|
|
Vnitřní struktura balkánského refugia na modelu Erinaceus roumanicus
Eliášová, Kristýna ; Černá Bolfíková, Barbora (vedoucí práce) ; Zemanová, Barbora (oponent)
Tato práce byla zaměřená na popis prostorové distribuce genetické variability ježka východního (E. roumanicus) zejména v rámci Balkánského poloostrova a střední Evropy, neboť tyto oblasti jsou klíčové pro pochopení vlivů pleistocénních oscilací klimatu na genetickou architekturu druhu. Na základě této prostorové distribuce byly vytvořeny hypotézy ohledně možné strukturovanosti balkánského refugia. K analýze bylo použito celkem 260 jedinců a 9 mikrosatelitových lokusů. S pomocí postupů krajinné a populační genetiky bylo identifikováno několik možných izolovaných subpopulací v rámci zkoumaného areálu. Unikátní se ukázala být populace původem z Kréty, ovlivněná patrně mechanismy ostrovní evoluce. Výrazněji odlišná od zbytku areálu se jeví také populace z České republiky, nacházející se v sekundární kontaktní zóně s druhem E. europeaus, kde se mohou projevovat mezidruhové interakce a případná introgrese. V oblasti Rumunska a oblasti jihu Balkánského poloostrova byly identifikovány největší genetické distance mezi jedinci, související s výskytem geografických bariér a možnou přítomností glaciálního subrefugia. Další identifikované subpopulace pocházely z oblasti Slovenska a Maďarska, Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny, Rumunska a jihu Balkánského poloostrova. Klíčová slova: Balkánský...
|
|
|
Ježci jako hostitelé členovci přenášených zoonotických patogenů v Evropě
Klimešová, Běla ; Majerová, Karolina (vedoucí práce) ; Hönig, Václav (oponent)
V Evropě se vyskytují především dva druhy ježků - ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (E. roumanicus). Oba tyto druhy jsou rezervoárovými hostiteli vektory přenášených zoonotických patogenů. Jako vektoři slouží různí ektoparazité - klíšťata, blechy a komáři. Nejdůležitějšími z ektoparazitů, kteří mohou být přenašeči ježčích patogenů na člověka, jsou klíšťata Ixodes ricinus a I. hexagonus, méně důležitá je pak blecha Archaeopsylla erinacei. U ježků bylo detekováno široké spektrum virů a bakterií: virus Ťahyňa, virus klíšťové encefalitidy, Anaplasma phagocytophilum, Bartonella spp., Borrelia spp. či Neoehrlichia mikurensis. Zdá se, že v případě viru klíšťové encefalitidy jsou ježci rezervoárovými hostiteli, u ostatních popsaných patogenů není role ježků v jejich životním cyklu jednoznačně potvrzena. Přesto můžeme na základě dostupných informací říct, že ježci mohou být zdrojem vektory přenášených původců závažných lidských onemocnění. Význam ježků jako rezervoárů je navíc umocněn tím, že jejich populace jsou v urbánním prostředí relativně početné. Z předložené literární rešerše vyplývá, že spektrum patogenů se u obou studovaných druhů ježků liší jen velmi málo, navíc jsou tyto rozdíly pravděpodobně způsobeny nevyváženým výzkumem tohoto tématu u jednotlivých druhů hostitelů. Klíčová...
|
|
|
Vnitřní struktura balkánského refugia na modelu Erinaceus roumanicus
Eliášová, Kristýna ; Černá Bolfíková, Barbora (vedoucí práce) ; Zemanová, Barbora (oponent)
Tato práce byla zaměřená na popis prostorové distribuce genetické variability ježka východního (E. roumanicus) zejména v rámci Balkánského poloostrova a střední Evropy, neboť tyto oblasti jsou klíčové pro pochopení vlivů pleistocénních oscilací klimatu na genetickou architekturu druhu. Na základě této prostorové distribuce byly vytvořeny hypotézy ohledně možné strukturovanosti balkánského refugia. K analýze bylo použito celkem 260 jedinců a 9 mikrosatelitových lokusů. S pomocí postupů krajinné a populační genetiky bylo identifikováno několik možných izolovaných subpopulací v rámci zkoumaného areálu. Unikátní se ukázala být populace původem z Kréty, ovlivněná patrně mechanismy ostrovní evoluce. Výrazněji odlišná od zbytku areálu se jeví také populace z České republiky, nacházející se v sekundární kontaktní zóně s druhem E. europeaus, kde se mohou projevovat mezidruhové interakce a případná introgrese. V oblasti Rumunska a oblasti jihu Balkánského poloostrova byly identifikovány největší genetické distance mezi jedinci, související s výskytem geografických bariér a možnou přítomností glaciálního subrefugia. Další identifikované subpopulace pocházely z oblasti Slovenska a Maďarska, Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny, Rumunska a jihu Balkánského poloostrova. Klíčová slova: Balkánský...
|
host ::
RSS.