|
|
Česko-německá vojensko-bezpečnostní spolupráce vs. rodící se strategická kultura ČR
Stojanovová, Kamila ; Handl, Vladimír (vedoucí práce) ; Dvořák, Pavel (oponent)
Cílem této práce je zmapovat dosavadní vojensko-bezpečnostní spolupráci ČR a SRN v kontextu strategických kultur obou zemí. Důraz je přitom kladen jednak na specifika německé strategické kultury, z hlediska možných limitů pro vzájemnou spolupráci na poli vojenské bezpečnosti je zde ale více zdůrazněn proces utváření strategické kultury ČR. Teoretický základ práce tvoří pojetí konceptu vojensko- politické kultury Thomase U. Bergera a strategické kultury Kerry Longhurst. Klíčovými kritérii pro posouzení kompatibility strategických kultur obou zemí tedy jsou historické zkušenosti s použitím síly, pohled na armádu a použití síly napříč politickými elitami, ve veřejném mínění a ve strategických dokumentech a proces schvalování nasazení vojenských sil v zahraničí. V souvislosti s tím si práce klade za cíl odůvodnit, proč v období před vstupem ČR do NATO, o nějž se značně zasadila právě SRN, neprobíhala spolupráce na praktické i politické úrovni ve stejné intenzitě. Zároveň se snaží najít důvod, proč se po vstupu ČR do NATO v roce 1999 jediným výraznějším momentem vojenské spolupráce se SRN stalo zapojení AČR do PRT v afghánském Fajzabádu pod německým velením. Práce však neopomíjí ani aktuální vývoj, jenž do česko-německé vojensko-bezpečnostní spolupráce může vnést nové impulzy.
|
|
|
Vývoj bilaterálních vztahů České republiky a Norského království v 21. století
Staňková, Helena ; Rolenc, Jan Martin (vedoucí práce) ; Peterková, Jana (oponent)
Tato bakalářská práce analyzuje vývoj bilaterálního vztahu mezi Českou republikou a Norským královstvím mezi lety 2000 až 2017. Zároveň si dává za cíl dokázat, že spor, který země mezi sebou měly především v roce 2014, nemá zásadní vliv na dlouhodobý vývoj vztahu. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola uvádí do teorie spolupráce států mezi sebou a zdůrazňuje nutnost spolupráce. Druhá kapitola představuje zahraniční politiky Norska a České republiky. A vysvětluje, proč dané státy spolupracují. Třetí kapitola pojednává o sporu o odebraných českých dětech norskými úřady v roce 2011. Poslední kapitola analyzuje vývoj v jednotlivých oblastech spolupráce, kterými jsou kulturní, bezpečnostní a ekonomická.
|
|
|
Česko-německá vojensko-bezpečnostní spolupráce vs. rodící se strategická kultura ČR
Stojanovová, Kamila ; Handl, Vladimír (vedoucí práce) ; Dvořák, Pavel (oponent)
Cílem této práce je zmapovat dosavadní vojensko-bezpečnostní spolupráci ČR a SRN v kontextu strategických kultur obou zemí. Důraz je přitom kladen jednak na specifika německé strategické kultury, z hlediska možných limitů pro vzájemnou spolupráci na poli vojenské bezpečnosti je zde ale více zdůrazněn proces utváření strategické kultury ČR. Teoretický základ práce tvoří pojetí konceptu vojensko- politické kultury Thomase U. Bergera a strategické kultury Kerry Longhurst. Klíčovými kritérii pro posouzení kompatibility strategických kultur obou zemí tedy jsou historické zkušenosti s použitím síly, pohled na armádu a použití síly napříč politickými elitami, ve veřejném mínění a ve strategických dokumentech a proces schvalování nasazení vojenských sil v zahraničí. V souvislosti s tím si práce klade za cíl odůvodnit, proč v období před vstupem ČR do NATO, o nějž se značně zasadila právě SRN, neprobíhala spolupráce na praktické i politické úrovni ve stejné intenzitě. Zároveň se snaží najít důvod, proč se po vstupu ČR do NATO v roce 1999 jediným výraznějším momentem vojenské spolupráce se SRN stalo zapojení AČR do PRT v afghánském Fajzabádu pod německým velením. Práce však neopomíjí ani aktuální vývoj, jenž do česko-německé vojensko-bezpečnostní spolupráce může vnést nové impulzy.
|
|
| |
|
| |
|
|
Preventivní diplomacie a její pojetí v regionu jihovýchodní Asie
Suchánek, Michal ; Dubský, Zbyněk (vedoucí práce) ; Knotková, Vladimíra (oponent)
Diplomová práce se věnuje termínu preventivní diplomacie. V první části práce jsou uvedeny rozličné teoretické přístupy k tomuto pojmu, a to zejména v ohledu na pozici preventivní diplomacie v cyklu konfliktu a její nástroje. Práce rovněž předkládá stručnou charakteristiku role regionálních uskupení v preventivní diplomacii, neboť její druhá část se soustředí na Regionální fórum ASEAN (ARF) a jeho proklamovaný záměr realizovat v regionu preventivní diplomacii. Jak práce nicméně dokládá, účastnické země ARF se dosud k rozvoji preventivní diplomacii neuchýlily. Diplomová práce si klade dva cíle: vedle systemizace jednotlivých teoretických přístupů k preventivní diplomacii také identifikovat hlavní překážky, které ARF brání v zavedení účinných opatření preventivní diplomacie. V této souvislosti je doloženo, že hlavními důvody neschopnosti ARF posunout se do fáze rozvoje preventivní diplomacie je soubor norem známých jako ASEAN Way a rovněž čínský negativní postoj.
|
host ::
RSS.