|
|
Ztracený epitaf a náhrobník Václava Hájka z Libočan
Mezihoráková, Klára
Již od počátku 17. století zmiňovali četní autoři pragensií hrob Václava Hájka z Libočan (katolický kněz a autor slavné Kroniky české, † 1553) s náhrobkem a epitafem v kostele sv. Anny kláštera dominikánek na Starém Městě pražském. Navzdory této skutečnosti obě památky beze stopy zmizely během 19. století. Zatímco o náhrobníku víme jen to, že byl ze „žlutého mramoru“, k epitafu se dochovaly nejen popisy, ale i dvě vyobrazení v mladších vydáních Kroniky české, z let 1718 a 1761. I přes tuto neúplnou dokumentaci je epitaf nejlépe poznanou částí vybavení kláštera sv. Anny. Článek poukazuje na překvapivou skutečnost, že tyto monumenty nebyly ztraceny v dražbách po zrušení kláštera v roce 1782, jak by se dalo očekávat, ale pravděpodobně o skoro sto let později.
|
|
| |
|
|
Tradovaná narace a Kronika Česká Václava Hájka z Libočan
Česká, Jana ; Kubišta, Albert (vedoucí práce) ; Andrlová Fidlerová, Alena (oponent)
Práce na základě analýzy Kroniky české Václava Hájka z Libočan a jejího srovnání s pěti vybranými prameny (Kosmovou Kronikou českou, Pokračovateli Kosmovými, Kronikou tak řečeného Dalimila, Zbraslavskou kronikou a Historií českou Enea Silvia) vymezuje pojem narace, zaváděný pro uzavřené epické syžety nalézané v Hájkově díle. Pro naraci nachází vztahy nejen k rétorické tradici (v pojmu narratio), ale také k tradici zemské historiografie, čímž se Kroniku českou snaží zařadit zpět do vývojové linie národní literatury, odkud byla na konci 18. a během 19. století z pozitivistického hlediska vyjímána. [Autorský abstrakt]
|
|
|
Textový vztah Hájkovy Kroniky české a svatováclavské legendy Jiljího od sv. Jana Křtitele
NEUWIRTHOVÁ, Kateřina
Předmětem bakalářské práce je česky psaná svatováclavská legenda Věnec blahoslavenému a věčně oslavovanému knížeti českému, mučedníku božímu, druhému Abelovi, svatému Václavovi, z dvou a třicíti růží jeho svatého narození, života, smrti z roku 1643, jejímž autorem je dnes neznámý literát Jiljí od sv. Jana Křtitele. Tato práce představí nejen samotného autora a jeho dílo, ale také se zaměří na Jiljího prameny, jež mu sloužily pro sepsání legendy. Jiljí od sv. Jana Křtitele uvádí, že jeho pramenem byla Kronika česká (1541) Václava Hájka z Libočan, což se tato práce pokusí ověřit a nalézt způsoby, jak Jiljí se zdrojovým textem pracoval.
|
|
|
Historické prózy Sofie Podlipské
VIKTURNOVÁ, Jitka
Bakalářská práce se v první části zabývá životem, veřejnými aktivitami a literární tvorbou Sofie Podlipské. Druhá část je tvořena analýzou díla Horymír Neumětelský. V první části práce je pozornost věnována životu, dále působení spisovatelky v ženských organizacích, osvětové činnosti a zásluhám na vzdělávání dívek a žen. Práce ukazuje rozsáhlou literární tvorbu, která kromě povídek, románů či novel obsahuje též přednášky, loutkové hry pro děti a překlady. Práce obsahuje kapitolu věnovanou realismu, realistickému románu, rozvoji kulturního života v 60. letech či kapitolu o vlivu Sofie Podlipské na další autory. Druhou část práce tvoří analýza povídky Horymír Neumětelský, která zpracovává motiv známý ze Starých českých pověstí.
|
|
|
Hájkova kronika a Staré letopisy české
Černá, Alena M.
Odborná literatura uvádí, že mezi mnohé prameny Hájkovy Kroniky české patří kroniky ze souboru zvaného Staré letopisy české; nikdy však nebylo přesně stanoveno, o který z více než 30 dochovaných rukopisů se jedná. Na vzorku 16 zpráv o dění v době husitských válek, které se vyskytují v Hájkově kronice i ve Starých letopisech českých, jsme se pokusili stanovit pramenný text. Přímý pramen jsme nenalezli, avšak nejvíce shodných zpráv (13) shledáváme v textu R, tzv. Vratislavském, který vznikl v rozmezí let 1515-1535. Stanovení pramenného textu komplikovala možnost, že pramenný text se nedochoval, příp. že Václav Hájek užíval při své práci více než jeden text Starých letopisů českých. Práci rovněž ovlivňoval fakt, že V. Hájek byl neobvykle tvůrčí osobností, u níž se dá předpokládat, že informace z pramenů nepřejímala automaticky, nýbrž že je po jazykové i obsahové stránce přizpůsobovala a přetvářela.
|
|
|
Hájkův obraz husitské epochy
Čornej, Petr
Detailní analýza pasáží, které Václav Hájek z Libočan věnoval ve své Kronice české (1541) husitskému období, ukazuje, že katolický autor nebyl zaměřen ostře antihusitsky. Plně respektoval politické a náboženské uspořádání českého státu zrozené v letech husitské revoluce.
|
|
|
Hájek jako jazyková autorita
Koupil, Ondřej
Studie se zabývá recepcí Hájkovy Kronyky české jako textu, který působil jako jazyková autorita, vzor, který stál v hierarchii prestižních českých textů dlouho na druhém místě za biblickým překladem. Sondy rozložené od 16. století až do začátku 21. století mapují postupný ústup Hájkova textu z této pozice a z místa významné jazykové památky. Hájkova autorita jazyková se snižovala sice se zpožděním, ale podobně jako jeho autorita historická. Vztahy jednotlivých hájkovských autorit jsou schematicky naznačeny v oddíle VII. Oddíl VIII nakonec klade obecnější otázky o významu dobových jazykových autorit pro traktování a periodizaci jazykových a literárních dějin a apeluje na zkoumání jazykových kvalit Kronyky české — právě z toho důvodu, že po staletí představovala ctěný a vážený český text, prakticky i teoreticky považovaný také za významný jazykový vzor.
|
|
| |
|
|
Podoby pověsti o Oldřichovi a Boženě v českých kronikách
STEJSKALOVÁ, Jana
Cílem bakalářské práce je porovnání různých podob pověsti o Oldřichovi a Boženě ve vybraných českých kronikách. Hlavní pozornost je věnována proměně dané pověsti v kronice Kosmově, kronice tak řečeného Dalimila a v oblíbené Kronice české Václava Hájka z Libočan. Dále se pokusíme o zdůraznění některých motivů ve vztahu k dané společnosti a kulturně historickému prostředí. V neposlední řadě porovnáme jednotlivé údaje z pověsti vzhledem k doloženým historickým faktům a zdůrazníme i spekulace, které se okolo pověstí tvoří.
|
host ::
RSS.