|
|
Sakrální stavby rody Buquoyů a animační aktivity s nimi spojené
DOPITOVÁ, Anna - Tereza
Cílem bakalářské práce je představení rodu Buquoyů, některých jeho představitelů a sakrálních staveb, se kterými jsou spojené. Práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část se věnuje historii Buquoyů, popisu vybraných sakrálních staveb a osvětlení pedagogických pojmů jako je edukace, animace či aktivizace ve spojitosti se seniory umístěnými v sociálních rezidenčních zařízeních. Praktická část představuje vytvořenou aktivitu na téma rozebírané v teoretické části, která byla uskutečněna ve vybraném zařízení.
|
|
|
Lithyalinové a lazurované sklo Friedricha Egermanna a Buquoyské hyalitové sklo - fenomén období biedermeieru a druhého rokoka v Čechách.
Schneiderová, Daniela ; Schöttner, Jan (vedoucí práce) ; Wittlich, Filip (oponent)
Tato práce se zaměřuje na specifickou část české sklářské výroby období 20. až 40. let 19. století. Věnuje se konkrétně produkci skláren na Novohradsku v jižních Čechách, kde bylo vyráběno hyalitové sklo v černé i červené variantě. Dále pak práci sklářského technologa Bedřicha Egermanna v Polevsku a v (Novém) Boru, kde znovu objevil a následně zavedl výrobu lazurami rafinovaného skla a objevil, respektive prvně vyrobil lithyalinové sklo. Tyto nově vynalezené či znovu objevené technologické postupy, jimiž se zabývá tato práce, reflektovaly změnu vkusu v období biedermeieru a druhého rokoka, kdy sklářská produkce v českých zemích dosáhla mimořádné úrovně. Nejen, že se vyrovnala soudobé anglické a francouzské produkci, ale v některých ohledech ji i předčila. Výroba těchto opakních a lazurovaných skel byla zásadním počinem, který přispěl ke zvýšení prestiže již tak vynikající úrovně českého sklářství v deklarovaném období. Klíčová slova Buquoyové, Egermann, hyalit, lithyalin, lazury, opakní sklo, sklo
|
|
|
Krajina, sídla a památky v deníku Jiřího II. Buquoye z italské cesty v letech 1839 a 1840
Binder, Filip
Příspěvek je věnován hraběti Jiřímu II. Buquoyovi a jeho italské cestě uskutečněné v letech 1839 a 1840, již text sleduje na základě dopisů hraběte adresovaných jeho matce Gabriele, shromážděných a přepsaných tak, aby tvořily cestovní deník. Text se snaží proniknout do myšlenkového světa aristokrata, jemuž bylo v době podniknutí výpravy 25 let, a zabývá se tím, jak Buquoy během výpravy reflektoval krajinu, architekturu, umění a sídla (ať už v případě měst, nebo příbytků šlechty a panovníků). Studie si zároveň klade otázku, zdali informace obsažené v Jiřího korespondenci, resp. deníku korelují s výsledky nejnovějšího historického a uměnovědného výzkumu představujícího Buquoye jako aristokrata, jehož romantické založení se odrazilo i v jeho aktivitách, předně v jeho výtvarné činnosti, dokumentované dochovanými skicáři, a dále i v přestavbě hradu v Rožmberku a vytvoření zdejšího rodového muzea a v úpravách krajinářských parků založených jeho předky. Díky analýze deníku a úryvků v nich obsažených bylo možné zdůraznit sentimentální prvky v textu hraběte, který své matce vyprávěl o tom, jak hluboké pocity a emoce v něm vyvolávala příroda a prohlídky měst a památek a střetávání se uměleckými díly. I díky tomu vykazují jeho řádky přidanou literární hodnotu, neboť se hrabě nesnažil podat matce pouhý popis viděného a navštíveného, ale informovat ji o pohnutkách své mysli a o atmosféře jednotlivých míst, na něž během cesty zavítal. Deník rovněž potvrzuje Buquoyův silný a pozitivní vztah k umění, architektuře a přírodě, avšak poukazuje na jeho limity.
|
|
|
Buquoy aristocratic family, history and cultural legacy in Bohemia
Landová, Adéla ; Jančík, Jiří (vedoucí práce) ; Listíková, Renáta (oponent)
1 Abstrakt Šlechtický rod Buquoyů je jednou z větví rodu Longueval mající svůj původ v dnešní severní Francii. Na území Čech se Buquoyové dostali za třicetileté války, kdy byl Karel Bonaventura de Buquoy povolán do Zemí Koruny české jako generál císařské armády, aby bojoval proti českým protestantským stavům. Záhy poté obdržel od císaře Ferdinanda II. panství v jižních Čechách, na kterých on a jeho potomci působili bezmála tři a půl století. Buquoyové svá honosná sídla postupně rozšířili o pražské paláce a další panství na severu Čech. Jejich přínos v oblasti zemědělství, sklářství a sociálních a školních reforem byl pozoruhodný. Angažovali se také v politice a stali se důležitými mecenáši kultury a umění. Buquoye ovšem potkal stejný osud jako další šlechtické rody a od 19. století postupně přicházeli o svá privilegia a panství, aby nakonec v roce 1945 byli vyhnáni z Československa na základě Benešových dekretů o konfiskaci a rozdělení majetku Němců. Cílem této práce je poukázat na kulturní dědictví, které Buquoyové zanechali v Čechách a popsat jejich přínos v jednotlivých oblastech. Práce je rozdělena do dvou kapitol. První kapitola je věnována obecnému popisu a historii šlechty v Zemích Koruny české a v Československu a stručné historii Buquoyů. Druhá kapitola je pojata jako průvodce jejich bývalými...
|
|
|
Buquoy aristocratic family, history and cultural legacy in Bohemia
Landová, Adéla ; Jančík, Jiří (vedoucí práce) ; Listíková, Renáta (oponent)
1 Abstrakt Šlechtický rod Buquoyů je jednou z větví rodu Longueval mající svůj původ v dnešní severní Francii. Na území Čech se Buquoyové dostali za třicetileté války, kdy byl Karel Bonaventura de Buquoy povolán do Zemí Koruny české jako generál císařské armády, aby bojoval proti českým protestantským stavům. Záhy poté obdržel od císaře Ferdinanda II. panství v jižních Čechách, na kterých on a jeho potomci působili bezmála tři a půl století. Buquoyové svá honosná sídla postupně rozšířili o pražské paláce a další panství na severu Čech. Jejich přínos v oblasti zemědělství, sklářství a sociálních a školních reforem byl pozoruhodný. Angažovali se také v politice a stali se důležitými mecenáši kultury a umění. Buquoye ovšem potkal stejný osud jako další šlechtické rody a od 19. století postupně přicházeli o svá privilegia a panství, aby nakonec v roce 1945 byli vyhnáni z Československa na základě Benešových dekretů o konfiskaci a rozdělení majetku Němců. Cílem této práce je poukázat na kulturní dědictví, které Buquoyové zanechali v Čechách a popsat jejich přínos v jednotlivých oblastech. Práce je rozdělena do dvou kapitol. První kapitola je věnována obecnému popisu a historii šlechty v Zemích Koruny české a v Československu a stručné historii Buquoyů. Druhá kapitola je pojata jako průvodce jejich bývalými...
|
|
|
Kostel Jména Panny Marie v Lomci - stavební historie, funkce, výzdoba
BICANOVÁ, Lucie
Tématem této bakalářské práce je barokní poutní kostel Jména Panny Marie v Lomci, který na svém panství nechal vystavět hrabě F. E. Buquoy. Kostel patří k nejvýznamnějším poutním místům v Čechách. Práce se zabývá popisem architektury a následně i rozboru interiéru kostela, stejně tak obsahuje stavební historii i přestavby a úpravy, kterými kostel během více než třech století prošel. Také je zde zařazena kapitola o rodu Buquoyů v Čechách, se kterým je poutní kostel neodmyslitelně spjat. V závěru práce je řešena otázka autorství návrhu, který byl v literatuře v minulosti často připisován Janu Blažeji Santinimu Aichelovi. Práce obsahuje také obrazovou přílohu s fotografiemi doplňujícími text celé práce.
|
|
|
Buquoyské sklo
KRÁTKÁ, Lenka
Tématem práce je vývoj sklářství na jihočeských panstvích rodu Buquoyů. Práce vytváří komplexní pohled na starý francouzský rod, který přišel na území Čech po roce 1620, a dokládá jeho historické, sociální, ekonomické a v neposlední řadě i umělecké aktivity. Buquoyové v průběhu dvou set let propojovali evropské a místní zkušenosti, až zcela splynuli s českým prostředím. V úvodu práce se zabývám genealogií rodu Buquoyů. Následující kapitola je věnována historickému vývoji sklářské výroby v oblasti Novohradských hor před příchodem rodu Buquoy na jihočeská panství. Dále chronologicky popisuji jednotlivé buquoyské sklárny, působící na Novohradsku. Hlavní část práce věnuji samotnému sklu. Jednotlivé kapitoly pojednávají o skle vyráběném od první poloviny 17. století do poloviny století 19. Jedna z podkapitol je věnována hyalitovým sklům, unikátním opakním sklům, z nichž nejvýznamějším byl černý hyalit. Tato temná sklovina s lesklým povrchem se vyráběla od roku 1817 v buquoyské sklárně Jiříkovo Údolí a později i ve sklárně Stříbrný Vrch. O dva roky později byla zavedena i výroba červeného hyalitu. V závěru práce připomínám i skla polodrahokamová. Charakter těchto skel je podobný ušlechtilým přírodním materiálům, především mramoru a polodrahokamům. Typickými znaky těchto skel je barevnost, neprůhlednost a většinou i žilkovaná a mramorovaná struktura povrchu. Hlavními představitely těchto skel jsou lithyaliny. Ve své práci věnuji podkapitolu i agathinům, které sice tvarově i vzhledově lithyliny připomínaly, avšak při jejich tvorbě byly zvoleny odlišné postupy práce se sklem, neboť hrabě Jiří František Buquoy neusiloval o imitaci přírodních materiálů.
|
|
|
Život ve vzpomínkách (Prezentace starobylosti a urozenosti Buquoyů, Czerninů z Chudenic a Schwarzenbergů)
RUDOVÁ, Hana
V období {\clqq}dlouhého`` 19. století, v době ohrožení samé podstaty šlechtictví, chtěli aristokraté přiblížit význam svých rodů. K tomu využívali různé formy prezentace: vzhledu venkovských rezidencí, budování rodinných hrobek, účast na historických výstavách. Tato diplomová práce se zabývá formami prezentace vznešenosti tří jihočeských šlechtických rodů {--} Buquoyů, Czerninů z Chudenic a Schwarzenbergů. Důraz klade na stavební aktivitu aristokratů či vizuální představení starobylosti a urozenosti, stranou však nenechává literární činnost archivářů či jiné formy prezentace. V 19. století se šlechtická sídla upravovala v duchu historismu, ale svou roli sehráli i samotní stavebníci, jejich (umělecké) zájmy a představy o dějinách. V některých případech poodhalí tato práce také inspirace a motivy, které příslušníky jihočeské šlechty k náročným přestavbám vedly.
|
|
|
Šlechtický mecenát v 2. polovině 19. století (Šlechta v Krasoumné jednotě a Společnosti vlasteneckých přátel umění)
ROTREKL, Jan
Diplomová práce se zabývá podílem historické šlechty na činnosti Společnosti vlasteneckých přátel umění a Krasoumné jednoty. Na základě analýzy výročních zpráv těchto spolků bude vytvořen přehled vybraných šlechtických přispěvatelů a dárců uměleckých děl. Zároveň se věnuje nejvýznamnějším šlechtickým členům Společnosti vlasteneckých přátel umění a Krasoumné jednoty a podobě jejich zájmu o sběratelství a umělecký mecenát. Uvedené problematice předchází ve snaze o její větší ucelenost úvod k tématu, a to ve formě představení nejdůležitějších mecenášských a sběratelských aktivit v zemích Koruny české v době před vznikem jmenovaných institucí.
|
host ::
RSS.