|
|
Potravní ekologie netopýra velkého (Myotis myotis)
Bendová, Barbora ; Andreas, Michal (vedoucí práce) ; Bartonička, Tomáš (oponent)
V roce 2012 byla sledována potravní ekologie u tří samců netopýra velkého (Myotis myotis), obývajících individuální úkryty uvnitř silničního mostu u Bernartic, a nejbližší mateřské kolonie téhož druhu v obci Senožaty (okres Pelhřimov). V období dubna do září bylo v Senožatech provedeno 14 sběrů, v intervalech přibližně 14 dnů, v podobných intervalech bylo v mostu u Bernartic u každého samce provedeno 8 sběrů v období od května do září. Z každého sběru bylo následně pomocí tradiční metody preparace trusu analyzováno 20 vzorků (pelet) a celkově bylo od všech netopýrů analyzováno 760 vzorků, z toho 280 od mateřské kolonie a 480 od samců. Na základě analýzy bylo zjištěno složení potravy jednotlivých netopýrů a kolonie, kde byl sledován celkový charakter potravní niky netopýra velkého, sezónní dynamika v potravě, mezipohlavní rozdíly a individuální rozdíly mezi samci. Netopýr velký se ukázal z pohledu strategie lovu jako pozemní sběrač, v jehož potravě dominovali větší Coleoptera, z nichž zcela převažující složkou byli velcí, nelétaví, převážně lesní Carabidae, doplnění středními a menšími druhy této čeledi. Z ostatních kategorií se pak významněji objevily složky Tipulidae, Geotrupidae, Orthoptera (Tettigoniidae), Araneida a dravé larvy Coleoptera (patrně též Carabidae). Celkem bylo v potravě detekováno...
|
|
|
Eko-etologické aspekty rozmnožování netopýra velkého (Myotis myotis Borkhausen, 1797)
Porteš, Michal ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Benda, Petr (oponent)
V rámci řádu letounů (Chiroptera) existuje velká variabilita v potravních, úkrytových i sociálních strategiích. Nejrozšířenějším párovacím systémem je polygamie, přičemž převládá systém resource-defence polygyny, kdy obhajovaným zdrojem je úkryt s teritoriem nebo samice harému. Z dalších častějších párovacích systémů se vyskytuje sezónní seskupení více samic a samců v tzv. swarming sites. Relativní nespecializovanost umožnila rodu Myotis téměř kosmopolitní rozšíření a znamenala obsazení velkého množství biotopů. M. myotis a M. blythii/oxygnathus jsou kryptickými druhy, jež se ale morfologicky, biogeograficky a ekologicky dají odlišit. M. myotis je ve střední Evropě synantropním druhem a recentně začal také využívat dálničních mostů jako úkrytů, zejména v podzimním období. Sezónní organizace populace M. myotis odpovídá cyklu mírného pásma. Na rozdílné teplotní podmínky v úkrytech letních kolonií netopýři reagují změnami uspořádání kolonie, jež je upravováno podle teplotního optima. Mezi samicemi a mláďaty v mateřských koloniích probíhá intenzivní komunikace stejně jako mezi samci a samicemi v pářících úkrytech. Ačkoliv je M. myotis v Evropě intenzivně zkoumaným druhem, párovací systémy a etologie rozmnožování společně s akustickou komunikací mezi oběma pohlavími jsou stále nedostatečně prozkoumanými...
|
|
|
Mikrostruktura tribosfénického moláru - srovnávací analýza
ŠPOUTIL, František
Předkládaná doktorandská disertační práce se zabývá studiem tribosfénického moláru, klíčové to apomorfie savců, a to hlavně ze strukturního a vývojového hlediska jeho sklovinového pláště. Jako hlavní modelový druh nám sloužil netopýr velký (Myotis myotis). Cíle této práce jsou: (1) popsat detailně strukturu a mikrostrukturu skloviny tribosfénického moláru; (2) porovnat ji s jednohrbolkovými zuby téže dentice; (3) popsat proces mineralizace a maturace skloviny u insektivorní dentice; (4) popsat pozdní odontogenesi molárů tribosfénické dentice, její provázanost s maturací skloviny a způsob, jakým je dosaženo okluze.
|
host ::
RSS.