|
|
Dynamika duchovní žízně u Terezie z Lisieux a Matky Terezy z Kalkaty
Lachmanová, Marie ; Lachmanová, Kateřina (vedoucí práce) ; Brož, Jaroslav (oponent)
Dynamika duchovní žízně vyjadřuje tajemství výměny lásky mezi Bohem a člověkem, která je nejzákladnější motivací jakékoli křesťanské služby. Když se člověk setká s Ježíšovou žízní po spáse člověka, rozněcuje se jeho touha lásku opětovat, a to především spoluúčastí a spoluprací na spáse duší. Čím hlubší je sjednocení duše s Kristem, tím více se podílí na jeho spasitelné žízni neboli je stravována touhou tišit jeho žízeň tím, že pracuje na spáse duší. Z téhož zdroje pramení intenzivní přímluvná modlitba Terezie z Lisieux, která žila skrytým životem v klauzuře, ale i celosvětová misie milosrdné lásky Matky Terezy z Kalkaty. Znamená to, že dynamika duchovní žízně je nejhlubší motivací veškerého křesťanského apoštolátu a služby. Klíčová slova duchovní žízeň, milosrdenství, Duch svatý, spása duší, apoštolát Počet znaků (včetně mezer): 157 646
|
|
|
Počátky hierarchického uspořádání v rané církvi
PŘIBYL, Stanislav
Téma služeb a úřadů v církvi vždy přitahovalo pozornost teologů a služebníků církve. Raná církev vykazuje velikou rozmanitost organizačních modelů. Pro zkoumání této problematiky se jeví vhodné soustředit pozornost nejprve na charismatické jevy v rané církvi. V listu Efesanům stojí proroci po boku apoštolů jako ti, kdo spoluutvářeli samotné základy církevního učení. Podle Lukášových Skutků doprovází vkládání rukou zprostředkování Ducha při předávání rozmanitých církevních služeb. V Pavlových listech je mnoho seznamů duchovních darů, z nichž některé se přeměňovaly v trvalé úřady, jako například vedení nebo vyučování. Raní křesťané obzvláště vysoko cenili charisma mučednictví, zejména svých pastýřů. Putující proroci rovněž požívali vysoké úcty. Jejich výroky pronášené v extatických momentech se považovaly za vnuknuté Duchem svatým. Putující misionáři však představovali rovněž potenciální nebezpečí šíření herezí. Vedoucí úlohu v církvi však měli především apoštolové jako představitelé jediného úřadu, ustaveného samotným Pánem. Především Lukáš redukuje počet apoštolů na pouhých Dvanáct, zatímco Pavel se dovolává svého vlastního apoštolátu jako jim rovného. Vedle toho lze nalézt v rané církvi rovněž širší pojetí apoštolátu, totiž jako misie. V židokřesťanském prostředí církev napodobila výkon služby starších, známý ze synagogálního života. V pastorálních epištolách jsou presbyteři jmenováni spolu s biskupy a jáhny jako vedoucí církví. V listech Ignáce z Antiochie z počátku druhého století se již zmiňuje trojstupňová hierarchie, tj. jáhnové, presbyteři a jediný biskup. Tento typ monarchického episkopátu se brzy stal převládajícím v průběhu dalších dějin církve.
|
host ::
RSS.