|
|
Ostře sledované vlaky: od povídky Kain k novele, od novely k oscarovému filmu a k divadelním adaptacím
Frank, Lukáš ; Novotný, David Jan (vedoucí práce) ; Maňák, Vratislav (oponent)
Diplomová práce Ostře sledované vlaky: od povídky Kain k novele, od novely k oscarovému filmu a k divadelním adaptacím mapuje cestu existenciální povídky Kain Bohumila Hrabala, přes novelu Ostře sledované vlaky, oscarový film stejného názvu až k divadelním adaptacím, které byly zdramatizovány různými lidmi. Do práce je zahrnut i mediální ohlas a porovnání podobnosti knih, filmu a inscenací. První část práce se zabývá teoretickým vymezením literárních žánrů, konkrétně povídky a novely. Ze žurnalistických žánrů je teoreticky popsána recenze a kritika. Definována je filmová a divadelní adaptace a popsána dramatická stavba filmového díla. Druhá část představuje život a dílo spisovatele Bohumila Hrabala a je podrobněji zkoumán jeho osobitý styl psaní. Další části jsou věnovány vždy konkrétnímu médiu, které text nese. Nejprve je analyzován text existenciální povídky Kain, následuje novela Ostře sledované vlaky včetně mediálního ohlasu v dobovém tisku, na tu navazuje oscarový film Ostře sledované vlaky, jehož součástí je i životopis režiséra Jiřího Menzela a kapitola věnovaná samotnému předávání Oscarů. V závěru těchto kapitol je srovnání knižní předlohy s filmem. Jako poslední je popsán vznik divadelní inscenace Ostře sledovaných vlaků, jsou zmíněny všichni autoři dramatizace a divadla, která představení...
|
|
|
Divadlo Na zábradlí v období od odchodu Jana Grossmana do příchodu Evalda Schorma
Fialová, Daniela ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá Divadlem Na zábradlí v období od odchodu režiséra Jana Grossmana v roce 1968 do příchodu režiséra Evalda Schorma v roce 1976. Práce nejprve shrnuje společenskou a politickou situaci po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a dává ji do kontextu se situací v kultuře. Následně je shrnuto prvních deset let existence Divadla Na zábradlí a popsány příčiny odchodu uměleckého šéfa Jana Grossmana. Hlavní část práce se věnuje dramaturgii divadla v letech 1968-1976 a osobnostem, které v té době v divadle působily. Jednalo se zejména o Jaroslava Gillara, Jaroslava Chundelu a filmové režiséry Jiřího Menzela, Juraje Herze, Jiřího Krejčíka, Jaromila Jireše a Evalda Schorma. Prostřednictvím dobových kritik je vytvářen obraz této pražské scény v nelehkém období českých dějin. Léta 1976-1978 (doba do emigrace Jaroslava Chundely) jsou pak popsána téměř telegraficky pro úplné zdokumentování tohoto období.
|
|
|
Film a režim. Oficiální a neoficiální reflexe normalizační filmové tvorby
Shehatová, Amira ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Ve své bakalářské práci se věnuji reflexi vybraných normalizačních filmů Věry Chytilové a Jiřího Menzela v oficiálním i neoficiálním tisku. Nezabývám se vlastními filmy, ale reakcemi na ně v denících a samizdatových a exilových periodikách. Nejprve nastíním dobový historický a společenský kontext. Dále se věnuji tomu, jaké mělo pozměněné politické uspořádání vliv na oficiální kulturu a média. Poté pokračuji popisem alternativní kultury, do které spadá i vydávání samizdatových periodik. K úplnému obrazu zařazuji i texty z exilových časopisů. V dalších dvou kapitolách podrobněji rozebírám konkrétní texty. Především mě zajímalo, jak kritici ze svých různých ideových, společenských i geografických pozic vnímají stejné filmy. Na čem se shodnou a kdy jsou naopak jejich názory úplně odlišné. Klíčová slova: film, normalizace, samizdat, exil, Věra Chytilová, Jiří Menzel
|
|
|
Film a režim. Oficiální a neoficiální reflexe normalizační filmové tvorby
Shehatová, Amira ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Ve své bakalářské práci se věnuji reflexi vybraných normalizačních filmů Věry Chytilové a Jiřího Menzela v oficiálním i neoficiálním tisku. Nezabývám se vlastními filmy, ale reakcemi na ně v denících a samizdatových a exilových periodikách. Nejprve nastíním dobový historický a společenský kontext. Dále se věnuji tomu, jaké mělo pozměněné politické uspořádání vliv na oficiální kulturu a média. Poté pokračuji popisem alternativní kultury, do které spadá i vydávání samizdatových periodik. K úplnému obrazu zařazuji i texty z exilových časopisů. V dalších dvou kapitolách podrobněji rozebírám konkrétní texty. Především mě zajímalo, jak kritici ze svých různých ideových, společenských i geografických pozic vnímají stejné filmy. Na čem se shodnou a kdy jsou naopak jejich názory úplně odlišné. Klíčová slova: film, normalizace, samizdat, exil, Věra Chytilová, Jiří Menzel
|
|
|
Divadlo Na zábradlí v období od odchodu Jana Grossmana do příchodu Evalda Schorma
Fialová, Daniela ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá Divadlem Na zábradlí v období od odchodu režiséra Jana Grossmana v roce 1968 do příchodu režiséra Evalda Schorma v roce 1976. Práce nejprve shrnuje společenskou a politickou situaci po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a dává ji do kontextu se situací v kultuře. Následně je shrnuto prvních deset let existence Divadla Na zábradlí a popsány příčiny odchodu uměleckého šéfa Jana Grossmana. Hlavní část práce se věnuje dramaturgii divadla v letech 1968-1976 a osobnostem, které v té době v divadle působily. Jednalo se zejména o Jaroslava Gillara, Jaroslava Chundelu a filmové režiséry Jiřího Menzela, Juraje Herze, Jiřího Krejčíka, Jaromila Jireše a Evalda Schorma. Prostřednictvím dobových kritik je vytvářen obraz této pražské scény v nelehkém období českých dějin. Léta 1976-1978 (doba do emigrace Jaroslava Chundely) jsou pak popsána téměř telegraficky pro úplné zdokumentování tohoto období.
|
host ::
RSS.