|
|
Evolution of the genus Arabidopsis in its centre of diversity
Šrámková, Gabriela
Předpokladem pro řešení obecných otázek týkajících se vývoje vnitrodruhové variability v prostoru a čase je znalost rozložení variability v rámci areálu druhu. Velkým krokem kupředu byl rozvoj molekulárních metod, které umožnily řešení různých evolučních otázek za využití přirozených populací modelových druhů a jejich blízkých příbuzných. Ačkoli jsou volně žijící příbuzní Arabidopsis thaliana v centru pozornosti rostlinných evolučních biologů a molekulárních genetiků již dlouhou dobu, rozložení jejich genetické diverzity a fenotypové variability v přirozených populacích jsou často přehlíženy. Předkládaná práce se zaměřuje na jedny z nejstudovanějších modelových druhů v čeledi Brassicaceae, druh Arabidopsis halleri a druhový komplex A. arenosa, jejichž příslušníci jsou hojně využíváni pro studium ekologie, fyziologie a evoluce i molekulárních základů fytoremediace nebo paralelní adaptace. Cílem studie bylo zjistit vnitrodruhovou variabilitu na ploidní úrovni, odhalit fylogenetické vztahy a prostorové rozložení genetické diverzity v celém areálu výskytu a navrhnout nový taxonomický koncept založený na zjištěné vnitrodruhové variabilitě. Výsledků bylo dosaženo pomocí DNA průtokové cytometrie, několika molekulárních metod (AFLP, SSR, sekvenování cpDNA a single/low-copy genů, ddRADSeq, celogenomové...
|
|
|
Evolution of the genus Arabidopsis in its centre of diversity
Šrámková, Gabriela ; Marhold, Karol (vedoucí práce) ; Greimler, Josef (oponent) ; Mártonfi, Pavol (oponent)
Předpokladem pro řešení obecných otázek týkajících se vývoje vnitrodruhové variability v prostoru a čase je znalost rozložení variability v rámci areálu druhu. Velkým krokem kupředu byl rozvoj molekulárních metod, které umožnily řešení různých evolučních otázek za využití přirozených populací modelových druhů a jejich blízkých příbuzných. Ačkoli jsou volně žijící příbuzní Arabidopsis thaliana v centru pozornosti rostlinných evolučních biologů a molekulárních genetiků již dlouhou dobu, rozložení jejich genetické diverzity a fenotypové variability v přirozených populacích jsou často přehlíženy. Předkládaná práce se zaměřuje na jedny z nejstudovanějších modelových druhů v čeledi Brassicaceae, druh Arabidopsis halleri a druhový komplex A. arenosa, jejichž příslušníci jsou hojně využíváni pro studium ekologie, fyziologie a evoluce i molekulárních základů fytoremediace nebo paralelní adaptace. Cílem studie bylo zjistit vnitrodruhovou variabilitu na ploidní úrovni, odhalit fylogenetické vztahy a prostorové rozložení genetické diverzity v celém areálu výskytu a navrhnout nový taxonomický koncept založený na zjištěné vnitrodruhové variabilitě. Výsledků bylo dosaženo pomocí DNA průtokové cytometrie, několika molekulárních metod (AFLP, SSR, sekvenování cpDNA a single/low-copy genů, ddRADSeq, celogenomové...
|
|
|
Polyploidie v přirozených populacích v rodu Arabidopsis
Bayerová, Jana ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Čertner, Martin (oponent)
Tato práce se zabývá polyploidizací v přirozených populacích v rodu Arabidopsis. Shrnuje informace o příbuzných druzích rodu Arabidopsis thaliana, známého modelového organismu pro výzkum genetiky a fyziologie rostlin. Dosud publikované práce ukazují, že polyploidizace přináší v rámci rodu Arabidopsis nejen změny ekologických, klimatických a půdních nároků, ale i změnu způsobu rozmnožování. Na rozdíl od většiny prací zaměřených na studium polyploidních hybridů vzniklých umělým křížením - především s modelovým druhem Arabidopsis thaliana, se zde zaměřuji na případy spontánně vzniklých polyploidů v rámci rodu. Zvláštní pozornost pak věnuji dosud téměř nestudovanému di- ploidnímu komplexu vysokohorských populací Arabidopsis arenosa v Tatrách. Tento komplex, díky pozorované velké pestrosti v morfologii, v ekologických nárocích i předpokládané blízkosti rodičovských populací polyploidů, představuje jedinečný modelový systém pro studium důsledků polyploidizace v přirozených populacích rostlin. Klíčová slova: allopolyploid, Arabidopsis, Arabidopsis arenosa, autopolyploid, hybridizace, polyploidizace, Tatry
|
|
|
Autopolyploids: particularly hopeful monsters
Holcová, Magdalena ; Schmickl, Roswitha Elisabeth (vedoucí práce) ; Mráz, Patrik (oponent)
Autopolyploidie (znásobení celého genomu organismu) je náročná mutace. Přináší druhům, které ji prodělají, jak náročné výzvy, tak mnohé nové možnosti. Jako první se musí vypořádat s problémy, jako je ustálení nové linie v diploidní populaci rodičů, zajištění správného fungování buňky s dvojnásobným množstvím DNA a obnovení funkční mitózy a meiózy. Poté se však mohou projevit výhodné změny populační genetiky, jako je dvojnásobná efektivní velikost populace a polysomická dědičnost, které zvyšují heterozygotnost a genetickou variabilitu v nové polyploidní linii. Dále také snižují negativní působení genetického driftu a inbrední deprese. Z evolučního úhlu pohledu je patrné, že vlastnictví jednoho genomu navíc umožňuje selekci, aby působila na geny mnohem volněji. Alely si tak rychle rozdělí své dřívější funkce nebo získají funkce zcela nové. Abych lépe demonstrovala molekulární mechanismy působení selekce na populační úrovni, zvolila jsem jako modelový příklad evoluci genů pro meiózu u polyploidního druhu Arabidopsis arenosa (brukvovité, Brassicaceae). Je to jediný diploidně-autotetraploidní druh v rodě Arabidopsis, který je klíčovým rostlinným modelem. Jako takový A. arenosa umožňuje klást si obecné otázky ohledně příčin a důsledků celogenomové duplikace u rostlin. A. arenosa zůstával (na rozdíl od...
|
|
|
Procesy určující míru stability sympatrického výskytu různých cytotypů v populacích rostlin
Nedomová, Anežka ; Čertner, Martin (vedoucí práce) ; Urfus, Tomáš (oponent)
Zmnožení jaderného genomu je považováno za jeden z nejdůležitějších procesů v evoluci rostlin. Neopolyploidi vznikají v diploidní populaci splynutím dvou neredukovaných gamet nebo skrz "triploidní most". Etablování nového polyploida ve stávající populaci ale není jednoduché. Polyploid musí překonat pomocí různých mechanismů (jako je samosprášení, nenáhodné opylení atd.) "nevýhodu malých čísel" a zvýšit svoji četnost v populaci. Diploidi a polyploidi se liší v ekologických nárocích i kompetičních schopnostech. Neexistuje však korelace mezi ploidií a šířkou ekologické amplitudy nebo kompetiční zdatností. Se současnými vědomostmi nemůžeme určit, v jakém případě bude smíšená populace stabilní. Je tu předpoklad, že populace obsahuje dva blízce příbuzné druhy jednoduše nemůže být stabilní a že tedy všechny cytotypově smíšené populace jsou nestabilní. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.