|
|
Vojenská spolupráce Ruska a Číny v letech 2000-2008: limity vzájemného sbližování
Buchar, Jan ; Svoboda, Karel (vedoucí práce) ; Horák, Slavomír (oponent)
Tématem mé bakalářské práce je analytická studie, která identifikuje limity rusko-čínské vojenské spolupráce v letech 2000 - 2008. Ve své práci se zaměřuji na tři konkrétní formy vojenské spolupráce obou státu, kterými jsou a) prodej ruské vojenské techniky do Číny, b) možnost vytvoření vojenské aliance mezi Ruskem a Čínou a c) spolupráce v oblasti vesmírných a raketových technologií. V rámci těchto tří kategorií se věnuji obsahu spolupráce v letech 2000 - 2008 a na jaká omezení narazila. V případě prodeje ruských vojenských dodávek do Číny se jedná o prodej značného množství letecké a námořní techniky. Hlavním limitem v této kategorii jsou odmítané čínské požadavky na nejmodernější ruské zbraně a vojenská letadla, protože si Rusko chce zachovat technologický náskok. V oblasti směřování rusko-čínské spolupráce k vojenské alianci došlo především k vývoji Šang-chajské organizace pro spolupráci. V jejím rámci se uskutečnilo několik společných vojenských cvičení Číny a Ruska, která začala vyvolávat podezření západních pozorovatelů, že vzniká užší rusko-čínské vojenské spojenectví. Oba státy ovšem velmi jasně prohlásily, že vojenská cvičení a Šang-chajská organizace pro spolupráci nejsou zaměřeny proti žádnému třetímu státu. Rusko a Čína si více váží vztahů se západními státy, než jeden s druhým, což je...
|
|
|
Úvahy o globálním řádu po skončení studené války: perspektiva Francise Fukuyamy a Samuela P. Huntingtona
Jurásek, Miroslav ; Veselý, Zdeněk (vedoucí práce) ; Lehmannová, Zuzana (oponent) ; Vlček, Dalibor (oponent) ; Gombár, Eduard (oponent)
Doba po skončení studené války byla velmi nejistá. Pro správné rozhodování politici museli zvažovat celou řadu scénářů predikujících možné globální trendy. Většinu těchto vizí globálního uspořádání je možné klasifikovat ve smyslu řád a anarchie. Na začátku 90. let minulého století vyšly dvě celosvětově známé knihy "Konec dějin a poslední člověk" od Francise Fukuyamy a "Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu" od Samuela P. Huntingtona, které velmi dobře zapadají do koloritu těchto úvah. Provokativní a kontroverzní teorie konec historie a střet civilizací byly mnohými odborníky kritizovány a empiricky zpochybňovány. Na druhé straně jiní je používali jako teoretická východiska pro své další analýzy. Tato disertační práce je příspěvkem do diskuse mezi odpůrci a příznivci obou teorií, když zkoumá predikční potenciál (neboli prediktabilitu) obou teorií. S využitím metodologických teoretických programů Imreho Lakatose je argumentováno, že obě teorie jsou ještě i dnes platné, protože podstata teoretických programů (neboli tvrdé jádro ve smyslu Lakatosovy metodologie) nebyla dosud vyvrácena. Zároveň obecnost tohoto jádra rovněž určuje specifické rysy a charakter obou teorií. Z tohoto důvodu jsou pro praktický význam obou teorií významnější jiné faktory, které jsou součástí tzv. vnější historie vědy. Obě teorie sice naplňují kritéria tzv. silné ideje (schopné se prosadit v praxi), které navrhl J. Mehta, přesto je možné konstatovat, že teorie střet civilizací je v tomto ohledu ještě silnější. Zvláštní povaha obou teorií je také ilustrována ve dvou případových studiích o Unii jihoamerických národů a Šanghajské organizaci pro spolupráci. Nejdříve je zdůvodněn výběr těchto případových studií, následně jsou v rámci Lakatosovy metodologie identifikovány a vysvětleny teoretické anomálie. Vzhledem k tomu, že nebyly u těchto integračních uskupení nalezeny anomálie, které by v rámci teorií konec historie a střet civilizací neměly vysvětlení, je i současnou praxí potvrzena aktuálnost zkoumaných teorií. Případové studie rovněž pomáhají lépe pochopit interpretační možnosti obou teorií.
|
|
|
Shangajská organizace pro spolupráci
Wiesner, Tomáš ; Cihelková, Eva (vedoucí práce) ; Popovová, Marie (oponent)
Práce pojednává o Šanghajské organizaci pro spolupráci. Tato organizace sdružuje Rusko, Čínu a středoasijské republiky (Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán). V první části se nachází historie organizace, její struktura a členové. V hlavní části se práce zaměřuje na bezpečnost ve Střední Asii a vliv Šanghajské organizace pro spolupráci na ní. V poslední části se věnuje pozornost ekonomické spolupráci členských států.
|
host ::
RSS.