|
| |
|
|
Hraběcí rodina Wilczků na Ostravsku od roku 1714
Barvíková, Veronika ; Vlnas, Vít (vedoucí práce) ; Parkan, František (oponent)
Resumé Rodina Wilczeků se od 17. století řadila mezi nejvýznamnější šlechtické rody Těšínského a Opavského knížectví. Tento slezský rod přišel na území Těšínska již ve 14. století. Během dalších desetiletí se postupným skupování jednotlivých statků vypracovali na úroveň pozemkové vrchnosti. Také jejich skutky vykonané pro blaho Svaté říše římské byly po zásluze odměněny. Maxmilián I. udělil v roce 1506 Baltasarovi Vlčkovi dědičný titul svobodných pánů s predikátem z Dobré Zemnice a na Hlučíně. V první třetině 18. století pak jakožto uznání za působení v diplomatických, vojenských a politických službách Svaté říše římské přiděluje císař Svaté říše římské, Karel IV., Jindřichu Vilému Vlčkovi hraběcí titul. Za života hraběte Jindřicha dochází k určitému odloučení od původních slezských kořenů. Jindřich Vlček nechal poněmčit své příjmení a přijal novou podobu svého příjmení. Od 18. století se rod tedy tituluje jménem Wilczek. Rodina se poté díky jeho sňatku částečně přesídlila na hrad Kreuzenstein, který vyženil roku 1698. Od té doby je zámek v Dolním Rakousku rodinným sídlem. Posledním z rodu, ještě žijícím na území Těšínského a Opavského knížectví, byl František Josef Wilczek. Jeho syn Stanislav Wilczek a poté jeho vnuk již natrvalo opustili zdejší kraj a přesunuli své sídlo do Dolního Rakouska. Na Ostravsko...
|
|
|
Ekonomický potenciál areálu dolu Petra Bezruče ve Slezské Ostravě
Ekrtová, Markéta ; Lindner, Milan (vedoucí práce) ; Kouba, Vojtěch (oponent)
V současné době je útlum průmyslových aktivit v České republice velmi aktuálním tématem. Opuštěné průmyslové areály jsou často umístěny v zajímavých lokalitách s velkým potenciálem a nabízí se tedy otázka jak s nimi dále naložit. Na problematiku je pohlíženo perspektivou, že nefunkčních plochy se dají dále využít v rámci urbanizované struktury města a není proto třeba sídelní oblast dále rozšiřovat. Tato práce řeší ekonomický potenciál průmyslového areálu v městské zástavbě, a to areálu Dolu Petr Bezruč. V práci jsou definovány potřebné pojmy pro správné uchopení tématu. Dále jsou uvedeny možnosti přístupu k industriálním objektům a areálům, které již neslouží své primární funkci. Tyto přístupy jsou pak demonstrovány na reálných příkladech, které jsou vybrány s ohledem na řešený areál v Ostravě. Pomocí metod analýzy a komparace je navržen vhodný způsob využití areálu při zachování jeho celistvosti a možnosti jeho financování.
|
|
|
Hraběcí rodina Wilczků na Ostravsku od roku 1714
Barvíková, Veronika ; Vlnas, Vít (vedoucí práce) ; Parkan, František (oponent)
Resumé Rodina Wilczeků se od 17. století řadila mezi nejvýznamnější šlechtické rody Těšínského a Opavského knížectví. Tento slezský rod přišel na území Těšínska již ve 14. století. Během dalších desetiletí se postupným skupování jednotlivých statků vypracovali na úroveň pozemkové vrchnosti. Také jejich skutky vykonané pro blaho Svaté říše římské byly po zásluze odměněny. Maxmilián I. udělil v roce 1506 Baltasarovi Vlčkovi dědičný titul svobodných pánů s predikátem z Dobré Zemnice a na Hlučíně. V první třetině 18. století pak jakožto uznání za působení v diplomatických, vojenských a politických službách Svaté říše římské přiděluje císař Svaté říše římské, Karel IV., Jindřichu Vilému Vlčkovi hraběcí titul. Za života hraběte Jindřicha dochází k určitému odloučení od původních slezských kořenů. Jindřich Vlček nechal poněmčit své příjmení a přijal novou podobu svého příjmení. Od 18. století se rod tedy tituluje jménem Wilczek. Rodina se poté díky jeho sňatku částečně přesídlila na hrad Kreuzenstein, který vyženil roku 1698. Od té doby je zámek v Dolním Rakousku rodinným sídlem. Posledním z rodu, ještě žijícím na území Těšínského a Opavského knížectví, byl František Josef Wilczek. Jeho syn Stanislav Wilczek a poté jeho vnuk již natrvalo opustili zdejší kraj a přesunuli své sídlo do Dolního Rakouska. Na Ostravsko...
|
|
| |
host ::
RSS.