|
|
Depiction of Media in British Dystopian Fiction
Bakič, Pavel ; Clark, Colin Steele (vedoucí práce) ; Veselá, Pavla (oponent)
Cílem práce je poskytnout přehled o zpracování tématu médií v textech, jež utvářely moderní podobu antiutopického žánru a k nimž se další antiutopická díla nutně vztahují. Ústřední trojici interpretovaných románů tvoří 1984 George Orwella, Brave New World Aldouse Huxleyho (česky jako Báječný nový svět nebo Konec civilizace) a Až spáč procitne H. G. Wellse; teoretický úvod tvořící první kapitolu pak kromě zdůvodnění tohoto výběru rovněž vymezuje žánr dystopie a pojem médií. Druhá kapitola se věnuje pojetí historie v antiutopické společnosti a dokládá, že pro totalitní stát představují "dějiny" nežádoucí koncept, jež je prostřednictvím médií zamlžován a redukován na triádu "předrevoluční období - revoluce - věčně trvající porevoluční společnost". Bližší analýza textů pak odhaluje, že prostřední bod této posloupnosti je sám dělitelný na novou triádu, jejímž završením teprve vzniká stabilní totalitní uspořádání. Třetí kapitola se věnuje využití občanů jako médií a za využití teoretických textů Michela Foucaulta dokládá, že v Huxleyho románu je tohoto využití docíleno za využití "biomoci", kdežto v Orwellově za využití "kázně". Čtvrtá kapitola se obrací k tištěným médiím a jejich privilegované roli v primárních textech: Autoři antiutopických románů vidí literaturu jako záruku individuality a zároveň tradice...
|
|
|
Depiction of Media in British Dystopian Fiction
Bakič, Pavel ; Clark, Colin Steele (vedoucí práce) ; Veselá, Pavla (oponent)
Cílem práce je poskytnout přehled o zpracování tématu médií v textech, jež utvářely moderní podobu antiutopického žánru a k nimž se další antiutopická díla nutně vztahují. Ústřední trojici interpretovaných románů tvoří 1984 George Orwella, Brave New World Aldouse Huxleyho (česky jako Báječný nový svět nebo Konec civilizace) a Až spáč procitne H. G. Wellse; teoretický úvod tvořící první kapitolu pak kromě zdůvodnění tohoto výběru rovněž vymezuje žánr dystopie a pojem médií. Druhá kapitola se věnuje pojetí historie v antiutopické společnosti a dokládá, že pro totalitní stát představují "dějiny" nežádoucí koncept, jež je prostřednictvím médií zamlžován a redukován na triádu "předrevoluční období - revoluce - věčně trvající porevoluční společnost". Bližší analýza textů pak odhaluje, že prostřední bod této posloupnosti je sám dělitelný na novou triádu, jejímž završením teprve vzniká stabilní totalitní uspořádání. Třetí kapitola se věnuje využití občanů jako médií a za využití teoretických textů Michela Foucaulta dokládá, že v Huxleyho románu je tohoto využití docíleno za využití "biomoci", kdežto v Orwellově za využití "kázně". Čtvrtá kapitola se obrací k tištěným médiím a jejich privilegované roli v primárních textech: Autoři antiutopických románů vidí literaturu jako záruku individuality a zároveň tradice...
|
|
|
Depiction of media in British dystopian fiction
Bakič, Pavel ; Clark, Colin Steele (vedoucí práce) ; Pilný, Ondřej (oponent)
Na příkladu čtyř uznávaných románů se práce zabývá zachycením médií v britských antiutopických románech dvacátého století a vývojem, kterým toto zachycení prošlo. Zaměření na menší počet primárních textů, stejně jako zeměpisné a časové ohraničení, je zčásti dáno omezeným rozsahem práce, zčásti zdůvodněno častým vnímáním Anglie jako "hrdého Albionu", bašty občanských svobod, a dvacátého století jako věku totalitních režimů, umožněných či alespoň podpořených překotným rozvojem dorozumívacích prostředků a masových médií. Interpretovaná díla zahrnují Báječný nový svět Aldouse Huxleyho (česky i jako Konec civilizace) a 1984 George Orwella, romány které v obecném povědomí definují žánr antiutopie jako takový a které jsou spolu často porovnávány, například v knize Neila Postmana Ubavit se k smrti. Tuto dvojici doplňuje kniha H. G. Wellse Až spáč procitne, vzniklá na samotném přelomu devatenáctého a dvacátého století a vybraná pro Wellsovu zakladatelskou pozici v moderní utopické i antiutopické tvorbě, a grafický román Alana Moora a Davida Lloyda V jako vendeta, postmoderně a sebereflexivně se vyrovnávající jak s tématem, tak se svými předchůdci, se kterými tvůrci vstupují do debaty již zvolenou formou. Volba čtyř výrazných, velmi odlišných děl si vyžádala, aby k nim bylo v práci i přes zřetel ke společným prvkům...
|
host ::
RSS.