|
|
Příprava experimentálního systému pro studium životního cyklu myšího polyomaviru
Pergner, Jiří ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Mašek, Tomáš (oponent)
Příprava experimentálního systému pro studium životního cyklu myšího polyomaviru Abstrakt: Myší polyomavirus je modelovým zástupcem virové čeledi Polyomaviridae. Do této čeledi patří i některé významné lidské patogeny (BKV, JCV, Merkel cell polyomavirus). Díky některým svým vlastnostem viry z této čeledi mohou sloužit i jako vektory pro genovou terapii, nebo pro přípravu rekombinatních vakcín. Nové metodické přístupy mohou pomoci k porozumění dosud neznámých faktů ze životního cyklu myšího polyomaviru. Objasnění některých dějů životního cyklu může být důležité z hlediska možného využití polyomavirů pro terapeutické účely. Tato diplomová práce se zabývá přípravou dvou inovativních experimentálních systémů, které rozšiřují možnosti studia životního cyklu myšího polyomaviru. První část diplomové práce je zaměřena na přípravu rekombinantního myšího polyomaviru exprimujícího žlutý fluorescenční protein (EYFP) v časných fázích infekce. Takový virus může být vhodným nástrojem pro studium šíření infekce v živých buňkách metodami fluorescenční mikroskopie i průtokové cytometrie. Lze jej využít i pro studium kolokalizace nestrukturního proteinu velkého T antigenu s některými buněčnými proteiny. V druhé části diplomové práce je popsána příprava hybridní buněčné linie připravené fúzí myších a opičích buněk. Tato...
|
|
|
Transmembránové proteiny ASCT1 a ASCT2 a jejich interakce s retrovirovými obalovými glykoproteiny
Trávníček, Martin ; Trejbalová, Kateřina (vedoucí práce) ; Mělková, Zora (oponent)
Transmembránové proteiny ASCT1 a ASCT2 patří mezi rozšířené buněčné transportéry neutrálních aminokyselin. Nezávisle na své transportní roli v metabolicky aktivních buňkách, slouží také jako receptory mnoha retrovirů. Všechny retroviry, které interagují s receptorem ASCT2, popř. ASCT1, sdílí příbuzný obalový glykoprotein. Mezi tyto glykoproteiny patří mimo jiné Syncytin-1, kódovaný lidským endogenním retrovirem typu W, který je produkován v placentárním cytotrofoblastu primátů včetně člověka. Interakce receptor-vazebné domény Syncytinu-1 se specifickou extracelulární oblastí ASCT2 způsobuje fúze sousedních buněk a vznik mnohojaderného syncytiotrofoblastu. Význam syncytiotrofoblastu spočívá v efektivnějším příjmu živin plodem z krve matky a zároveň v modulaci imunitní odpovědi matky vůči plodu. Tyto vlastnosti jsou nezbytné pro správný vývoj nového jedince, poruchy se vznikem syncytiotrofoblastu často vedou ke komplikacím během těhotenství. Charakterizace proteinových domén, zodpovědných za interakci mezi Syncytinem-1 a jeho receptory, je tak důležitým krokem při odhalování genetických příčin těchto patologií. Zároveň nám tyto poznatky pomáhají objasnit mechanismus buněčného vstupu i u dalších retrovirů a vysvětlují nám molekulární podstatu senzitivity nebo rezistence hostitele k těmto retrovirům. ASCT1,...
|
|
|
Replikační bloky viru Rousova sarkomu v savčích buňkách
Koslová, Anna ; Hejnar, Jiří (vedoucí práce) ; Ruml, Tomáš (oponent) ; Weber, Jan (oponent)
Jedním z důležitých úkolů virologie i imunologie je odhalit mezidruhové a buněčné bariéry bránící horizontálnímu přenosu virů a určit, jakým způsobem mohou viry překonat tyto překážky a adaptovat se na jiný živočišný druh. Tato práce je založena na dobře zavedeném retrovirovém modelu - ptačím viru Rousova sarkomu (RSV) a zkoumá, jakým způsobem je blokována replikace tohoto viru v savčích buňkách. Vstup viru do buňky je zprostředkován vazbou virového obalového glykoproteinu (Env) na specifický buněčný receptor. Ačkoliv savčí orthology popsaných ptačích receptorů neumožňují vstup RSV do buňky, u některých kmenů RSV byl pozorován tropismus pro savčí buňky a byly popsány různé savčí linie transformované RSV. Analýza proviru H20-RSV v jedné z těchto linií (křeččí nádorová linie H-20) odhalila několik mutací včetně dvou zásadních aminokyselinových záměn v rozdílných částech Env. Záměny D32G a L378S umožnily virový přenos na křeččí, lidské i kuřecí buňky postrádající příslušný receptor. Pozměněná konformace Env H20-RSV byla podobná jako v případě aktivovaného stavu Env po interakci s receptorem. Toto pozorování ukazuje, že viry mohou infikovat buňky i nezávisle na původním receptoru díky spontánní aktivaci Env, pro kterou je dostatečná záměna jedné aminokyseliny. Ačkoliv je v některých případech RSV...
|
|
|
Molekulární mechanismy buněčné nepermisivity vůči viru Rousova sarkomu
Štafl, Kryštof ; Hejnar, Jiří (vedoucí práce) ; Hirsch, Ivan (oponent)
Většina virů dokáže infikovat pouze omezené spektrum organizmů a jen v některých z nich je možná jejich účinná replikace. Takové organizmy označujeme jako permisivní pro daný virus. Molekulární podstata nepermisivity a mechanizmy, kterými ji viry dokážou překonat, zatím nejsou dostatečně prostudovány. Tato práce zkoumá molekulární příčiny buněčné nepermisivity vůči viru Rousova sarkomu, který je modelovým retrovirem. Výzkum je prováděn na kachních buňkách, které jsou vůči viru Rou- sova sarkomu podskupiny C semipermisivní, což znamená, že virus do nich dokáže vstoupit, ale nevytváří dostatečné množství infekčního virového potomstva. Výsledky této práce ukazují dva bloky v replikačním cyklu viru v kachních buňkách. První je na úrovni rozpoznání receptoru, které zřejmě není optimální. Druhý blok se nachází v pozdní fázi replikačního cyklu při syntéze virových proteinů. Předloha pro obalový glykoprotein, env mRNA, nevzniká kvůli pozměněným sestřihovým poměrům v dostatečném množství a produkované viri- ony z kachních buněk mají sníženou infektivitu. Tento blok může být částečně překonán bu- něčnou fúzí s permisivními kuřecími buňkami, je tedy recesivní a nejedná se zde o sensu stricto spe- cifické restrikční faktory. Dále byl testován vliv mutací získaných při adaptaci viru na kachní buňky. Oproti...
|
|
|
Příprava experimentálního systému pro studium životního cyklu myšího polyomaviru
Pergner, Jiří ; Mašek, Tomáš (oponent) ; Španielová, Hana (vedoucí práce)
Příprava experimentálního systému pro studium životního cyklu myšího polyomaviru Abstrakt: Myší polyomavirus je modelovým zástupcem virové čeledi Polyomaviridae. Do této čeledi patří i některé významné lidské patogeny (BKV, JCV, Merkel cell polyomavirus). Díky některým svým vlastnostem viry z této čeledi mohou sloužit i jako vektory pro genovou terapii, nebo pro přípravu rekombinatních vakcín. Nové metodické přístupy mohou pomoci k porozumění dosud neznámých faktů ze životního cyklu myšího polyomaviru. Objasnění některých dějů životního cyklu může být důležité z hlediska možného využití polyomavirů pro terapeutické účely. Tato diplomová práce se zabývá přípravou dvou inovativních experimentálních systémů, které rozšiřují možnosti studia životního cyklu myšího polyomaviru. První část diplomové práce je zaměřena na přípravu rekombinantního myšího polyomaviru exprimujícího žlutý fluorescenční protein (EYFP) v časných fázích infekce. Takový virus může být vhodným nástrojem pro studium šíření infekce v živých buňkách metodami fluorescenční mikroskopie i průtokové cytometrie. Lze jej využít i pro studium kolokalizace nestrukturního proteinu velkého T antigenu s některými buněčnými proteiny. V druhé části diplomové práce je popsána příprava hybridní buněčné linie připravené fúzí myších a opičích buněk. Tato...
|
host ::
RSS.