|
|
Moja Bakalarska Práca
Moravanský, Tomáš ; Nadaud, Pierre (oponent) ; Ptáček, Jiří (vedoucí práce)
Videomeaning je druhá zo série obrazových kompozícií. Stavia na prepájaní slov a ich významov, vzájomne kreujúcich jeden rámec. V danej žánrovej verzii sú výstupom štyri postavy v jednej situácii, v jednom priestore, kde každá z nich môže fungovať ako samostatná jednotka s imanentným pozadím i ako ukážka, výsek akéhosi fiktívneho univerza, ktoré vo svojej tvorbe dlhodobo budujem. Predstavte si viac poschodový dom a na každom poschodí viacero miestností. Monochromatické priestory v celom objekte, kde sú farba a atmosféra určované svetlom a zvukom pri každej miestnosti inak. Ide o jednu z miestností, z poschodia, ktorého témou je Videomeaning. Miestnosť obývajú v tomto prípade štyri postavy, každá žije vlastným životom. Jednotlivé postavy majú pri sebe popis, bielu kartičku, na ktorej je vysvetlený ich význam v najjednoduchšej možnej forme. Sú to len ďalší obyvatelia domu. Na tomto poschodí je ich význam, mať význam. Vysvetlený význam. Prvý plán. Meno, pôvod, funkciu a materiál. Niektorým charakterom patrí samostatný priestor, iný môžu byť naopak vo väčšom počte a kladie sa dôraz skôr na kompozičný pôžitok. Skutočne každý funguje samostatne, pokiaľ nejde o jeden akt s viacerými postavami pre jeden význam. Pre tento moment som vybral príklad štyroch figúr, ktoré fungujú v oboch prípadoch.
|
|
|
"Živý obraz" a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století
Daňková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje fenoménu takzvaných živých obrazů, mezinárodně často známých pod francouzským překladem slovního spojení - tableaux vivants (v singuláru tableau vivant). Jde o typ divadelního představení a parateatrální žánr, předváděný aktéry v kostýmech, kteří na krátkou dobu strnule drží určitou pozici tak, aby se celá scéna podobala uměleckému dílu - již podle názvu nejčastěji obraz. Jako předlohy pro kompozici scény byly vybírány známé malby (dobové obecenstvo se pak bavilo jejich poznáváním a iluzí "oživlého" obrazu, kterou na něj inscenace působila), ale i sochy; někdy byly výjevy navrhovány zcela nově, například v případě takzvané apoteózy (živého obrazu určeného k oslavení určité osobnosti), či různých alegorií, v českém prostředí často s vlasteneckým podtextem. Živý obraz měl tedy mnoho podob, a také řadu nejrůznějších funkcí - zábavní, estetickou, sdělovací, či například reprezentační, související zejména se šlechtickými rody a u nás velmi výrazně s organizací Sokol. Pozornost je zaměřena na "zlatý věk" živých obrazů, tedy 19. století, a to konkrétně na jeho druhou polovinu v kontextu českého prostředí. Rozdělení do kapitol ovšem typologicky reflektuje celoevropsky realizované druhy tableaux, o kterých je vždy pojednáno nejprve obecně s uvedením reprezentativních příkladů ze světa, a...
|
|
|
"Živý obraz" a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století
Daňková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje fenoménu takzvaných živých obrazů, mezinárodně často známých pod francouzským překladem slovního spojení - tableaux vivants (v singuláru tableau vivant). Jde o typ divadelního představení a parateatrální žánr, předváděný aktéry v kostýmech, kteří na krátkou dobu strnule drží určitou pozici tak, aby se celá scéna podobala uměleckému dílu - již podle názvu nejčastěji obraz. Jako předlohy pro kompozici scény byly vybírány známé malby (dobové obecenstvo se pak bavilo jejich poznáváním a iluzí "oživlého" obrazu, kterou na něj inscenace působila), ale i sochy; někdy byly výjevy navrhovány zcela nově, například v případě takzvané apoteózy (živého obrazu určeného k oslavení určité osobnosti), či různých alegorií, v českém prostředí často s vlasteneckým podtextem. Živý obraz měl tedy mnoho podob, a také řadu nejrůznějších funkcí - zábavní, estetickou, sdělovací, či například reprezentační, související zejména se šlechtickými rody a u nás velmi výrazně s organizací Sokol. Pozornost je zaměřena na "zlatý věk" živých obrazů, tedy 19. století, a to konkrétně na jeho druhou polovinu v kontextu českého prostředí. Rozdělení do kapitol ovšem typologicky reflektuje celoevropsky realizované druhy tableaux, o kterých je vždy pojednáno nejprve obecně s uvedením reprezentativních příkladů ze světa, a...
|
|
|
Teatro salone italiano v Praze
Tillmanová, Hana ; Ottlová, Marta (vedoucí práce) ; Jakubcová, Alena (oponent)
Tato bakalářská práce vykresluje obraz jedné z nejzajímavějších vinohrad- ských arén, stálého varietního divadla, které založil italský divadelní podni- katel Eugenio Averino roku 1875. Práce částečně vychází z nečetných údajů v odborné literatuře, především se ale opírá o vlastní pramenný výzkum, zaměřený na podrobné studium inzerce a zpráv z dobových perio- dik a dochovaných divadelních plakátů a programů. Cílem práce je podat co nejpřesnější fakta o divadle samotném, o jeho repertoáru a lidech, kteří v něm účinkovali a podíleli se na jeho provozu, s důrazem na podrobné rozli- šení jednotlivých fází vývoje divadla a přihlédnutím k jeho pozici v praž- ském kulturním životě.
|
|
|
Moja Bakalarska Práca
Moravanský, Tomáš ; Nadaud, Pierre (oponent) ; Ptáček, Jiří (vedoucí práce)
Videomeaning je druhá zo série obrazových kompozícií. Stavia na prepájaní slov a ich významov, vzájomne kreujúcich jeden rámec. V danej žánrovej verzii sú výstupom štyri postavy v jednej situácii, v jednom priestore, kde každá z nich môže fungovať ako samostatná jednotka s imanentným pozadím i ako ukážka, výsek akéhosi fiktívneho univerza, ktoré vo svojej tvorbe dlhodobo budujem. Predstavte si viac poschodový dom a na každom poschodí viacero miestností. Monochromatické priestory v celom objekte, kde sú farba a atmosféra určované svetlom a zvukom pri každej miestnosti inak. Ide o jednu z miestností, z poschodia, ktorého témou je Videomeaning. Miestnosť obývajú v tomto prípade štyri postavy, každá žije vlastným životom. Jednotlivé postavy majú pri sebe popis, bielu kartičku, na ktorej je vysvetlený ich význam v najjednoduchšej možnej forme. Sú to len ďalší obyvatelia domu. Na tomto poschodí je ich význam, mať význam. Vysvetlený význam. Prvý plán. Meno, pôvod, funkciu a materiál. Niektorým charakterom patrí samostatný priestor, iný môžu byť naopak vo väčšom počte a kladie sa dôraz skôr na kompozičný pôžitok. Skutočne každý funguje samostatne, pokiaľ nejde o jeden akt s viacerými postavami pre jeden význam. Pre tento moment som vybral príklad štyroch figúr, ktoré fungujú v oboch prípadoch.
|
host ::
RSS.