|
| |
|
|
Analýza neoosmanismu a jeho působení v oblasti Západního Balkánu: Komparace Srbska a Bosny a Hercegoviny
Prestaš, Ivan ; Žíla, Ondřej (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Bakalářská práce pod názvem: Neoosmanismus a jeho působení v oblasti západního Balkánu: Komparace Srbska a Bosny a Hercegoviny analyzuje stav turecké zahraniční politiky a její postoj vůči západobalkánským státům. Cílem práce je analyzovat tureckou expanzionistickou zahraniční politiku už ne z vojenského, ale z ekonomického pohledu. Práce je rozdělena do třech částí. První část je věnována Turecku a tomu, jak se měnilo jeho postavení na regionální a světové politické scéně. Následující část práce se zabývá vývojem jak bosensko- tureckých vztahů, tak i srbsko-tureckých vztahů za posledních deset let. Poslední a nejvýznamnější kapitola analyzuje ekonomický aspekt neoosmanismu. Na základě analýzy tureckých investic do výše zmíněných západobalkánských států a dalších ekonomických parametrů (vývoz a dovoz) vyplývá, že se Turecko pomocí tzv. soft power stává významným hráčem v tomto velmi bouřlivém regionu. Za pomocí komparativní analýzy dvou případových studií bylo utvrzeno, že se ve středu zájmu ještě stále nachází Bosna a Hercegovina, která je považována spolu s Albánií za nejvýznamnějšího tureckého partnera na Balkáně. Na druhé straně ochota Srbska spolupracovat s Tureckem, která se projevuje otevíráním srbského trhu pro turecké investory, by mělo v budoucnu dosáhnout anebo i přesáhnout míru investic...
|
|
|
Analýza neoosmanismu a jeho působení v oblasti Západního Balkánu: Komparace Srbska a Bosny a Hercegoviny
Prestaš, Ivan ; Žíla, Ondřej (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Bakalářská práce pod názvem: Neoosmanismus a jeho působení v oblasti západního Balkánu: Komparace Srbska a Bosny a Hercegoviny analyzuje stav turecké zahraniční politiky a její postoj vůči západobalkánským státům. Cílem práce je analyzovat tureckou expanzionistickou zahraniční politiku už ne z vojenského, ale z ekonomického pohledu. Práce je rozdělena do třech částí. První část je věnována Turecku a tomu, jak se měnilo jeho postavení na regionální a světové politické scéně. Následující část práce se zabývá vývojem jak bosensko- tureckých vztahů, tak i srbsko-tureckých vztahů za posledních deset let. Poslední a nejvýznamnější kapitola analyzuje ekonomický aspekt neoosmanismu. Na základě analýzy tureckých investic do výše zmíněných západobalkánských států a dalších ekonomických parametrů (vývoz a dovoz) vyplývá, že se Turecko pomocí tzv. soft power stává významným hráčem v tomto velmi bouřlivém regionu. Za pomocí komparativní analýzy dvou případových studií bylo utvrzeno, že se ve středu zájmu ještě stále nachází Bosna a Hercegovina, která je považována spolu s Albánií za nejvýznamnějšího tureckého partnera na Balkáně. Na druhé straně ochota Srbska spolupracovat s Tureckem, která se projevuje otevíráním srbského trhu pro turecké investory, by mělo v budoucnu dosáhnout anebo i přesáhnout míru investic...
|
|
|
Turecká zahraniční politika vůči Sýrii v letech 2002 až 2011
Jirásek, Vojtěch ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Horák, Slavomír (oponent)
Tato práce se zabývá tureckou zahraniční politikou vůči Sýrii v letech 2002 až 2011. V tomto období v Turecku vládla Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP). Ta se oproti předchozím vládám začala více angažovat na Blízkém východě a její zahraniční politika byla často nazývána "neoosmanskou". AKP zavedla do turecké zahraniční politiky koncepty "žádné problémy se sousedy" a "strategickou hloubku". Dále Turecko v tomto období začalo více využívat "soft power". Práce tyto čtyři prvky hledá v turecké zahraniční politice vůči Sýrii. Ačkoliv turecká zahraniční politika vůči Sýrii v letech 2002 až 2011 obsahuje řadu prvků neoosmanismu, "žádných problémů se sousedy", "strategické hloubky" i "soft power", nedá se říci, že by byla řízena zcela těmito koncepty.
|
|
|
The aspects of neo-Ottomanism in the Turkish foreign policies toward Albania, Bosnia-Herzegovina and Kosovo
Nagy, Gergely ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Pikal, Kamil (oponent)
Práce se zabývá aspekty neo-Ottomanism v turecké zahraniční politiky na tři balkánské země - Albánie, Bosna a Hercegovina a Kosovo - se zaměřením na vývoj v posledním desetiletí. Turecko se stalo docela aktivní na Balkáně a v těchto zemích v posledních několika letech však tento aktivismus není bez antecendents. Tyto oblasti byly jádrem evropského území Osmanské říše, a po rozpuštění této jednotky, Turecko stále připojen zvláštní význam těchto zemí, i když během studené války byly vztahy chladič. Na druhou stranu, s pádem železné opony, vzestup AK strany vládní pozice a Ahmet Davutoglu se stal ministrem zahraničních věcí v Turecku, na Balkáně začal dostávat konkrétní "výsluní" v turecké zahraniční politiky. Nové nápady,, výrazy přístupy byly začleněny do které sebevědomý a asertivní zahraniční politiku Turecka. Nicméně, tato nová politika, jen neo-Ottomanism v mnoha případech, infered kritiky i od západu a od místních politiků na Balkáně taky. Práce si klade za cíl předělat a předělat tento výraz zvýraznění jiné, pozitivní prvky toho. Turecko politické, ekonomické, kulturní a vojenské vztahy s Albánií, Bosnou a Hercegovinou a Kosovem se vyvíjejí bezprecedentní rychlostí v těchto dnech ale Osmanská minulosti a etnické rozdíly zpochybňují v některých případech o záměrech v Turecku. Nicméně, ekonomika...
|
|
|
Geopolitický význam Turecka: perspektivy zahraniční politiky
Avdic, Adisa ; Novotná, Yvona (vedoucí práce) ; Nechvátal, Martin (oponent)
Za deset let vlády Strany spravedlnosti a rozvoje (Adalet ve Kalkinma Partisi - AKP) došlo k významné změně v turecké zahraniční politice. Tradiční koncepce, která prosazovala neutralitu a status quo, dala místo novému přístupu, který má za cíl využít veškerého potenciálu země (geografického, historického, kulturního i ekonomického). Tato nová koncepce zahraniční politiky je označována jako doktrína strategické hlubiny (Stratejik Derinlik podle stejnojmenné knihy tureckého ministra zahraničí Ahmeta Davutogla). Cílem této práce je zhodnotit novou koncepci turecké zahraniční politiky a následně na jejím základě analyzovat vztahy Turecka s vybranými státy. V práci jsou obsažena tato témata: charakter Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) v kontextu politického vývoje; Davotoglova doktrina strategické hlubiny, která se promítá v reálné politice s důrazem na politiku nulových problémů se sousedy; fungování nové zahraniční politiky Turecka ve vztahu k prioritním zemím.
|
host ::
RSS.