Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Depiction of Media in British Dystopian Fiction
Bakič, Pavel ; Clark, Colin Steele (vedoucí práce) ; Veselá, Pavla (oponent)
Cílem práce je poskytnout přehled o zpracování tématu médií v textech, jež utvářely moderní podobu antiutopického žánru a k nimž se další antiutopická díla nutně vztahují. Ústřední trojici interpretovaných románů tvoří 1984 George Orwella, Brave New World Aldouse Huxleyho (česky jako Báječný nový svět nebo Konec civilizace) a Až spáč procitne H. G. Wellse; teoretický úvod tvořící první kapitolu pak kromě zdůvodnění tohoto výběru rovněž vymezuje žánr dystopie a pojem médií. Druhá kapitola se věnuje pojetí historie v antiutopické společnosti a dokládá, že pro totalitní stát představují "dějiny" nežádoucí koncept, jež je prostřednictvím médií zamlžován a redukován na triádu "předrevoluční období - revoluce - věčně trvající porevoluční společnost". Bližší analýza textů pak odhaluje, že prostřední bod této posloupnosti je sám dělitelný na novou triádu, jejímž završením teprve vzniká stabilní totalitní uspořádání. Třetí kapitola se věnuje využití občanů jako médií a za využití teoretických textů Michela Foucaulta dokládá, že v Huxleyho románu je tohoto využití docíleno za využití "biomoci", kdežto v Orwellově za využití "kázně". Čtvrtá kapitola se obrací k tištěným médiím a jejich privilegované roli v primárních textech: Autoři antiutopických románů vidí literaturu jako záruku individuality a zároveň tradice...
Depiction of Media in British Dystopian Fiction
Bakič, Pavel ; Clark, Colin Steele (vedoucí práce) ; Veselá, Pavla (oponent)
Cílem práce je poskytnout přehled o zpracování tématu médií v textech, jež utvářely moderní podobu antiutopického žánru a k nimž se další antiutopická díla nutně vztahují. Ústřední trojici interpretovaných románů tvoří 1984 George Orwella, Brave New World Aldouse Huxleyho (česky jako Báječný nový svět nebo Konec civilizace) a Až spáč procitne H. G. Wellse; teoretický úvod tvořící první kapitolu pak kromě zdůvodnění tohoto výběru rovněž vymezuje žánr dystopie a pojem médií. Druhá kapitola se věnuje pojetí historie v antiutopické společnosti a dokládá, že pro totalitní stát představují "dějiny" nežádoucí koncept, jež je prostřednictvím médií zamlžován a redukován na triádu "předrevoluční období - revoluce - věčně trvající porevoluční společnost". Bližší analýza textů pak odhaluje, že prostřední bod této posloupnosti je sám dělitelný na novou triádu, jejímž završením teprve vzniká stabilní totalitní uspořádání. Třetí kapitola se věnuje využití občanů jako médií a za využití teoretických textů Michela Foucaulta dokládá, že v Huxleyho románu je tohoto využití docíleno za využití "biomoci", kdežto v Orwellově za využití "kázně". Čtvrtá kapitola se obrací k tištěným médiím a jejich privilegované roli v primárních textech: Autoři antiutopických románů vidí literaturu jako záruku individuality a zároveň tradice...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.