|
|
Rozlišení parous a nulliparous samic u krevsajícího nematocerního hmyzu
Mračková, Marie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Nematocera (dlouhorozí) patří mezi dvoukřídlé (Diptera), jedné z nejpočetnějších a celosvětově nejrozšířenějších skupin hmyzu. Mnozí krevsající zástupci jsou nejenom obtížní trapiči, ale i přenašeči řady nebezpečných patogenů. První část této bakalářské práce shrnuje informace o rozmnožovací soustavě, sání krve, autogenii a vývoji vajíček krevsajících zástupců, které jsou mj. nezbytné pro pochopení problematiky přenosu onemocnění. Stěžejní částí předložené práce je shrnutí poznatků a metod sloužících k rozlišení samic parních (parous; tedy těch, které již kladly) a nuliparních (nulliparous), a to u čtyř medicínsky a veterinárně důležitých skupin nematocerního hmyzu: komárů (Culicidae), muchniček (Simuliidae), flebotomů (Phlebotominae) a tiplíků (Ceratopogonidae, rod Culicoides). Znalost parity samic je důležitá pro epidemiologické i ekologické studie, protože pouze parní samice, které již sály na potencionálně nakažených hostitelích, slouží jako zdroj infekce a mohou se zapojit do přenosu patogenů. Největší pozornost je věnována čeledi Culicidae, protože právě od metod používaných u komárů se odvíjí metody i pro jiné skupiny. Některé z postupů, jako například počítání folikulárních dilatací nebo stav tracheol v ováriích, jsou používané u většiny ze studovaných skupin, jiné, jako např. zbarvení...
|
|
| |
|
|
Autogenie u flebotomů
Pavlasová, Michaela ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
1 Abstrakt Autogenie je způsob vývoje vajec a schopnost naklást první snůšku u hematofágního hmyzu bez sání krve na hostiteli. Vyvinula se u některých skupin hmyzu z řádu dvoukřídlí (Diptera), ale výjimečně i u ploštic (Heteroptera) a roztočů (Acari). Objevuje se většinou jako alternativní možnost vývoje v nepříznivých podmínkách nebo při nepřítomnosti hostitele. Tato bakalářská práce práce shrnuje poznatky o autogenii u flebotomů (podčeleď Phlebotominae), u čeledí komárovitých (Culicidae), muchniček (Simuliidae), tiplíků (Ceratopogonidae) a ovádů (Tabanidae) se zaměřením na faktory ovlivňující autogenii, především výživu během larválního stadia, genetické faktory, geografickou polohu, teplotu a fotoperiodu. Práce je zaměřena zejména na flebotomy, kteří jsou významnými přenašeči různých patogenů, a na vliv autogenie na jejich vektorový potenciál. Klíčová slova: autogenie, ovariální vývoj, Phlebotomus, Culicidae, Simuliidae, Ceratopogonidae, Tabanidae
|
|
|
Symbiotické bakterie rodu Wolbachia u flebotomů a komárů.
Rehbergerová, Markéta ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Jančářová, Magdaléna (oponent)
Bakterie rodu Wolbachia (Proteobacteria, Rickettsiales, Rickettsiaceae) jsou maternálně dědičné intracelulární symbionty mnoha druhů členovců (Arthropoda) a filárií (Nematoda, Secernentea). Díky schopnostem wolbachií navodit u svých hostitelů reprodukční anomálie a redukovat infekci patogenními organismy a viry jsou hojně studovány. Tato bakalářská práce je souhrnem dostupných informací týkajících se interakcí bakterií rodu Wolbachia s komáry (Diptera, Culicidae) a flebotomy (Diptera, Psychodidae, Phlebotominae), přenašeči mnoha významných infekčních patogenů a možností jejich využití v kontrole přenosu těchto patogenů. Klíčová slova: Wolbachia, Phlebotominae, Culicidae, členovci přenášená onemocnění, symbióza, metoda kontroly přenašečů
|
|
|
Rozlišení parous a nulliparous samic u krevsajícího nematocerního hmyzu
Mračková, Marie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Nematocera (dlouhorozí) patří mezi dvoukřídlé (Diptera), jedné z nejpočetnějších a celosvětově nejrozšířenějších skupin hmyzu. Mnozí krevsající zástupci jsou nejenom obtížní trapiči, ale i přenašeči řady nebezpečných patogenů. První část této bakalářské práce shrnuje informace o rozmnožovací soustavě, sání krve, autogenii a vývoji vajíček krevsajících zástupců, které jsou mj. nezbytné pro pochopení problematiky přenosu onemocnění. Stěžejní částí předložené práce je shrnutí poznatků a metod sloužících k rozlišení samic parních (parous; tedy těch, které již kladly) a nuliparních (nulliparous), a to u čtyř medicínsky a veterinárně důležitých skupin nematocerního hmyzu: komárů (Culicidae), muchniček (Simuliidae), flebotomů (Phlebotominae) a tiplíků (Ceratopogonidae, rod Culicoides). Znalost parity samic je důležitá pro epidemiologické i ekologické studie, protože pouze parní samice, které již sály na potencionálně nakažených hostitelích, slouží jako zdroj infekce a mohou se zapojit do přenosu patogenů. Největší pozornost je věnována čeledi Culicidae, protože právě od metod používaných u komárů se odvíjí metody i pro jiné skupiny. Některé z postupů, jako například počítání folikulárních dilatací nebo stav tracheol v ováriích, jsou používané u většiny ze studovaných skupin, jiné, jako např. zbarvení...
|
|
| |
|
|
Autogenie u flebotomů
Pavlasová, Michaela ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
1 Abstrakt Autogenie je způsob vývoje vajec a schopnost naklást první snůšku u hematofágního hmyzu bez sání krve na hostiteli. Vyvinula se u některých skupin hmyzu z řádu dvoukřídlí (Diptera), ale výjimečně i u ploštic (Heteroptera) a roztočů (Acari). Objevuje se většinou jako alternativní možnost vývoje v nepříznivých podmínkách nebo při nepřítomnosti hostitele. Tato bakalářská práce práce shrnuje poznatky o autogenii u flebotomů (podčeleď Phlebotominae), u čeledí komárovitých (Culicidae), muchniček (Simuliidae), tiplíků (Ceratopogonidae) a ovádů (Tabanidae) se zaměřením na faktory ovlivňující autogenii, především výživu během larválního stadia, genetické faktory, geografickou polohu, teplotu a fotoperiodu. Práce je zaměřena zejména na flebotomy, kteří jsou významnými přenašeči různých patogenů, a na vliv autogenie na jejich vektorový potenciál. Klíčová slova: autogenie, ovariální vývoj, Phlebotomus, Culicidae, Simuliidae, Ceratopogonidae, Tabanidae
|
host ::
RSS.