|
| |
|
| |
|
|
Žák s mentálním postižením v základní škole speciální a jeho perspektivy
JURÁKOVÁ, Bohuslava
Ve své bakalářské práci jsem se snažila zjistit, jaké perspektivy má žák s mentálním postižením po ukončení povinné školní docházky v základní škole speciální (dále ZŠS) a zda je vytvořen dostatek příležitostí pro jeho další vzdělávání. V teoretické části charakterizuji dítě s mentálním postižením a jednotlivé stupně mentální retardace. Zabývám se výchovou a vzděláváním žáků s mentálním handicapem, speciálním školstvím a jeho legislativou, v poslední části možnostmi dalšího vzdělávání absolventů ZŠS. Pro praktickou část bakalářské práce jsem použila kvantitativní výzkum, který byl uskutečněn v 16 základních školách speciálních v Jihočeském kraji. Zúčastnilo se ho 13 ředitelů (81%) a 97 rodičů (81%) žáků s mentálním postižením. Data a potřebné informace ke splnění cílů byly získány v rozmezí října 2008 až ledna 2009. Pro kvantitativní výzkum jsem použila především metodu dotazníků, v nichž jsem uplatnila uzavřené, polozavřené, otevřené otázky a sekundární analýzu dat. Prvním cílem výzkumu bylo zjistit zájem rodičů žáků ZŠS o další vzdělávání svých dětí. Druhý cíl byl zaměřen na to, jaká je možnost vzdělávání v praktických školách jednoletých a dvouletých a jejich dosažitelnost pro žáky ZŠS. Díky výsledkům z dotazníků pro rodiče a ředitele ZŠS se mi podařilo zjistit konkrétní informace a splnit oba stanovené cíle. Na základě těchto cílů jsem stanovila 2 hypotézy: Hypotéza č.1: Rodiče žáků ZŠ speciálních mají zájem o jejich další vzdělávání. Hypotéza č.2: Absolventi ZŠ speciálních mají vytvořen dostatek příležitostí pro další vzdělávání v praktických školách s jednoletou a dvouletou přípravou. Vyhodnocením všech získaných podkladů jsem došla k závěru, že hypotéza č. 1 byla potvrzena, neboť 81% rodičů žáků s mentálním postižením má zájem o další studium po skončení povinné školní docházky. Hypotéza č. 2 předpokládala, že absolventi ZŠS mají vytvořen dostatek příležitostí pro další vzdělávání. Z výzkumu vyplynulo, že největší překážkou pro další vzdělávání je zdravotní postižení dítěte (38%), nedostatek finančních prostředků (28%), vzdálenost školy (23%), nezájem rodičů a jiné překážky (11%) např. pobyt mimo rodinu, neschopnost dojíždět, nechuť se vzdělávat. Téměř shodné výsledky ukázal dotazník jak pro ředitele, tak i pro rodiče. Z toho vyplývá, že hypotéza č. 2 byla vyvrácena.Z výzkumu vyplývá, že rodiče žáků s mentálním postižením mají zájem o vzdělávání svého dítěte. Bohužel ale není vytvořen dostatek možností a příležitostí k dalšímu vzdělávání jejich dětí Práce by se mohla stát zdrojem informací především pro rodiče žáků s mentálním postižením. Výsledky mohou být využity jako informační materiál pro speciální pedagogy a být zpětnou vazbou pro danou školu i zřizovatele speciálních škol.
|
|
|
Vzdělávání dětí s mentálním postižením.
ŠLÉGELOVÁ, Linda
ABSTRAKT Ve své bakalářské práci jsem se věnovala mentální retardaci a vzdělávání dětí s tímto postižením. V teoretické části jsem podrobně popsala mentální retardaci, její stupně, příčiny, formy prevence a metody diagnostiky. Dále jsem se zabývala vzděláváním dětí a mládeže, kteří mají tuto chorobu diagnostikovanou, popsala jsem tedy speciální mateřské školy pro tyto děti, přípravný stupeň základní školy speciální, základní školu speciální, základní školu praktickou, praktickou školu jednoletou a dvouletou, některá střední odborná učiliště, která může mládež s tímto postižením navštěvovat, pak také celoživotní vzdělávání, jako jsou např. kurzy k doplnění vzdělání, večerní školy nebo připravovaná aktivační centra. Dále jsem se zabývala školskými poradenskými zařízeními pro děti a mládež s mentálním postižením, jako jsou Pedagogicko-psychologické poradny (PPP), Speciálně-pedagogická centra (SPC), Střediska výchovné péče (SVP) a Institut pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP). Posledním bodem teoretické části pak byla teorie vzdělávání osob s mentálním postižením, kde jsem se popisovala didaktické zásady, didaktické metody, vyučovací formy a vyučovací pomůcky, které jsou nezbytné při vzdělávání těchto osob. Popsala jsem také vytváření individuálních vzdělávacích programů, bez kterých by integrace dětí s mentálním postižením nebyla možná. Pro praktickou část mé bakalářské práce jsem zvolila kvalitativní výzkum, který byl realizován v Základní škole praktické, Základní škole speciální a Praktické škole v Mostě. Snažila jsem se zde komplexně zmapovat speciálně pedagogickou péči o žáky s mentálním postižením, popsat systém,metody a přístupy k těmto žákům. Ke sběru dat do této práce byly použity následující metody a techniky: zúčastněné pozorování, dotazníková metoda, polořízené rozhovory s rodiči žáků, kasuistiky osmi žáků a sekundární analýza dat. Hypotézy, které mi sběrem veškerých dat z práce vyplynuly, zní: H1: Školní vzdělávací programy v základních školách praktických jsou v souladu s rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání, přílohy pro žáky s lehkým mentálním postižením. H2: Školní vzdělávací programy, které zpracovaly základní školy praktické, obsahují metody a formy speciálně pedagogické péče. H3: Nadpoloviční většina učitelů není spokojena s materiálním vybavením škol.
|
host ::
RSS.