|
|
Problém filosofie v arabském středověkém myšlení
Šenk Kopecká, Pavlína ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Semrádová, Ilona (oponent) ; Kalábová, Helena (oponent)
Středověká filozofie v arabském prostředí usilovala o harmonizaci řeckého dědictví s náboženskou tradicí. Proti těmto snahám s cílem obrany náboženství před filozofy velmi ostře vystupovali mnozí vládci, učenci a teologové. Postavení filozofů v arabském světě proto nebylo jednoduché. Mnozí museli své teze skrývat mezi řádky vědeckých spisů a vyhýbat se veřejnému filozofování. Vedle nepřátelského prostředí určovalo místo filozofie v tehdejší společnosti také mezi učenci všeobecně sdílené přesvědčení o škodlivosti filozofických názorů prezentovaných nepřipravenému posluchači a rozvoj arabské mystiky. Práce má za cíl zmapovat hlavní přístupy tehdejších filozofů reagujících na problematické postavení filozofie v arabském světě. Stěžejní bude pojetí Ibn Bádždži, který se ve své filozofii osamoceného snaží velmi důrazně spojit obec s životem filozofa a nabízí tak v arabské filozofii nové pojetí role filozofa ve společnosti. Klíčová slova Ibn Bádždža, Řízení osamoceného, al-Fárábí, Aforismy státníkovy, Aristotelés, Etika Nikomachova, Platón, Ústava, politická filozofie, mystika, etika, filozof, ctnost, obec, plevel, poznání, řízení, blaženost
|
|
|
Logos v Aristotelově eitce
Adamec, Jaromír ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Diplomová práce "Logos v Aristotelově etice" si klade za cíl interpretovat význam termínu "logos" v Aristotelově díle "Etika Nikomachova". Základním metodickým východiskem je strukturalistický předpoklad, že význam pojmu je určen jeho vztahy s dalšími pojmy užitými v daném textu, a s tím související předpoklad jednoty významu pojmu "logos". Vlastní interpretace nejprve zachycuje strukturu užití některých významných pojmů, především vztah člověka jako jedince a společnosti, dále pojmy dobra, skutečnosti a možnosti, pravdivého a zdánlivého a přirozenosti. Komplementárně k těmto pojmům je potom v druhé části práce prozkoumána struktura užití pojmu "logos". Jistým svorníkem všech těchto zkoumání jsou závěrečné kapitoly o ctnosti a jednání. Strukturním rozborem uvedených pojmů je vykázána svébytná rovina existence, terminologicky zachycená jako "lidství", o jejíž existenci v Aristotelově pojetí etiky jde. V horizontálním směru má lidství pól individuální a pól sociální, ve vertikálním směru je svébytnou rovinou skutečnosti mezi božstvím, ke kterému se vztahuje, a zvířeckostí, do které hrozí upadnout. Logos je potom jakýmsi substrátem lidství, který člověku umožňuje explicitně se vztahovat ke své existenci jakožto člověka. Pojem logu ve svých různých významových odstínech odráží povahu lidské existence...
|
host ::
RSS.