|
|
Gigantismus u hmyzu a dalších členovců během paleozoika
Pecharová, Martina ; Prokop, Jakub (vedoucí práce) ; Knor, Stanislav (oponent)
Gigantismus u hmyzu a jiných členovců byl v geologické historii nejvíce patrný v pozdním paleozoiku.Vysvětlením tohoto jevu se mimo jiné zabývá také hypotéza limitace kyslíkem. Gigantismus karbonského hmyzu měl pravděpodobně přímou souvislost s vyšší koncentrací kyslíku v atmosféře, protože efektivita hmyzího tracheálního systému a v návaznosti i možnost dorůst velkých rozměrů, jsou závislé na obsahu dostupného kyslíku. Dalším faktem, který hypotézu podporuje, je vymření a nebo změna gigantických forem koncem permu, kdy koncentrace atmosférického kyslíku prudce poklesla. V této práci jsou dále popsány ekologické vztahy členovců pozdního paleozoika, které nepochybně souvisí s evolucí gigantických forem. Gigantismus v tomto období tak vznikl souhrou několika faktorů souvisejících až s globálními cykly prvků. V další části jsou představeni gigantičtí zástupci paleozoických skupin hmyzu i jiných členovců. Poslední část je věnována popisu fyziologických experimentů souvisejících s daným tématem.
|
|
|
Karyotypová variabilita stonožkovců (Myriapoda)
Kášová, Adéla ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Dolejš, Petr (oponent)
Bakalářská práce pojednává o diploidních počtech chromozomů, jejich morfologii a chromozomovém mechanismu určení pohlaví u čtyřech tříd podkmene Myriapoda. Pozornost je zároveň věnována vzájemným fylogenetickým vztahům v rámci podkmene. Přehled literatury ukazuje míru prozkoumanosti cytogenetických charakteristik u jednotlivých tříd, která je zejména ve třídách Pauropoda a Symphyla stále velmi nízká a v rámci třídy Diplopoda je stále ještě velké množství řádů, kde nám tyto informace zcela chybí. Cytogenetické analýzy odhalily celkové rozpětí počtu chromozomů pro: Pauropoda 2n = 12 - 27, Symphyla 2n = 11 - 18, Chilopoda 2n = 14 - 54 a Diplopoda 2n = 8 - 30. V rámci všech čtyř tříd se vyskytují jak morfologicky nediferencované pohlavní chromozomy, tak systémy typu XX/XY a XX/X0. Navíc je u řádu Spirostreptida uváděný i systém X1X1X2X2/X1X20. Pouze u malého množství druhů z řádů Glomerida, Calipodida, Julida, Spirostreptida a Lithobiomorpha a čeledi Scutigerellidae se podařilo identifikovat výskyt NORů. V práci se také podařilo identifikovat některé neshody mezi údaji různých prací, kdy se ukazuje, že zejména některé starší studie byly postaveny na špatném pozorování chromozomů v karyotypu. Klíčová slova: Myriapoda, Pauropoda, Symphyla, Chilopoda, Diplopoda, chromozomy, karyotyp, fylogeneze, variabilita
|
|
|
Gigantismus u hmyzu a dalších členovců během paleozoika
Pecharová, Martina ; Prokop, Jakub (vedoucí práce) ; Knor, Stanislav (oponent)
Gigantismus u hmyzu a jiných členovců byl v geologické historii nejvíce patrný v pozdním paleozoiku.Vysvětlením tohoto jevu se mimo jiné zabývá také hypotéza limitace kyslíkem. Gigantismus karbonského hmyzu měl pravděpodobně přímou souvislost s vyšší koncentrací kyslíku v atmosféře, protože efektivita hmyzího tracheálního systému a v návaznosti i možnost dorůst velkých rozměrů, jsou závislé na obsahu dostupného kyslíku. Dalším faktem, který hypotézu podporuje, je vymření a nebo změna gigantických forem koncem permu, kdy koncentrace atmosférického kyslíku prudce poklesla. V této práci jsou dále popsány ekologické vztahy členovců pozdního paleozoika, které nepochybně souvisí s evolucí gigantických forem. Gigantismus v tomto období tak vznikl souhrou několika faktorů souvisejících až s globálními cykly prvků. V další části jsou představeni gigantičtí zástupci paleozoických skupin hmyzu i jiných členovců. Poslední část je věnována popisu fyziologických experimentů souvisejících s daným tématem.
|
|
|
Epigeická fauna v požářišti revíru Bzenec (LS Strážnice)
Prágr, Jakub
Cílem práce bylo zjistit aktuální stav epigeické fauny na velkoplošném požářišti (165 ha) v prvním vegetačním období po požáru v lokalitě Bzenec (LS Strážnice). Ke zjištění stavu epigeonu bylo použito zemních pastí umístěných na stanovištích po požáru odlesněných a porostů ponechaných po požáru přirozenému sukcesnímu vývoji v diferencovaném věku a paralelně do porostů nezasažených. Odchyceno bylo 16267 exemplářů 226 druhů převážně epigeické fauny. Dopady požárem a těžbou změněných stanovištních podmínek byly blíže analyzovány pro taxony Carabidae, Araneae, Opiliones a Myriapoda. Mezi požárem ovlivněnými a neovlivněnými stanovišti se projevil rozdíl ve druhovém složení epigeické fauny. Důležitými faktory, které vyvolaly změny ve vývoji a složení fauny po požáru, byly světlostní podmínky, vlhkost a trofické zdroje stanoviště. U druhů Pterostichus quadrifoveolatus (Carabidae) a Xerolycosa nemoralis (Araneae) byla prokázána jejich preference k požárem narušeným lokalitám. Druhy Carabus violaceus (Carabidae) nebo Harpactea rubicunda (Araneae) byly vázány především na stanoviště požárem nezasažená.
|
host ::
RSS.