|
|
Boží obraz u Řehoře z Nyssy
Marunová, Magdalena ; Karfík, Filip (vedoucí práce) ; Bartoň, Josef (oponent) ; Dus, Jan (oponent)
Cílem této práce je představit nauku Řehoře z Nyssy o člověku jako Božím obrazu, která se zakládá především na Řehořově díle Περ κατασκευ ς νθρώπουὶ ῆ ἀ (De hominis opificio). Řehoř ve svém spise vytvořil ze stoických zdrojů, z biblických interpretací inspirovaných Filónem Alexandrijským a Órigenem i z poznatků antického lékařství poměrně systematické antropologické pojednání. Na rozdíl od antických filosofických škol Řehoř odmítá v souvislosti s lidskou bytostí přirovnání k malému světu (mikrokosmu) a říká, že důstojnost člověka nespočívá v podobnosti stvořenému světu, ale v tom, že se člověk podobá Stvořiteli. Existuje mnoho rysů, na nichž se podobnost člověka Bohu zakládá, ale je to především nepochopitelnost, díky níž je člověk obrazem Boha. Nepochopitelnost spočívá v lidské mysli (νο ςῦ ), v níž lze onu podobnost člověka Bohu nejlépe rozpoznat. Mysl nemůže být umístěna nikde v těle a její spojení s tělem je podle Řehoře nevýslovné: mysl nesídlí v žádné části těla, a přece působí v celém těle a je jím ovlivňována. Božím obrazem je celé lidstvo, od prvního stvořeného člověka až po posledního. Až bude naplněn plánovaný počet duší, ustane čas a vše, co se v čase děje. Při konečné apokatastasi bude veškeré lidské či racionální stvoření obnoveno do původního stavu, jaký byl v ráji před tím, než...
|
|
|
Boží obraz u Řehoře z Nyssy
Marunová, Magdalena ; Karfík, Filip (vedoucí práce) ; Bartoň, Josef (oponent) ; Dus, Jan (oponent)
Cílem této práce je představit nauku Řehoře z Nyssy o člověku jako Božím obrazu, která se zakládá především na Řehořově díle Περ κατασκευ ς νθρώπουὶ ῆ ἀ (De hominis opificio). Řehoř ve svém spise vytvořil ze stoických zdrojů, z biblických interpretací inspirovaných Filónem Alexandrijským a Órigenem i z poznatků antického lékařství poměrně systematické antropologické pojednání. Na rozdíl od antických filosofických škol Řehoř odmítá v souvislosti s lidskou bytostí přirovnání k malému světu (mikrokosmu) a říká, že důstojnost člověka nespočívá v podobnosti stvořenému světu, ale v tom, že se člověk podobá Stvořiteli. Existuje mnoho rysů, na nichž se podobnost člověka Bohu zakládá, ale je to především nepochopitelnost, díky níž je člověk obrazem Boha. Nepochopitelnost spočívá v lidské mysli (νο ςῦ ), v níž lze onu podobnost člověka Bohu nejlépe rozpoznat. Mysl nemůže být umístěna nikde v těle a její spojení s tělem je podle Řehoře nevýslovné: mysl nesídlí v žádné části těla, a přece působí v celém těle a je jím ovlivňována. Božím obrazem je celé lidstvo, od prvního stvořeného člověka až po posledního. Až bude naplněn plánovaný počet duší, ustane čas a vše, co se v čase děje. Při konečné apokatastasi bude veškeré lidské či racionální stvoření obnoveno do původního stavu, jaký byl v ráji před tím, než...
|
host ::
RSS.