|
|
Pokoncilní obnova trvalého diakonátu. Dějiny - teologie - spiritualita
Seifert, David ; Kohut, Pavel Vojtěch (vedoucí práce) ; Opatrný, Aleš (oponent) ; Opatrný, Michal (oponent)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Katedra teologické etiky a spirituální teologie ThLic.Mgr. Ing. David Seifert POKONCILNÍ OBNOVA TRVALÉHO DIAKONÁTU DĚJINY - TEOLOGIE - SPIRITUALITA Disertační práce Resumé Vedoucí disertační práce ThLic. Vojtěch Kohut Th.D. PRAHA 2011 2 OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 2 RESUMÉ.................................................................................................................................... 3 Seznam pramenů a literatury.................................................................................................... 15 3 RESUMÉ Je tomu již více než čtyřicet let, co papež Pavel VI. umožnil podle rozhodnutí otců Druhého vatikánského koncilu obnovu diakonátu jako vlastního a trvalého hierarchického stupně (srov. LG 29b). Ekleziologická obnova koncilu zároveň ukázala určitou omezenost teologie církevních služeb, která se od začátku 2. tisíciletí stala výhradně teologií kněžství. A přesto hledání specifického profilu obnoveného diakonátu v katolické církvi ještě probíhá jak na rovině zkušenosti (tedy "experimentováním s věcí samou", jak vyžadoval Yves Congar), tak na rovině teologické reflexe. Pokud se týká specifické...
|
|
|
Diakonická práce. Stručný nástin historie diakonie, České Diakonie a Diakonie Českobratrské církve evangelické.
Dolanská, Jiřina ; Beneš, Ladislav (vedoucí práce) ; Hanych, Pavel (oponent)
Diakonie jako jedna z nejdůležitějších služeb v sobě nese pomoc potřebným a duchovní podporu. Tato služba již byla zřízena v rané církvi, zaměřovala se na oblast hmotnou i duchovní. Diplomová práce Diakonická práce s podtitulem Stručný nástin historie diakonie, České Diakonie a Diakonie Českobratrské církve evangelické popisuje diakonii z pohledu Nového zákona, kde se stává pomocí bližnímu s motivací víry, tj. ve smyslu následování Ježíše Krista. V dalších částech je diakonie popsána od dob rané církve až po reformaci. Následují počátky diakonie v Čechách, význam Kaiserswerthskému ústavu v Německu, v němž studovaly české dívky a některé z nich své znalosti z péče o nemocné i z výchovné práce pak uplatňovaly v rámci diakonické činnosti v českých zemích. Mnohé však zůstaly v zahraničí. O vznik první diakonické opatrovny, dívčí školy nebo sirotčince v Krabčicích, kolébce diakonie v Čechách, se významně zasloužil farář Václav Šubert. Jemu a dvěma našim prvním diakonkám, Marii Karafiátové a Eleonoře Kašparové, je v práci věnováno více prostoru. V další části je podrobně popsán historický vývoj České Diakonie od jejího založení v roce 1903 až do podzimu roku 1952. Závěrečná část diplomové práce se věnuje Diakonii Českobratrské církve evangelické, která byla obnovena v červnu 1989 a navázala na Českou Diakonii.
|
|
|
Pokoncilní obnova trvalého diakonátu. Dějiny - teologie - spiritualita
Seifert, David ; Kohut, Pavel Vojtěch (vedoucí práce) ; Opatrný, Aleš (oponent) ; Opatrný, Michal (oponent)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Katedra teologické etiky a spirituální teologie ThLic.Mgr. Ing. David Seifert POKONCILNÍ OBNOVA TRVALÉHO DIAKONÁTU DĚJINY - TEOLOGIE - SPIRITUALITA Disertační práce Resumé Vedoucí disertační práce ThLic. Vojtěch Kohut Th.D. PRAHA 2011 2 OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 2 RESUMÉ.................................................................................................................................... 3 Seznam pramenů a literatury.................................................................................................... 15 3 RESUMÉ Je tomu již více než čtyřicet let, co papež Pavel VI. umožnil podle rozhodnutí otců Druhého vatikánského koncilu obnovu diakonátu jako vlastního a trvalého hierarchického stupně (srov. LG 29b). Ekleziologická obnova koncilu zároveň ukázala určitou omezenost teologie církevních služeb, která se od začátku 2. tisíciletí stala výhradně teologií kněžství. A přesto hledání specifického profilu obnoveného diakonátu v katolické církvi ještě probíhá jak na rovině zkušenosti (tedy "experimentováním s věcí samou", jak vyžadoval Yves Congar), tak na rovině teologické reflexe. Pokud se týká specifické...
|
|
|
Počátky hierarchického uspořádání v rané církvi
PŘIBYL, Stanislav
Téma služeb a úřadů v církvi vždy přitahovalo pozornost teologů a služebníků církve. Raná církev vykazuje velikou rozmanitost organizačních modelů. Pro zkoumání této problematiky se jeví vhodné soustředit pozornost nejprve na charismatické jevy v rané církvi. V listu Efesanům stojí proroci po boku apoštolů jako ti, kdo spoluutvářeli samotné základy církevního učení. Podle Lukášových Skutků doprovází vkládání rukou zprostředkování Ducha při předávání rozmanitých církevních služeb. V Pavlových listech je mnoho seznamů duchovních darů, z nichž některé se přeměňovaly v trvalé úřady, jako například vedení nebo vyučování. Raní křesťané obzvláště vysoko cenili charisma mučednictví, zejména svých pastýřů. Putující proroci rovněž požívali vysoké úcty. Jejich výroky pronášené v extatických momentech se považovaly za vnuknuté Duchem svatým. Putující misionáři však představovali rovněž potenciální nebezpečí šíření herezí. Vedoucí úlohu v církvi však měli především apoštolové jako představitelé jediného úřadu, ustaveného samotným Pánem. Především Lukáš redukuje počet apoštolů na pouhých Dvanáct, zatímco Pavel se dovolává svého vlastního apoštolátu jako jim rovného. Vedle toho lze nalézt v rané církvi rovněž širší pojetí apoštolátu, totiž jako misie. V židokřesťanském prostředí církev napodobila výkon služby starších, známý ze synagogálního života. V pastorálních epištolách jsou presbyteři jmenováni spolu s biskupy a jáhny jako vedoucí církví. V listech Ignáce z Antiochie z počátku druhého století se již zmiňuje trojstupňová hierarchie, tj. jáhnové, presbyteři a jediný biskup. Tento typ monarchického episkopátu se brzy stal převládajícím v průběhu dalších dějin církve.
|
|
|
Diakonie v byzantské tradici
SLYVOTSKA, Nataliya
Práce se zabývá pojetím diakonie a službou diákona v byzantské tradici. První část pojednává o diakonii v Novém zákoně. Druhá část je zaměřena na dějinný vývoj Byzantské říše a byzantského obřadu. Paralelně je sledován vývoj diakonie z hlediska charitativního, správního a liturgického, kdy začíná převládat liturgický aspekt diakonie. Třetí část seznamuje s liturgiemi (mšemi) v byzantské tradici se zřetelem k liturgii sv. Jana Zlatoústého. Čtvrtá část analyzuje službu diákona při liturgii sv. Jana Zlatoústého a zdůrazňuje jeho nezastupitelnou úlohu.
|
host ::
RSS.