Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Kontradiktornost českého trestního řízení
Staněk, Jakub ; Mulák, Jiří (vedoucí práce) ; Beranová, Andrea (oponent)
Kontradiktornost českého trestního řízení Abstrakt Ačkoli zásada kontradiktornosti není výslovně zakotvena v § 2 trestního řádu, řadí se mezi základní zásady trestního řízení, neboť obviněnému poskytuje možnost aktivně participovat na probíhajícím trestním řízení a skrze prezentaci vlastní verze "pravdy" ovlivnit rozhodnutí soudu o jeho vině a případném trestu. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ji na základě této premisy považuje za integrální součást práva na spravedlivý proces a při její definici vyzdvihuje jednak právo obviněného na seznámení se s veškerými stanovisky a důkazy probíranými v daném řízení a jednak právo vyjádřit se k nim. Vedle tohoto subjektivizovaného pojetí kontradiktornosti však existuje objektivnější přístup zaměřující se na kontradiktornost jako polemiku tvrzení a názorů stran trestního řízení tvořící samotnou podstatu soudního procesu a poskytující soudu účinný prostředek k nalezení pravdy. Předmětem této práce je proto analýza různých pojetí a funkcí zásady kontradiktornosti a kritické zhodnocení rozsahu a mezí jejího uplatňování v jednotlivých fázích trestního řízení, a to při zohlednění skutečnosti, že požadavek na kontradiktornost řízení nevyhnutelně koliduje s jinými zásadami a zájmy ovládajícími trestní řízení. V první části práce jsou nastíněny jednotlivé funkce...
Základní koncepce projednací zásady v českém a československém civilním procesu
Koževnikov, Michael ; Dvořák, Bohumil (vedoucí práce) ; Holčapek, Tomáš (oponent)
Základní koncepce projednací zásady v českém a československém civilním procesu Abstrakt Předmětem práce je projednací zásada a její podoba od vzniku Československa po současnost. Ve vztahu k jednotlivým koncepcím se zabývám několika otázkami. Zaprvé se zabývám otázkou, zda lze o jednotlivých pojetích hovořit opravdu jako o jednotných celcích, tj. zda doktrína a judikatura následovala východiska autorů jednotlivých koncepcí. Zadruhé se zabývám otázkou, zda v československém a posléze českém civilním procesu přetrval Kleinův model projednací zásady, případně zda jednotlivé koncepce projednací zásady spojuje nějaký prvek. Těmito dvěma otázkami se věnuji s ohledem na vztah stran a soudu co do procesu obstarávání skutkového stavu a vázaností soudu na právo sledované stranami. Na základě analýzy dobové literatury a judikatury dospívám k názoru, že co do procesu objasňování skutkového stavu se v průběhu století neudržela ani základní východiska projednací zásady, natož východiska rakouského modelu. První polovina trvání socialistického procesu totiž pod vlivem zásady materiální pravdy nahradila procesní odpovědnost účastníků doplňující činností soudu, která nerespektovala subjektivní břemeno tvrzení. Společné prvky lze nalézt mezi koncepcí projednací zásady prosazovanou doktrínou druhé poloviny trvání...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.