvatelstvem už přes 5000 let. Její mimořádná odolnost vůči abiotickým stresům, jako je zasolení půdy, sucho či mráz spolu se zcela výjimečnými výživovými vlastnostmi jejích semen jí vynesla název "superplodina" a rok 2013 byl dokonce vyhlášen organizací FAO jako Mezinárodní rok quinoi. Tato rešerše poskytuje přehled současných znalostí o hlavních mechanizmech zodpovědných za odolnosti quinoi vůči mrazu, zasolení a suchu. Okrajově se tato práce zabývá reakcí quinoi na napadení nejčastějším houbovým patogenem a taktéž i odlišnou citlivostí odrůd quinoi vůči délce fotoperiody, což jsou dva důležité faktory při rozšiřování kultivace quinoi mimo původní oblasti.
|
host ::
RSS.