|
|
Toscana virus development in sand flies
Rehbergerová, Markéta ; Jančářová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Hönig, Václav (oponent)
Toscana virus (TOSV) je původcem lidských meningitid, meningoencefalitid a encefalitid. Tento virus je ve Středomoří převážně během letních měsíců přenášen krev sajícím hmyzem Phlebotomus perniciosus a Ph. perfiliewi ze skupiny Phlebotominae (Diptera, Psychodidae). V předkládané diplomové práci byly studovány experimentální nákazy druhů Ph. papatasi, Ph. perniciosus, Ph. sergenti, Ph. tobbi a Sergentomyia schwetzi virovými kmeny náležejícími do dvou genetických linií TOSV (TOSV-A a TOSV-B). Nákazy TOSV-A z infekční krve byly neúspěšné u všech testovaných druhů. U druhů Ph. tobbi a Ph. sergenti popisujeme úspěšné nákazy TOSV-B z infekční krve s 59.5 % a 5.9 % nakažených jedinců, a rozšíření viru do hlavy se slinnými žlázami, které naznačuje potenciál pro přenos viru na obratlovce. Pokusy o nákazu TOSV z infekčního cukerného roztoku byly neúspěšné. Klíčová slova: Toscana virus, Phlebovirus, Phlebotominae, vektorová kompetence
|
|
|
Rod Sergentomyia a jeho role v přenosu Leishmanií
Hlavačková, Kristýna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Na území České republiky se sice flebotomové, zástupci podčeledi Phlebotominae, nevyskytují, ale už v Mediteránu je jejich fauna poměrně bohatá. Zástupce flebotomů bychom s výjimkami našli přibližně mezi 50ř s. š. a 40ř j. š. Druhy rodů Phlebotomus, Sergentomyia a Lutzomyia patří mezi medicínsky a veterinárně důležité přenašeče virových a bakteriálních onemocnění a leishmaniózy, jednoho z nejvýznamnějších protozoálních onemocnění. Od popsání první zástupce uběhlo již 321 let, ale teprve před 110 lety započala intenzivní taxonomická práce. Během let bylo vytvořeno mnoho klasifikačních systémů, především na základě dělení morfologických znaků. Ani po několika důkladných taxonomických revizích není systematika flebotomů jednoznačně vyřešena, a mnohé otázky zůstávají zejména kolem rodu Sergentomyia, který je opakovaně zmiňován v souvislosti s možným přenosem savčích leishmanií. Předložená bakalářská práce se zabývá souhrnem dosavadních taxonomických znalostí týkajících se flebotomů, zvláštní pozornost je pak věnována rodu Sergentomyia.
|
|
|
Molekulární identifikace flebotomů
Hlavačková, Kristýna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Straka, Jakub (oponent)
Předložená diplomová práce se věnuje identifikaci zástupců rodů Phlebotomus a Sergentomyia z podčeledi Phlebotominae. Druhy rodu Phlebotomus se podílí na přenosu virových a bakteriálních infekcí, spolu se zástupci novosvětského rodu Lutzomyia jsou také jedinými prokázanými přenašeči parazitických protozoí rodu Leishmania. Druhy rodu Sergentomyia přenáší prvoky sesterského rodu Sauroleishmania, který infikuje plazy, ale již dlouhou dobu se objevují spekulace o jeho možném zapojení do přenosu savčích leishmanií. Tato podezření pramení zejména z opakovaných nálezů savčích leishmanií v jejich trávicím traktu. Přesné druhové určení medicínsky důležitých zástupců hematofágního hmyzu je naprosto zásadní, mimo jiné k efektivnímu nastavení jejich kontroly. Rutinní určování flebotomů je založeno na morfologických znacích umístěných především na hlavě a genitáliích. Tyto znaky však podléhají vnitrodruhové variabilitě, jejich hodnocení vyžaduje určitou míru zkušenosti a u volně chycených jedinců mohou být poničené, což znemožňuje určení do druhu. Tato práce proto přestavuje dvě alternativy identifikace flebotomů na základě molekulárních znaků. První z nich je DNA-barcoding, přístup založený na sekvenační analýze určitého DNA markeru a jeho porovnání s databází, který se dnes již běžně používá k určování řady...
|
|
|
Srovnání metod molekulární identifikace flebotomů
Gottfried, Vítězslav ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Flebotomové jsou významní trapiči a přenašeči medicínsky a veterinárně významných virových, bakteriálních a protozoárních onemocnění, kteří se především vyskytují v subtropických a tropických oblastech celého světa. Nejvýznamnějším přenášeným onemocněním je leishmanióza. V současnosti je popsáno více než 900 druhů a poddruhů podčeledi Phlebotominae rozdělených do 32 rodů. Jejich taxonomie není dosud ustálena. Morfologická identifikace jednotlivých druhů je časově náročná, u některých druhů dokonce nemožná. Pro druhovou identifikaci flebotomů jsou proto používány molekulární metody. V této práci jsou popsány metody založené na zkoumání molekulárních struktur, případně etologických projevů flebotomů. Všechny tyto metody byly použity k druhové identifikaci flebotomů, k čemuž jsou v jednotlivých kapitolách uvedeny příklady a výhody a nevýhody jejich použití.
|
|
|
Rozlišení parous a nulliparous samic u krevsajícího nematocerního hmyzu
Mračková, Marie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Nematocera (dlouhorozí) patří mezi dvoukřídlé (Diptera), jedné z nejpočetnějších a celosvětově nejrozšířenějších skupin hmyzu. Mnozí krevsající zástupci jsou nejenom obtížní trapiči, ale i přenašeči řady nebezpečných patogenů. První část této bakalářské práce shrnuje informace o rozmnožovací soustavě, sání krve, autogenii a vývoji vajíček krevsajících zástupců, které jsou mj. nezbytné pro pochopení problematiky přenosu onemocnění. Stěžejní částí předložené práce je shrnutí poznatků a metod sloužících k rozlišení samic parních (parous; tedy těch, které již kladly) a nuliparních (nulliparous), a to u čtyř medicínsky a veterinárně důležitých skupin nematocerního hmyzu: komárů (Culicidae), muchniček (Simuliidae), flebotomů (Phlebotominae) a tiplíků (Ceratopogonidae, rod Culicoides). Znalost parity samic je důležitá pro epidemiologické i ekologické studie, protože pouze parní samice, které již sály na potencionálně nakažených hostitelích, slouží jako zdroj infekce a mohou se zapojit do přenosu patogenů. Největší pozornost je věnována čeledi Culicidae, protože právě od metod používaných u komárů se odvíjí metody i pro jiné skupiny. Některé z postupů, jako například počítání folikulárních dilatací nebo stav tracheol v ováriích, jsou používané u většiny ze studovaných skupin, jiné, jako např. zbarvení...
|
|
|
Symbiotické bakterie rodu Wolbachia u flebotomů a komárů.
Rehbergerová, Markéta ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Jančářová, Magdaléna (oponent)
Bakterie rodu Wolbachia (Proteobacteria, Rickettsiales, Rickettsiaceae) jsou maternálně dědičné intracelulární symbionty mnoha druhů členovců (Arthropoda) a filárií (Nematoda, Secernentea). Díky schopnostem wolbachií navodit u svých hostitelů reprodukční anomálie a redukovat infekci patogenními organismy a viry jsou hojně studovány. Tato bakalářská práce je souhrnem dostupných informací týkajících se interakcí bakterií rodu Wolbachia s komáry (Diptera, Culicidae) a flebotomy (Diptera, Psychodidae, Phlebotominae), přenašeči mnoha významných infekčních patogenů a možností jejich využití v kontrole přenosu těchto patogenů. Klíčová slova: Wolbachia, Phlebotominae, Culicidae, členovci přenášená onemocnění, symbióza, metoda kontroly přenašečů
|
|
|
Srovnání metod molekulární identifikace flebotomů
Gottfried, Vítězslav ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Flebotomové jsou významní trapiči a přenašeči medicínsky a veterinárně významných virových, bakteriálních a protozoárních onemocnění, kteří se především vyskytují v subtropických a tropických oblastech celého světa. Nejvýznamnějším přenášeným onemocněním je leishmanióza. V současnosti je popsáno více než 900 druhů a poddruhů podčeledi Phlebotominae rozdělených do 32 rodů. Jejich taxonomie není dosud ustálena. Morfologická identifikace jednotlivých druhů je časově náročná, u některých druhů dokonce nemožná. Pro druhovou identifikaci flebotomů jsou proto používány molekulární metody. V této práci jsou popsány metody založené na zkoumání molekulárních struktur, případně etologických projevů flebotomů. Všechny tyto metody byly použity k druhové identifikaci flebotomů, k čemuž jsou v jednotlivých kapitolách uvedeny příklady a výhody a nevýhody jejich použití.
|
|
|
Molekulární identifikace flebotomů
Hlavačková, Kristýna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Straka, Jakub (oponent)
Předložená diplomová práce se věnuje identifikaci zástupců rodů Phlebotomus a Sergentomyia z podčeledi Phlebotominae. Druhy rodu Phlebotomus se podílí na přenosu virových a bakteriálních infekcí, spolu se zástupci novosvětského rodu Lutzomyia jsou také jedinými prokázanými přenašeči parazitických protozoí rodu Leishmania. Druhy rodu Sergentomyia přenáší prvoky sesterského rodu Sauroleishmania, který infikuje plazy, ale již dlouhou dobu se objevují spekulace o jeho možném zapojení do přenosu savčích leishmanií. Tato podezření pramení zejména z opakovaných nálezů savčích leishmanií v jejich trávicím traktu. Přesné druhové určení medicínsky důležitých zástupců hematofágního hmyzu je naprosto zásadní, mimo jiné k efektivnímu nastavení jejich kontroly. Rutinní určování flebotomů je založeno na morfologických znacích umístěných především na hlavě a genitáliích. Tyto znaky však podléhají vnitrodruhové variabilitě, jejich hodnocení vyžaduje určitou míru zkušenosti a u volně chycených jedinců mohou být poničené, což znemožňuje určení do druhu. Tato práce proto přestavuje dvě alternativy identifikace flebotomů na základě molekulárních znaků. První z nich je DNA-barcoding, přístup založený na sekvenační analýze určitého DNA markeru a jeho porovnání s databází, který se dnes již běžně používá k určování řady...
|
|
|
Rozlišení parous a nulliparous samic u krevsajícího nematocerního hmyzu
Mračková, Marie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Nematocera (dlouhorozí) patří mezi dvoukřídlé (Diptera), jedné z nejpočetnějších a celosvětově nejrozšířenějších skupin hmyzu. Mnozí krevsající zástupci jsou nejenom obtížní trapiči, ale i přenašeči řady nebezpečných patogenů. První část této bakalářské práce shrnuje informace o rozmnožovací soustavě, sání krve, autogenii a vývoji vajíček krevsajících zástupců, které jsou mj. nezbytné pro pochopení problematiky přenosu onemocnění. Stěžejní částí předložené práce je shrnutí poznatků a metod sloužících k rozlišení samic parních (parous; tedy těch, které již kladly) a nuliparních (nulliparous), a to u čtyř medicínsky a veterinárně důležitých skupin nematocerního hmyzu: komárů (Culicidae), muchniček (Simuliidae), flebotomů (Phlebotominae) a tiplíků (Ceratopogonidae, rod Culicoides). Znalost parity samic je důležitá pro epidemiologické i ekologické studie, protože pouze parní samice, které již sály na potencionálně nakažených hostitelích, slouží jako zdroj infekce a mohou se zapojit do přenosu patogenů. Největší pozornost je věnována čeledi Culicidae, protože právě od metod používaných u komárů se odvíjí metody i pro jiné skupiny. Některé z postupů, jako například počítání folikulárních dilatací nebo stav tracheol v ováriích, jsou používané u většiny ze studovaných skupin, jiné, jako např. zbarvení...
|
|
|
Rod Sergentomyia a jeho role v přenosu Leishmanií
Hlavačková, Kristýna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Na území České republiky se sice flebotomové, zástupci podčeledi Phlebotominae, nevyskytují, ale už v Mediteránu je jejich fauna poměrně bohatá. Zástupce flebotomů bychom s výjimkami našli přibližně mezi 50ř s. š. a 40ř j. š. Druhy rodů Phlebotomus, Sergentomyia a Lutzomyia patří mezi medicínsky a veterinárně důležité přenašeče virových a bakteriálních onemocnění a leishmaniózy, jednoho z nejvýznamnějších protozoálních onemocnění. Od popsání první zástupce uběhlo již 321 let, ale teprve před 110 lety započala intenzivní taxonomická práce. Během let bylo vytvořeno mnoho klasifikačních systémů, především na základě dělení morfologických znaků. Ani po několika důkladných taxonomických revizích není systematika flebotomů jednoznačně vyřešena, a mnohé otázky zůstávají zejména kolem rodu Sergentomyia, který je opakovaně zmiňován v souvislosti s možným přenosem savčích leishmanií. Předložená bakalářská práce se zabývá souhrnem dosavadních taxonomických znalostí týkajících se flebotomů, zvláštní pozornost je pak věnována rodu Sergentomyia.
|
host ::
RSS.